Peníze pro vyšší platy lékařů i zdravotnického personálu se najdou. Nemocnice ale přesto budou muset šetřit – zvýšený příjem ze zdravotního pojištění a přesun rezerv ze zdravotních pojišťoven sice dodá systému pětimiliardovou injekci, náklady ale stoupnou dvojnásobně. „Možnosti managementu mají své limity, riziko zadlužování tu je. Není to jednoduché, léčit takové rány, akceptovat snížený rozvoj, zvyšování platů a ještě DPH,“ říká ministr zdravotnictví Leoš Heger. Nemocnicím zřejmě nepomůže ani zavedení nadstandardu, s nímž se počítá už od ledna. První seznam věcí, za něž se má připlácet, rozhodně nebude dlouhý. Ministerstvo musí nejdřív vyzkoušet, co je a není možné podle ústavního pořádku, který zaručuje rovnost všem.
V těchto dnech se zase řeší financování pro příští rok. Nepřipomíná vám to situaci z loňska, kdy se hledaly peníze na platy lékařů a teď se hledají znovu?
V žádném případě nechceme vyvolávat atmosféru, která by iritovala doktory a oni by přistoupili k novým stávkovým akcím. To opravdu ne. V příštím roce počítáme s tím, že se na zdravotním pojištění vybere o dvě miliardy víc než letos, oproti tomu ale stoupnou náklady. Platy vzrostou tak, jak jsme slíbili, stoupne také DPH. To máme plus dvě miliardy na výběru a plus deset miliard na nákladech. Je tedy jasné, že musí přijít úspory. V příštím roce by už měly být v běhu zákony, které jsme navrhovali, bude se předepisovat racionálnější spektrum léků, omezovat duplicity ve vyšetřování. K tomu patří i protikorupční opatření.
Nemocnice ale říkají, že i když srazí ceny nákupů, tak samozřejmě ušetří, ale že jim to stejně nebude stačit na obojí, růst DPH i platů. Teď běží jednání mezi nemocnicemi a pojišťovnami. Když budou neúspěšná, počítáte s tím, že třeba růst DPH z 10 na 14 % vykompenzujete?
No my nemáme z čeho. Jediné peníze, které máme, se vyberou z veřejného zdravotního pojištění. Snižovat se mají i dotace z rozpočtu, které jsou určeny přímo na investice. Předchozí ministerstva dávala na investice dvě až pět miliard ročně. Příští rok to bude asi jedna miliarda a ta už je rozdělena předešlými vládami, převážně do Brna na výzkumné centrum kardiologické. Takže i tady peníze vyschly.
Plánujete ale přesunout část rezerv menších zaměstnaneckých pojišťoven do VZP. Podle našich informací mají jít na kompenzaci vyšší DPH nemocnicím, až půjde opravdu do tuhého.
Máte pravdu, že ty tři miliardy by měly přispět k posílení fondu všeobecného pojistného. Předpokládá se, že se na pojistném vybere o dvě miliardy víc a ty tři miliardy budou další plus.
Takže prostor při vyjednávání o platbách na příští rok je zhruba pět miliard?
A dalších pět miliard budou muset ušetřit. I když nastavíme úhradovou vyhlášku zhruba na sto procent loňska, a něco přidáme na DPH, tak tam ale pořád zůstane deficit, který dopadne na poskytovatele péče a oni si s tím budou muset poradit.
Těch deficitních 5 miliard se týká jak nemocniční, tak i ambulantní péče? Kolik to dělá v případě nemocnic?
Něco přes polovinu. Ale dopad DPH bude různý v ambulantní a nemocniční péči. Pokud v úhradové vyhlášce řekneme, že uhradíme částečně zvýšení DPH, pak musí být také jasné, v kterých segmentech. Tedy musíme rozlišit, kde bude dopad zvýšení daně nejvyšší.
Dostane v příštím roce některá oblast přednost?
Chceme vyjmout sektor specializovaných center a tam ty peníze poslat s nějakým lehce rozvojovým výhledem. V centrech pacientů přibývá a žijí déle. Tam budeme muset zajistit nějaké peníze. Je to něco jiného než šetřit na banálních onemocněních. Když jde někomu o život, tak se tam ty peníze dát musí. Je to třeba případ roztroušené sklerózy, která ty lidi zdevastuje rychleji, než když se léčí pořádně. Tam bychom rádi zachovali nějaký mírný rozvoj, hlavně pokud jde o počty pacientů. O to více budeme muset být na nemocnice restriktivní u těch běžných postupů.
Pojišťovny vědí, že mají poslat nemocnicím víc coby kompenzaci růstu DPH?
Budeme nutit pojišťovny, aby všechno, co se jim podaří vybrat, dali nemocnicím. Těžko je ale můžeme nutit k tomu, aby dávaly nemocnicím víc, než vyberou, a šly do deficitu.
Vy ale můžete vyhláškou určit, kolik mají zaplatit.
Nemůžeme napsat nějaké nesmysly, které pojistný systém zadluží. U velkých pojišťoven je už polštář rezerv z let 2005 a 2006 velmi vyčerpán a těm malým ho teď sebereme a přerozdělíme. Vyhláška bude kompromis mezi tím, aby se pojišťovnám moc neodebralo a nešly do minusu, ale na druhé straně ji nemůžete napsat moc restriktivně, protože ti poskytovatelé by potom krachovali. Myslíme si, že prostor pro úspory je ještě v omezení objemu péče.
