HN: Chcete opravdu svou reformu začít zvyšováním poplatků, tak jak píšete v návrhu, který jste rozdal na jednání K9?
My jsme pouze rozepsali možné varianty toho, jak řešit miliardové výpadky. Já se ale k radikálnímu navyšování poplatků nekloním. Moc bychom tím nezískali. Část by bylo zase nutné vracet v rámci sociálních kompenzací.
HN: Druhou variantou, s níž pracujete, je navýšení plateb z rozpočtu. Co vám na to koaliční partneři řekli?
To pro ně nepřipadá v úvahu. Pan premiér jasně řekl, že o tom se už nemáme ani bavit. Musíme hledat úspory v systému.
HN: Jak se do těch úspor promítne omezování hrazené péče?
Například u operací nebo onkologické léčby to není přijatelné. Pak je tady ale třeba lázeňství nebo rehabilitace a tam může být spoluúčast pacientů vyšší. Bude na odborných společnostech, aby upravily seznamy indikací a rozhodly, co být hrazeno z pojištění nemusí.
HN: Jak to bude v případě zubní péče?
Na stomatologii vydávají pojišťovny ročně kolem deseti miliard korun. Je tam řada výkonů, které by měly být dál hrazeny, pak jsou ale třeba plomby a ty je myslím možné z pojištění vyřadit. Ročně by to představovalo úsporu dvou nebo tří miliard korun.
HN: Vy už jste o tom, že by se za plomby platilo, mluvil na podzim. Pak jste od toho ustoupil. Proč?
Zkusili jsme to téma otevřít, ale vzbudilo to velikou nevoli. Teď se k tomu vracím pod tlakem toho, že nám budou chybět další čtyři miliardy, s čímž jsme nepočítali.
HN: Teď tedy čekáte, že pro ten návrh získáte politickou podporu?
Čekat, že najdeme řešení, které bude všem po vůli a ještě ušetří peníze, je iluze. My se v rámci koaličních jednání musíme rozhodnout, jestli půjdeme do politických rizik, a nebo jestli to necháme tak, jak to je teď, s tím, že se budeme dál zadlužovat.
HN: Čím dalším chcete v příštím roce kromě plomb výrazně ušetřit?
Není jedno zázračné řešení. Revoluční zrušení čehokoli by byl velký zásah, který se nemusí povést. Chceme jít raději cestou kombinace více drobných kroků.
HN: Co to konkrétně znamená?
Třeba regulaci pohybu pacientů - tedy například zavedeme poplatek za návštěvu specialisty, pokud k němu pacient půjde bez doporučení praktického lékaře. Tak to funguje i v řadě jiných systémů. Pokud se chce člověk pohybovat volně, tak může, ale ať si připlatí. Bude to mezi 90 a 200 korunami. A zpoplatnit by se měla i dopravní zdravotní služba.
HN: Čekáte, že nějak úsporně zafunguje také protikorupční strategie?
Ano. Spočítat kdy a jak ale opravdu neumím. Odhady mluví o tom, že by tak šlo ušetřit miliardy, předem se to ale vyčísluje těžko. Spíše očekáváme, že se brzy projeví regulace vstupu nových technologií.
HN: A jak to bude s připlácením za nadstandard, o němž se v souvislosti s reformou mluví nejvíce?
V připlácení je třeba rozlišovat dvě věci. Jedna je standard a druhá spoluúčast. Standardem se rozumí, že levnější medicínsky uznatelná varianta bude hrazená a za lepší si člověk připlatí. Třeba za lehčí sádru, oční čočku a podobně. Vznikne přesný seznam. Zákon, který to upravuje, už je ve vládě.
HN: A jak to bude se spoluúčastí?
Pod tímto pojmem se rozumí, že se pacient přímo podílí na léčbě. Příkladem je i regulační poplatek. V ordinaci zaplatí za ošetření třicet korun, pojišťovna přidá dalších sto korun a lékař má celkem sto třicet. Podobně by to mohlo být u některých výkonů. Jako první myslím u robotických operací, které jsou opodstatněné maximálně v patnácti procentech případů. Tam ale bude třeba změny upravit zákonem.
