Heger: Bodat oštěpem do draka je někdy potřeba

Co budete dělat? Chcete se dál věnovat politice, nebo se vrátíte k povolání lékaře?

Zůstal mi mandát poslance, takže teď bude záležet na dalším vývoji situace. Po skončení mandátu pravděpodobně budu znovu kandidovat, to ale samozřejmě bude záležet na primárkách v TOP 09. V případě, že kandidovat nebudu, tak se zcela upřímně přiznám, že ještě nevím, co bych dělal. V nemocnici jsem teď tři roky nebyl. Už když jsem dělal ředitele nemocnice, tak jsem svoji klinickou praxi léta neprovozoval, a když jsem se k ní na rok vrátil, musel jsem se vše učit znovu. Teď by to bylo stejné. Zatím je to otevřené.

Nezvažujete třeba i kandidaturu do Senátu? V minulých volbách jste se dostal do druhého kola...

Já si myslím, že už mi to jednou stačilo. Spíš bych chtěl kandidovat do sněmovny, protože tam je víc prostoru na debatu o zdravotnictví a jeho směřování. I kdybych byl v opozici, byla by to zajímavější práce.

A umíte si představit návrat k lékařské praxi?

Já jsem z ředitelské funkce po patnácti letech odešel trochu unaven a před těmi lety to na rentgenu bylo docela príma. Začátky byly samozřejmě těžké, na druhou stranu jsem byl mezi samými mladými lidmi, obě strany z toho byly trochu nervózní a pak už to bylo dobré.

Bude pro vás návrat z ministerského života těžký, nebo si naopak oddechnete?

Myslím, že si oddychnu. Teď o prázdninách, i přes ta všechna ústavní dramata, se utlumí běžná agenda a sezení nebudou tak dlouhá. A marná sláva, poslanecká židle není tak náročná jako exekutiva, ministerské křeslo je horká věc a je dost náročné. Takže se těším, že si o prázdninách udělám trochu dovolené, podle toho, jak bude sněmovna zasedat.

Asi si chcete udělat čas na koníčky, které jste poslední tři roky zanedbával...

Copak koníčky, ale takové ty věci v domácnosti a vztahy v rodině! Mám tři vnoučata, kterým jsem se teď moc nevěnoval, takže zábavy bude dost. Máme chalupu, která byla zanedbaná. Jak jsem stárnul, byl jsem závislý na sportování, abych se udržel v životním elánu, a to mi docela chybělo. Doháněl jsem to o víkendech, ale myslím si, že teď se budu chovat ještě zdravěji.

Takže v létě vás potkáme především na kole, na horách nebo kolem chalupy?

A pak taky na lodi. Vrátím se zpátky do veslařského klubu v Hradci Králové. Letos jsem tam byl jen jedno dopoledne na brigádě, takže se už docela těším, že budu chodit veslovat na Labe.

Nebojíte se toho, že návrat na loď bude těžký?

Tak o tom bych mohl vykládat romány. Když člověk sportuje pravidelně, není to tak hrozné. Když ale máte výpadky, je potřeba se do toho vrátit. A já v životě vždycky měl období, kdy jsem byl profesně tak zatížen, že jsem se hodně často vracel. A když se stárne, je to taky horší, člověk musí začínat opatrně. Dřív jsem chodil trochu běhat a teď jsem se k tomu vrátil a taky jsem se do toho nemohl pustit naplno, ale dal jsem si týden na rozpohybování. To už jsem se naučil.

Jak se vám stěhovalo z ministerské kanceláře? Šlo to rychle?

Po těch patnácti letech, kdy jsem řediteloval ve fakultní nemocnici, jsem se zabýval veřejným zdravotnictvím a jeho organizací poměrně hodně, takže jsem za tu dobu nashromáždil nějaké knihy a články. To vše jsem stěhoval na ministerstvo a byla toho tam plná skříň. Samozřejmě k tomu za ty tři roky přibyly další analýzy, rozbory a statistiky. Nakonec toho bylo deset velkých tašek šanonů a krabic. Naštěstí jsem to mohl přestěhovat do poslanecké kanceláře, kde jsem to přebral a zastaralé věci vyházel. Byla to rozumná inventura a očista od zbytečných věcí. Rád mám kolem sebe hodně podkladů, ale když to člověk jednou za půl roku nevytřídí, důležité věci už nenajde.

Měl jste v kanceláři na ministerstvu něco, s čím jste se nerad loučil?

Já jsem se v ministerské pracovně moc pohodově necítil. Ona je velká a jen z části zařízená starožitným nábytkem. Není to ten typ moderní ergonomické a velmi pružné kanceláře. Faktem ale je, že jsem měl výhled na Vltavu. To bylo velmi příjemné, i když jsem na ni moc nestíhal koukat. A pak tam byla jedna krásná věc, poměrně velká bronzová socha svatého Jiří na koni, který bodá do draka. Tak jsem se vždycky smál, ať mě s ní vyfotí, protože to bodání do draka oštěpem je někdy potřeba i při řízení zdravotnictví (směje se).

Je váš nástupce Martin Holcát dobrou volbou?

