Každý měsíc se mezi zdravotními pojišťovnami přerozdělují miliardy korun na léčbu pojištěnců. Teď se systém, který funguje už několik let, má změnit. Plánuje to ministr zdravotnictví Leoš Heger (TOP 09) jako jedno ze 14 opatření ke zlepšení finanční situace systému zdravotního pojištění a ke snížení jeho schodků.
Zatímco Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) je pro, ostatní pojišťovny z návrhu nadšené nejsou. „Nyní přerozdělení vybraných peněz na zdravotní pojištění vypadá tak, že částka je určena podle věku a pohlaví za každého pojištěnce. Podle tzv. kmenu pojištěnců dané pojišťovny je tak určena celková částka, kolik by měla pojišťovna dostat peněz,“ říká mluvčí ministerstva zdravotnictví Viktorie Plívová.
Dodává, že pojišťovna sama disponuje penězi, které získává od svých ekonomicky aktivních pojištěnců a dorovnání do celkové částky určené podle kmene všech pojištěnců se pak dočká od státu, tedy z peněz, které stát odvádí jako pojištění za tzv. státní pojištěnce, což jsou hlavně důchodci, děti a nezaměstnaní. Celkově to ale dělá šest miliónů osob, což je víc než polovina národa. Ročně za ně stát zaplatí zhruba 55 miliard korun.
Speciální kapitolu tvoří tzv. extrémně nákladní pojištěnci, jejichž zdravotní péče stojí více než 15násobek průměrného pojištěnce. Jsou jich desetitisíce.
Hegerův úřad chce nyní tento systém změnit. K dosavadním dvěma kritériím, podle kterých se peníze přerozdělují, tedy věku a pohlaví, má přibýt ještě jedno, a to je spotřeba léčiv. „Podle typu a množství léčiv lze odhadnout, zda se jedná o pacienta, který bude i nadále požadovat zvýšenou a náročnější péči,“ soudí Plívová.
Náměstek ministra zdravotnictví Martin Plíšek k tomu dodává, že jde o tzv. PCG metodiku (z anglického termínu pharmacybased cost groups), tedy nákladové skupiny založené na spotřebě léčiv. Tak se prý budou peníze přerozdělovat spravedlivěji a lépe se předpoví budoucí náklady na pojištěnce.
S novým modelem by se samozřejmě tok peněz změnil. Menší pojišťovny už by zřejmě tolik peněz nedostaly jako dosud, naopak ta největší - Všeobecná - by na tom vydělala. Zatím je ve schodku asi 2,6 miliardy korun, ale do konce roku prý schodek smaže. A tady je kámen úrazu.
„Máme dost argumentů tlačit na to, aby se nově přerozdělovalo tak, že peníze půjdou za nákladnou diagnózou,“ řekl Právu ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny Zdeněk Kabátek. Domnívá se, že novým přerozdělením by pojišťovna mohla získat navíc proti současnosti jednu až dvě miliardy korun, protože má nejnákladnější klienty.
Zaměstnanecké pojišťovny, z jejichž účtů by se peníze vzaly, jsou proti. Vedení Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra ČR se domnívá, že systém přerozdělování peněz nikdy nebude stoprocentně spravedlivý.
„Ten současný odráží potřeby toku peněz tak, aby směřovaly za nemocnými. Systém zohledňuje i fakt, že existují nejnákladnější pacienti, kteří jsou v systému přerozdělování kategorizováni zvlášť. Některé zaměstnanecké zdravotní pojišťovny mají dnes kategorie pojištěnců dražší než VZP,“ sdělila Právu mluvčí této pojišťovny Hana Kadečková a dodala: „Podle našeho názoru není třeba systém přerozdělování v současné době měnit. Nově navrhovaný model nepřináší významný finanční efekt pro žádnou ze zdravotních pojišťoven. Naopak, jen by zvýšil administrativní náklady.“
Prezident České lékařské komory Milan Kubek soudí, že „čím větší část vybraného pojistného se bude spravedlivě přerozdělovat mezi pojišťovnami, tím spíše ztrácí existence několika pojišťoven smysl“.
„Ono se vůbec zdá, že se systém několika zdravotních pojišťoven stává přežitkem. Podmínky pro opravdovou konkurenci zdravotních pojišťoven stát nevytvořil, a tak jejich pluralita pouze zvyšuje režijní náklady celého systému,“ tvrdí Kubek.
S tím ale Hegrův úřad nesouhlasí. Podle ministerstva zdravotní pojišťovny mají smysl a právě nové přerozdělení může mezi nimi vytvořit větší konkurenční prostředí.
Ministerstvo už pracuje na novele zákona, kterou se přerozdělení peněz v řádu miliard měsíčně bude měnit. Zatím se o ní jedná. A že to je boj, o tom není třeba pochybovat.
Právo, 19. 6. 2013, rubrika: Trhy a ekonomika, str. 15
