Heger: Držím se oblíbeného motta: Pokrok? Ano. Krok po kroku

Jak hodnotíte tisíc dnů v křesle ministra zdravotnictví? Co se vám povedlo a na co naopak moc pyšný nejste?

Několik zásadních věcí, u kterých předchozí ministři zůstali pouze v přípravě, se mi prosadit podařilo, některé zatím nikoli. Zdravotnictví je citlivé na každou změnu a každou změnu může pocítit i pacient. Reformní kroky je proto třeba dělat postupně a s náležitou rozvahou, není to záležitost několika měsíců, ale otázkou let. Držím se svého oblíbeného motta: Pokrok? Ano. Krok po kroku… A proto nejsem zastáncem rychlých a tvrdých zásahů.

Co si kladete za cíl pro zbytek volebního období?

Rád bych prosadil regulaci kouření v restauracích a zpřísnění podmínek prodeje alkoholu mladistvým. Zákon, který všechny tyto oblasti upravuje, je nyní připraven k celému legislativnímu procesu. Uvidíme, zda se podaří sehnat podporu u členů vlády a následně i u poslanců, senátorů a pana prezidenta. Dále bych byl rád, kdyby se stihl prosadit zákon o univerzitních nemocnicích, zákon o regulaci reklamy, zákon o zdravotnických prostředcích, novelu zákona o zdravotních pojišťovnách. Podtrženo a sečteno, práce je ještě dost, odpočívat rozhodně nebudu.

Jak vnímáte počínání prezidenta Miloše Zemana, který je silný kuřák a kdykoli může, s chutí si zapálí? Háže vám tím při vašem protikuřáckém tažení klacky pod nohy?

Pan prezident si v prvé řadě poškozuje své zdraví a v druhé řadě nám svým příkladem nepomáhá. Samozřejmě bych uvítal, kdyby ve vztahu ke kouření působil na veřejnost opačně. Klacky pod nohy nám však házejí jiní.

Jaké máte plány po skončení svého mandátu?

Konkrétní plány zatím nemám, ale mám pocit, že než se pustím do něčeho dalšího, ze všeho nejdřív budu aspoň dva měsíce odpočívat. Po politických funkcích neprahnu. Práce ministra zdravotnictví je psychicky fyzicky velice náročné zaměstnání, nehledě na to, že nikdy nemůžete uspokojit všechny. Taková optimální řešení neexistují, a s tím se člověk musí neustále vyrovnávat.

Bylo pro vás stěhování do Prahy těžké? Jak se vám zvykalo na to, že do práce nemůžete denně jezdit na kole jako v Hradci?

Praha mě zajímala. Popravdě, myslel jsem si, že si ji užiji víc. Brzy se ale ukázalo, že volného času je skutečně málo. Ona každodenní jízda na kole mi tu chybí - ráno vás skvěle probudí a večer z práce při ní alespoň na chvíli vypnete a nemyslíte na všechny starosti a problémy. Je to dobrá mezihra, která udrží fyzičku a dobrou náladu.

Je něco, co vám v Praze opravdu hodně chybí?

Do Hradce se vždycky těším, mám tu zázemí, rodinu a přátele, je tu větší klid. Trávím zde velmi rád většinu volného času.

Jak často se vám daří do Hradce jezdit?

Záleží pochopitelně na pracovních povinnostech, pokud mne ale v průběhu víkendů žádné nečekají, vyrážím do Hradce. Snažím se udržovat povědomí o aktuálním dění ve městě a v celém kraji. Věřím, že pražská „bublina“ mě dosud nepohltila.

Máte čas sledovat, co se děje v hradecké fakultní nemocnici?

Aktuální dění v nemocnici samozřejmě sleduji. Pan ředitel Roman Prymula je skvělý profesionál a vede si velice dobře, přestože musí reagovat na tvrdší ekonomické podmínky, než které panovaly za mého vedení.

Jste stále ve styku s některými bývalými kolegy? Máte od nich zpětnou vazbu na ministrování?

S některými bývalými kolegy ano, udržujeme spíše virtuální kontakt, jak pracovní vytížení dovolí. Zpětná vazba je pro mě důležitá, konstruktivní kritiku by měl přijmout a zhodnotit každý, kdo ve veřejné politice působí. Jsou věci, se kterými ne všichni lékaři souhlasí. Jejich postoje, ale nejen jejich, často vycházejí z domnění, že ministr může ve svém rezortu ovlivnit vše. Není tomu tak.