(editovaný přepis rozhovoru s místopředsedou TOP 09 Leošem Hegerem)
Jana Peroutková, moderátorka
Před nástupem pana Ludvíka na ministerstvo zdravotnictví se mluvilo o tom, že to bude zajímavá změna, protože přeruší dlouhou řadu lékařů v čele resortu. Prospěla tato změna?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
Lékaři, kteří se pohybovali na ministerstvu zdravotnictví jako ministři, byli v podstatě organizátoři zdravotnictví. V tom bych žádný velký vliv neviděl. Musím ale říct, že s ministrem Ludvíkem přišel do úřadu čerstvý vítr a i vztahy, které jsou na ministerstvu zdravotnictví mezi úředníky a politiky, se vylepšily.
Jana Peroutková, moderátorka
Právě jako ekonom měl pan Ludvík klást důraz na maximální efektivitu zdravotní péče. Můžeme po necelém roce říct, že je situace lepší?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
Hodnotit necelé roční období není možné ani po ekonomické stránce, protože to je příliš krátká doba. Za celé vládní období se odehrály pozitivní změny i věci, které se nepovedly. K těm pozitivním bych řekl, že oproti předchozím ministrům zůstala zachovaná jistá kontinuita a některé zákony, které byly na úřadu připravené, se konečně realizovaly. To byl třeba případ protikuřáckého zákona. Důležité bylo, že se ho podařilo prosadit. Na tom má jistě ministr Ludvík velkou zásluhu. Samozřejmě nejkontroverznější věc, která byla hned na začátku vládního období, bylo zrušení zdravotnických poplatků, kterým se pan premiér pochlubil. Myslím, že zrušení přišlo v době, kdy byl ten systém docela dobře adaptován a chtělo to určité úpravy. Nakonec i to, co říkal ministr Ludvík, že se mu podařilo snížení limitů na doplatky na léky pro seniory, tak v tom jsme mu dokonce i my vydatně pomohli. Je dobře, že se tam sociální aspekt přenesl, protože je vždycky hlavní problém, že na léky nemají chudí lidé. Co se nepovedlo, je zákon o zdravotnických prostředcích, který převzal ministr Němeček. Převzal ale jenom jeho ekonomickou část. Nepřevzal část, která se týká cenotvorby. V našem zdravotnictví je obrovský defekt, a to nemluvím o cenotvorbě v oblasti klinických výkonů. Tam jsou velké problémy se seznamem výkonů, velké nesrovnalosti, které se postupně snižují. Stav není zdaleka dokonalý a je na něm potřeba velmi intenzivně pracovat.
Jana Peroutková, moderátorka
Mohlo by napomoci zřízení investičního fondu, o kterém se mluvilo?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
Na jednu stranu přidalo ministerstvo hodně na platech a chlubilo se, že díky této vládě je skvělá ekonomika. Jenom bych připomněl, že je to spíš díky Nečasově vládě, která dělala velké restrikce, sice nepříjemné, ale podařilo se jí velmi dobře kompenzovat těžkou hospodářskou krizi, ve které byla. Současný velký boom stačil na další navyšování platů, které jsme dělali už my v letech 2011 a 2013. Platy jsou potřeba, ale od pana premiéra jsme slyšeli, že investice nestačí a že ani ten boom nepomohl. Dokonce to, co vláda slibovala ve svém vládním prohlášení, že zavede pravidelnou valorizaci státního příspěvku pro pojištěnce, který zamrznul během hospodářské krize, se rozhýbal. Automatická valorizace se ale podařila jenom na nejbližší dva, tři roky. Pak to bude zase znovu ve hvězdách.
Jana Peroutková, moderátorka
Pan Ludvík tvrdí, že je příznivcem win-win způsobu vyjednávání a říká, že chce jen ty peníze, které stihnou utratit. Je to dobrý přístup? V srpnu, kdy se ministři potkávali s ministrem financí panem Pilným, tak pan Ludvík snížil požadavky na navýšení rozpočtu svého resortu ze čtyř miliard na dvě. Nepotřebuje je?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
Zdravotnictví by samozřejmě potřebovalo mnohem více. Zrušením poplatků přišlo každým rokem o čtyři až pět miliard. Takže v tom je paradox, který si vláda sama vyrobila a je v tom velký problém. Kdyby bylo bývalo dneska patnáct miliard, které za ty tři roky mohly z poplatků naskákat, tak by ta situace byla lepší. Na druhou stranu vede ale každý ministr zdravotnictví těžké spory s ministrem financí. Jsme země, která je stále daleko od pohodové situace, kdy ve zdravotnictví v západních zemích je procento z HDP deset nebo jedenáct procent. Na to budeme muset čekat. Čekají nás také velké úkoly ve školství, v posílení armády. Zdravotnictvím musí také posilovat svoji efektivitu. V tom se moc nestalo. Nepodařilo se výrazně posílit praktické lékaře. Nepodařilo se zasáhnout do optimalizace sítě, která potřebuje povzbudit zejména v oblasti zdravotně sociálních služeb, to znamená doléčovací institucionální péče, posílení domácí péče. Zdravotnictví má jako v každé pokrokové a nejbohatší zemi stále potíže. Musí se počítat s tím, že jakýkoliv další ministr zdravotnictví bude muset za zdravotnictví dál bojovat.