Já si myslím, že pro toto meziobdobí zcela určitě. Má-li to být vláda nepolitická a úřednická, přes všechny diskuse, které kolem toho teď běží, tak pokud se soustředím jen na jeho osobu, je to rozumný člověk a zkušený manažer. Jak jsem předpokládal, převzetí ministerstva bylo mírové, což v politice někdy nebývá. Bývá dramatické a nechutné, hledají se hloupé záminky, jak předchůdce pomluvit. Jestli se mi to vyhne, budu spokojen.

Neobáváte se, že by nový ministr mohl zbortit některé projekty, na kterých jste v uplynulých třech letech pracoval?

Nemyslím si, že by je zbortil on jako ministr. Spíš se obávám, že celková situace nebude natolik příznivá tomu, aby je dokončil. Jednak už nemá tolik času a chvíli potrvá, než se zorientuje. Na druhou stranu mezi touto vládou a sněmovnou nebudou nejspíš moc dobré vztahy a politická hra tak bude obtížná. Bez spolupráce se sněmovnou to vláda nemá moc lehké.

Za vašeho působení na ministerstvu se za poslední měsíce rozjel plán za záchranu Janských Lázní a léčebny Vesny. Nebojíte se, že za nové vlády může dostat trhliny?

Já si myslím, že ne. Pan Holcát se vždy pohyboval na úrovni fakultních nemocnic, což je podmnožina takzvaně přímo řízených organizací, které spravuje ministerstvo zdravotnictví. Má tedy velký zájem se o tyto organizace starat a nějak jim pomoct, protože i fakultní nemocnice teď mají ekonomické problémy. Myslím si, že nové vedení ministerstva to bude mít jako prioritu. Bude se tedy snažit pomáhat státním lázním, které jsou pod správou ministerstva troje. To, co my jsme Janským Lázním slíbili, bude pokračovat.

Na čem dalším se spolu ještě shodnete?

Jedna z věcí, kterou jsme opustili už skoro hotovou, je zákon o zdravotnickém prostředku, který popisuje například dohled nad prostředky, aby nebyly vadné, jako například francouzské prsní implantáty, což byl velký problém. Tento zákon to řeší trošku líp, než ten dosavadní, zejména to, jakým způsobem se stanovují úhrady: kolik a jak mají pojišťovny platit za protézu, berle a další komodity. Tvorba cen doteď byla dost chaotická a neprůhledná. Zákon schválila vláda a je momentálně zaparkovaný ve sněmovně. Novému panu premiérovi i panu ministrovi jsem říkal, že bychom strašně vítali, kdyby to dotáhli do konce, protože to zdravotnictví dost revolučně posune.

Byl jste nejdéle sloužícím ministrem zdravotnictví v polistopadové éře, takže jste měl při řízení resortu hodně času na prosazování různých změn. Na co jste nejvíc pyšný?

Pokud jde o zákony, dotáhli jsme do konce zákon připravený už ministrem Julínkem o poskytování zdravotnických služeb. Novelu a řadu úprav jsme udělali i v zákoně o platbách. Úspěchem podle mě bylo, i když jsme nedosáhli úplného splnění slibu, a to zasáhnutí do platů lékařů, které se dost zvedly. Také jsme po velkých dramatech vyřešili metanolovou aféru. To byly hlavní body, které nás provázely.

A co se mohlo povést lépe?

Velký kus práce jsme odvedli na zákonu o univerzitních nemocnicích, kterým se měly odstátnit fakultní. Tam jsme dosáhli dost velkého konsenzu mezi nemocnicemi a univerzitami. Zákon ale získal dva velké odpůrce: našeho koaličního partnera ODS, jehož zdravotní výbor se o zákonu dlouhodobě vyjadřoval dost ošklivě a prosazoval spíše odstátnění do formy akciových společností, kvůli čemuž skončil ministr Julínek. My jsme prosazovali, aby se z nemocnic staly neziskové organizace. Druhým oponentem byli paradoxně sociální demokraté, kteří chtějí nemocnice zachovat ve státním režimu a řídit je z ministerstva, což se u nás moc neosvědčilo a svým způsobem v nemocnicích podporovalo korupční prostředí. Odstátnění by zdravotnictví ozdravilo. Věřím ale, že tento zákon někdo jednou použije, v nejbližších čtyřech letech to ale nejspíš nebude.

Konec vlády způsobila kauza kolem vedoucí premiérova kabinetu Jany Nagyové. Jak vy sám vyústění této kauzy vnímáte? Je podle vás správná úřednická vláda, nebo měla pokračovat ta původní, ale s Miroslavou Němcovou v čele?

Jednoznačně si myslím, že to mělo pokračovat s Miroslavou Němcovou. Ona ta koalice samozřejmě ze strany opozičních stran o sobě neslyšela nic dobrého, ale zase na druhou stranu řadu věcí posunula a bylo připraveno ještě hodně změn, které se za ten rok mohly dodělat.

Vyřeší to předčasné volby?

Budou-li předčasné volby brzy, tak zcela určitě to bude odevzdání vlády levici. Myslím ale, že ve standardně vedené zemi má být to čtyřleté období dokonáno. Jako dobrý příklad nám může sloužit třeba demokracie ve Spojených státech amerických. Tam jen proto, že se opozici nelíbí prezident, tak ho nikdo neodvolává, pokud nemá nějaký opravdu veliký malér, a čtyřleté období se dokonává. U nás to takhle moc nefunguje a je to škoda.