Prezident České lékařské komory (ČLK) MUDr. Milan Kubek rozeslal v minulých dnech členům komory dopis, ve kterém mne obviňuje z nedržení slova, zkresluje fakta a snaží se vytvořit atmosféru strachu a pocity ohrožení u soukromých lékařů. Straší „řetězci“, které by měly nahradit soukromé praxe lékařů. Přitom svá spekulativní tvrzení o připravené „likvidaci části soukromých praxí“ nijak nepodepírá sebemenším důkazem.
Pan prezident Kubek dále tvrdí, že „dosavadní činnost ministerstva zdravotnictví pod vedením ministra Hegera svědčí o tom, že jeho priority jsou jiné než priority ČLK“, v čemž mu musím dát za pravdu. Mezi priority ministerstva určitě patří dbát na dobré postavení pracovníků v celém zdravotnictví, tedy i dobré pracovní podmínky lékařů. Zároveň je ale úkolem resortního řízení zastupování zájmů všech občanů republiky, zejména pacientů, a nikoliv zastupování pouze partikulárních zájmů jakékoliv, byť sebevýznamnější profesní skupiny.
Typické pro vystupování vedení ČLK je stanovisko k Memorandu o úpravě poměrů ve zdravotnictví, které ministerstvo 17. února podepsalo s Lékařským odborovým klubem – Svazem českých lékařů (LOK-SČL).
"Jakýkoliv zákon, který nestanoví sankce za porušení pravidel, je ve své podstatě bezzubý. Maximální výše sankcí byla zákonem o zdravotních službách stanovena tak, aby byla účinná i pro velké poskytovatele typu nemocnic."
S LOK-SČL vede ministerstvo standardní dialog, ale pan prezident Kubek pozapomněl na to, že on není smluvní stranou memoranda. Jeho vyhrožování dalšími protestními akcemi v době, kdy mzdy lékařů stouply a kdy ministerstvo bojuje o další mzdové posílení všech zdravotníků pro r. 2012, není vůbec na místě. Chápu, že je pro pana doktora Kubka občas obtížné sladit funkce v předsednictvu odborů s funkcí prezidenta ČLK. Pokud však něco ČLK škodí a ubírá na prestiži, je to právě toto funkční propojení. Tím se nechci dotknout odborových organizací, jejichž existenci a debatu s nimi vnímám jako nezbytnou ve všech slušných demokraciích.
Přejděme k jednotlivým bodům dopisu. Pokud jde o přeregistrace, nejedná se o žádný likvidační krok. Je pouze třeba sladit podmínky pro všechny poskytovatele a dodat registrujícím orgánům nové podklady pro výkon činnosti. Jsem si vědom, že se bude jednat o určitou administrativní nepříjemnost, která však spočívá v napsání jednoho dopisu se žádostí a s uvedením běžných údajů jako nacionálie, kontaktní údaje, místo poskytování služeb a spektrum vykonávané péče či služeb podle nomenklatury nového zákona.
"Je smutné, že se ČLK ohrazuje vůči opatření, které posiluje práva pacientů. Právo občana na to, aby rozhodl, kdo, kdy a jak bude nahlížet do jeho dokumentace, považujeme za nezpochybnitelné."
Pokud jsou k dispozici na registrujícím úřadu doklady o vzdělání a o vybavení pracovišť z předchozího období – a to, jak věřím, bude v naprosté většině případů –, zisk nové registrace bude nárokový a registrace bude v zákonné lhůtě vydána.
Druhý bod iritující ČLK jsou sankce, jejichž zavedení je bohužel vykreslováno jako útok proti lékařskému stavu. Není tomu tak. Jakýkoliv zákon, který nestanoví sankce za porušení pravidel, je ve své podstatě bezzubý. Maximální výše sankcí (a slovo maximální je třeba podtrhnout) byla zákonem o zdravotních službách stanovena tak, aby byla účinná i pro velké poskytovatele typu nemocnic.
"Mrzí mě, že MUDr. Kubek Českou lékařskou komoru degraduje tím, že se chová jako zavilý nepřítel ministerstva, pojišťoven a managementů nemocnic, který své úspěchy poměřuje pouze množstvím výpadů, místo aby pomáhal kultivovat náš zdravotnický systém."
Tvrdé sankce zcela určitě nebudou ukládány malé soukromé praxi za každou drobnost: správní orgán má povinnost nejprve poskytovatele péče na problém upozornit, uložit nápravná opatření a teprve při jejich nesplnění má možnost sankcionovat dle svého uvážení (tj. třeba i minimální částkou) s možností odvolání k vyšší instanci, kterou je ministerstvo. Zdůrazňuji zároveň, že zcela analogicky jsou konstruovány sankce v paralelně měněném zákoně o veřejném zdravotním pojištění. Přístup tedy považuji za férový a vyrovnaný.
Finálním bodem je problematika stížnostní agendy: je smutné, že se ČLK ohrazuje vůči opatření, které posiluje práva pacientů. Právo občana na to, aby rozhodl, kdo, kdy a jak bude nahlížet do jeho dokumentace, považujeme za nezpochybnitelné a je v souladu s moderním evropským pojetím práv.
Chápeme, že ČLK je zvyklá na paternalistický přístup z minulosti, kdy zákon lékaře omezoval podstatně méně než nyní, nicméně v přístupu a ohledům vůči pacientům se prostředí v kulturním světě podstatně mění a zvolená demokratická reprezentace státu zvolila oproti ČLK modernější filozofii. Bude-li si tedy pacient na chování či jiné etické prohřešky svého lékaře ke komoře stěžovat, lze předpokládat, že svolení k nahlédnutí do své dokumentace dá, a pokud ne, bude jeho stížnost nezbytně nutné považovat za nerelevantní.
V žádném případě se reakcí na dopis MUDr. Kubka nechci dotknout lékařů sdružených v ČLK. Vážím si jak lékařůzaměstnanců, tak těch, kteří si vybudovali svá vlastní zdravotnická zařízení. Nechci se dotknout ani komory, jejíž vznik a existenci po r. 1989 vnímám pozitivně; velmi si vážím jejích zakladatelů i členů. Mrzí mě však, že její současný reprezentant komoru degraduje tím, že se chová jako zavilý nepřítel ministerstva, pojišťoven a managementů nemocnic, který své úspěchy poměřuje pouze množstvím výpadů, místo aby pomáhal kultivovat náš zdravotnický systém. Ten potřebuje více pohody k překonání hospodářské krize a ne pouze vyhledávání a zveličování problémů a rozněcování vášní v duchu hesla čím hůře, tím lépe.
Zdravotnické noviny, 3. 10. 2011, Rubrika: Titulní strana, str. 1