Jana Peroutková, moderátorka
Když jsme se bavily o zdravotnických poplatcích, tak podle Romana Šmuclera, který je od září prezidentem České lékařské komory, vláda finanční stav zdravotnictví ještě zhoršila. Řešením by podle něj bylo převést větší část péče k praktickým lékařům a do ambulancí. Vhodný by podle něj byl i návrat zdravotnických poplatků či zavedení částečně hrazené zdravotní péče. S tím souhlasíte?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
S tím naprosto souhlasím. Situace ve zdravotnictví má ale dvě stránky, absolutní množství peněz a na druhé straně je efektivita a náklady ve zdravotnictví. Když jsem kdysi přebíral ministerstvo zdravotnictví, tak jsem ho přebíral s akci „Děkujeme, odejděte“. Personální situace byla téměř v rozvratu. Bohužel přes velkou hospodářskou konjukturu, kterou z části tato vláda zdědila, situace, pokud jde o nálady zdravotníků, lékařů, sester a dalšího pomocného personálu, se příliš nelepší a všude je vidět, jaké má zdravotnictví ještě vnitřní rezervy.
Jana Peroutková, moderátorka
Na co by se měl zaměřit příští ministr zdravotnictví?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
V našem zdravotnictví je potřeba dořešit cenotvorbu tak, jak jsem mluvil o problémech se zdravotnickým sazebníkem. My jsme zaváděli systém platby za diagnózu, který má tu výhodu, že peníze jdou s pacientem, takže nemocnice, které jsou dobré, výkonné a kvalitní, pacienty mohou lákat a mohou zvyšovat své kapacity a svou produkci. Zatímco nemocnice, které nejsou tak dobré, tak budou pacienti opouštět. Ta síť by se optimalizovala poměrně spořádaným způsobem. Je potřeba udělat v cenotvorbě i další věci. Některé věci je třeba posílit, zejména zdravotně sociální pomezí, protože pokud jde o pacienty, tak mají k dispozici ty nejlepší technologie. V tom je naše zdravotnictví špičkové. Ale věci, jako je konec života dlouhodobých pacientů, dělají problémy. Každý, kdo měl dlouhodobě nemocného člověka doma v rodině, tak ví, jak je těžké se o postiženého starat a dlouhodobě ho udržovat v rozumném stavu a v dobré psychické pohodě.
Jana Peroutková, moderátorka
Prioritou bude také zákon o univerzitních nemocnicích. V rámci tohoto zákona jste se v jednom rozhovoru vyjádřil, že ďábel je skrytý v detailech. Co si pod tím máme představit?
Leoš Heger, bývalý ministr zdravotnictví a místopředseda TOP 09
Obecně jsem velkým příznivcem odstátnění nemocnic, protože ministerstvo zdravotnictví, jako provozovatel nemocnic, je v určitém střetu zájmu. Jestliže vytváří pravidla pro systém, tak není normální, aby přímo řídilo padesát procent lůžkových kapacit. Proto to odstátnění. Vždycky jsem to navrhoval do formy neziskových organizací, ale to komentoval pan premiér Sobotka, že se to nepodařilo. Pokud jde o detaily, tak tam samozřejmě nejde jen o makro krok, změnit konfiguraci nebo hospodářskou organizaci, které budou reprezentovat nemocnice. Jde ale také o to, aby tam byly všechny detaily vyizolovány. V případě univerzitních nemocnic jde zejména o vztahy rutinního medicinského provozu a akademické sféry a výuky. Také jde samozřejmě o dělení financí mezi těmi dvěma institucemi a jde taky o zákoník práce. Ten je pro současné fakultní nemocnice, budoucí univerzitní, velmi nepříznivý, protože každý zdravotnický akademický pracovník má v podstatě dva šéfy, je to ředitel nemocnice a děkan lékařské fakulty. Náš zákoník práce, byť je přísný a důkladný, neumí sdružený pracovní poměr u dvou institucí najednou, který by si svá pravidla řešil rámcovou smlouvou mezi těmi institucemi, řešit. Takže když operatér operuje a učí zároveň, tak musí vykázat, kdy pracuje pro nemocnici a kdy pro fakultu. Ono to ale v podstatě není možné, protože obě práce dělá najednou. Kdyby došlo k nějakým soudním sporům, kdy měl ten lékař vlastně dělat pro nemocnici, protože to je koncesovaná činnost, kterou nemá možnost dělat lékařská fakulta, tak ve sporech by to bylo strašně komplikované.
Zdroj: ČT24, 14. 9. 2017
