Řada lidí mé generace po zkušenostech posledního čtvrtstoletí věřila, že Evropa dospěla do nového bezpečného historického období. Vypadalo to, že hranice jednotlivých států jsou fixované, konflikty se řeší diplomatickou cestou a mezinárodní právo je respektované. Ukrajinská krize však přinesla ledové probuzení. Brutální zabrání Krymu, podněcování národnostních nepokojů a pokračující invaze Ruska na východě Ukrajiny jasně ukazují, že věci jsou úplně jinak.
Česká republika se nemusí cítit bezprostředně ohrožena, ale imperiální politika Ruska přináší jasné nebezpečí pro jeho přímé sousedy. Proto je potřeba začít brát i obranu naší země jako reálnou nezbytnost a pojem bezpečí přestat vnímat jen jako boj s vnitřními nepořádky. Přes naše veškeré politické, hospodářské a sociální problémy žijeme v době, jaká tu, co do blahobytu pro větší část občanů, nikdy nebyla. A pokud - s výjimkou těch nejchudších, bylo někdy opravdu potřeba si utáhnout opasky a uskrovnit se ve prospěch hospodářství a armády, je to právě teď. TOP 09 jasně deklarovala, že výdaje na obranu musí dosáhnout 2 procent HDP a jakékoliv pokusy o oddalování tohoto minimálního cíle reprezentuje v této době vysoké riziko.
Nemyslím, že budeme schopni konkurovat vyspělým armádám používající nejnovější kosmické, kybernetické a jaderné technologie. Rychlá anexe a devastace nemalého území Ukrajiny cizí mocností se však nedosáhla těmito téměř scifi prostředky. Dosáhla se konvenčními zbraněmi, dobře vycvičenými lidmi, připravenými agresivními vojenskými a propagandistickými strategiemi a promyšlenou logistikou. Tedy prostředky, které potřebuje lokální konflikt, a kterým by se měla umět bránit i armáda tak malé země, jako je ta naše. Schopné a zkušené lidi na to Česká republika má. A více lidských i technických kapacit by měl zvládnout i její státní rozpočet, který je ve svých letošních návrzích někdy štědrý až moc. A doba se mění! návrzích v jiných sférách někdy štědrý až moc. A doba se mění!
5. 9. 2014