Jak to konkrétně bude vypadat v praxi?
Když musí zaplatit víc na platech, pak budou mít méně peněz na péči. Jako ředitel máte jen dvě možnosti: buď nakupujete výhodněji, nebo poskytujete méně péče. Ale musíte to vybrat tak, aby z toho nebyl medicínský průšvih. Takže třeba kontrola nemocných nebude třikrát, ale jenom dvakrát. Více se třeba bude spolupracovat s terénem. Nemocnice musí hlídat, aby si pacienti nosili předoperační výsledky, aby se vyšetření neopakovala. Ale možnosti managementu mají své limity, riziko zadlužování tu je. Není to jednoduché, léčit takové rány, akceptovat snížený rozvoj, zvyšování platů a ještě DPH.
Kolik se dá ušetřit prostřednictvím elektronických aukcí a nákupů?
Obecně se zdá, že po našich protikorupčních opatřeních úspory v nákupech jsou možné. Nikoliv třicetiprocentní, jak se říkalo, ale pět a u některých komodit i dvacet procent. Mluvíme o lécích, materiálech i přístrojích nebo kancelářských potřebách.
Senát vrátil část zdravotnické reformy. Bude od ledna platit?
Počítáme s tím, že ano.
Jak vymezíte standard a nadstandard?
Nárok bude vymezen nařízením vlády, které by mělo být připraveno ke konci roku. Rádi bychom připravili i nadstandardy, nebude jich příliš mnoho. Oslovili jsme odborné společnosti a počítáme s tím, že v září dostaneme nějaké tipy. Hlavní je, že nadstandard nesmí porušovat rovnost v systému. U nás je velmi přísný ústavní pořádek, který dbá na to, aby každý dostal to, co potřebuje. Jestli jsou v některých oborech dlouhé čekací lhůty, například na ortopedii, kde se na operaci kolene čeká rok, pak není možné operaci urychlit v rámci nadstandardu a malého příspěvku. To by musel pacient jít do soukromé nemocnice a tam si celou operaci zaplatit. Zrovna tak nadstandard nemá obsahovat příplatek za operaci primářem. Lepší operatéři by měli být k dispozici všem, podle toho, zda je pacient potřebuje. Jde o to, aby nejtěžší případy posuzoval člověk, který má větší zkušenosti. Není možné, aby v rámci standardní pracovní doby šel zkušený lékař operovat někoho, kdo si jej zaplatil v rámci nadstandardu, a člověk, který by jej skutečně potřeboval, by pak strádal.
Co máte předně na mysli tím malým příspěvkem za nadstandard? Máte alespoň hrubý odhad, kolik nemocnice získají navíc?
Netroufám si to říci. Nadstandardů bude v příštím roce jen velmi málo. Chceme je nastavit velmi opatrně, protože opravdu nemáme zájem, aby nás popotahovali k Ústavnímu soudu za to, že tady děláme medicínu dvojí kvality. Nadstandard musí být tam, kde to medicínsky není nutnost. Co se týká příplatku, záleží na jednotlivých případech. Například oční čočka ze zdravotního pojištění stojí pět tisíc, ty lepší mohou být za trojnásobek. To je markantní rozdíl. Ale příplatek za lehkou sádru se pohybuje v rámci několika set korun. Ale pokud by se podařilo udělat z robotické operace nadstandard, pak se rozdíl v ceně oproti klasické operaci blíží ke sto tisícům. Vím, že stále opakujeme jen těch několik příkladů, které opakujeme, ale zatím čekám na nové možnosti, s nimiž přijdou odborné společnosti.
Bude nadstandardem i přímá návštěva specialisty? Ministerstvo jeden čas prosazovalo, aby lidé chodili povinně k praktickému lékaři, či navrhovalo výrazné zvýšení částky za návštěvu ambulantního lékaře bez doporučení. Je to stále ve hře?
Kdykoliv se řeklo, že budou lidé povinně chodit k praktikům, byla z toho strašná revoluce, takže se to nikomu nepodařilo prosadit. Také my jsme navrhli poplatek pro ambulantního specialistu, pakliže k němu půjde pacient bez doporučení, a vycouvali jsme z toho, protože se proti tomu zvedla vlna odporu. Ale ještě se k tomu vrátíme, i to je jedna z možností, jak uspořit.
Jak často se budou měnit sazebníky za nadstandard? Ročně, po dvou, třech, pěti letech?
Záleží na tom, kdy tyto ekonomické hrůzy pominou. V normální době, kdy do zdravotnictví přiteče ročně o pět až deset miliard víc, se bude medicína rozvíjet rychleji a obměna technologií bude častější. Myslím, že by k revizím standardu, nadstandardu a seznamu výkonů mělo docházet každý rok. Proto se snažíme připravovat ten seznam flexibilnější.
Ve světě je běžné, ze zdravotní pojišťovny nabízejí dva pojistné programy – jeden pro standardní péči a druhý pro nadstandard. Nepřipravujete něco obdobného?
Vylučuje to ústava. Pakliže podobné pojistné programy vzniknou, půjde o čistě komerční připojištění. Zatím ale nemohou vznikat, protože není, na co se připojišťovat. Nadstandardů bude v příštím roce málo. Chceme je nastavit opatrně, protože nechceme, aby nás popotahovali k Ústavnímu soudu za to, že děláme medicínu dvojí kvality.
Hospodářské noviny, 19. 8. 2011, Rubrika: Rozhovor, str 9
