Stal jste se nejdéle sloužícím porevolučním ministrem zdravotnictví, přitom jste se na tuto funkci předem nepřipravoval. Co vás v politice překvapilo?
To nejpodstatnější jsou vztahy mezi lidmi. Ve firmě si můžete partnery, se kterými jednáte, více vybírat. I v nemocnici pracují lidé, kteří tam jsou kvůli penězům a chtějí třeba nakupovat nefér způsobem a něco pro sebe vydělat, ale ve vysoké politice jich je daleko více. V nemocnicích je více lidí, kteří tam jsou proto, aby pomáhali pacientům, než na ministerstvu lidí, kteří chtějí pomáhat zdravotnictví.
Kdo vás překvapil z politiků?
O místopředsedovi TOP 09 Miroslavu Kalouskovi jsem věděl, že je chytrý člověk a velmi zkušený v politice, ale míra jeho schopností je mnohem větší, než jsem tušil.
Kdyby se teď chystaly předčasné volby a za vámi přišel pan předseda Schwarzenberg, abyste se znovu ucházel o poslanecké a ministerské křeslo, kývnete?
Upřímně nevím. Je to dáno určitým napětím v politice a únavou. Práce ministra je daleko náročnější, než jsem si myslel, a dělat to v 65 letech, což mi brzy bude, je těžší než ve čtyřiceti.
S kým byste se radil?
Se svými nejbližšími a zřejmě bych dostával spíš negativní doporučení.
Dopadá už na vaši práci křehkost koalice?
Průchodnost zákonů je nižší. Budou se blížit volby, i to je znát. Ze strany vedení vlády není takové nadšení dělat nepopulární opatření a spíše bude snaha hledat konsenzuálnější kroky.
Dokdy to má smysl?
Máme před sebou ještě změny ve zdravotních pojišťovnách. Kdyby se ukázalo, že z nich není téměř nic průchodné, smysl by to nemělo.
Čeho po 888 dnech ve funkci litujete?
Nejvíc mě mrzí, že jsem se dostal do konfliktu s lékaři, že si lékařská komora myslí, že jednám proti nim. Doufal jsem, že se mi spolupráce s ní povede lépe. V životě jsem se s více lidmi domluvil, než nedomluvil, a tady mi to nejde.
E15, 18. 12. 2012, rubrika: Téma, str. 5
