Kdo žije z veřejných peněz, měl by se vysvléci donaha. Což platí i pro lékaře, těžící z povinného všeobecného zdravotního pojištění. A nutno přiznat, že ministr Heger si v nuceném obnažování transakcí svých kolegů nevede zle.
Dokazuje to i poslední nápad, aby jakýkoli kontakt lékaře s farmaceutickou firmou byl povinně zdokumentovaný a přístupný na internetu; tak, aby každý mohl posoudit, nakolik je lékař „motivován“ předepisovat konkrétní léky.
Zdá se, že to Heger myslí s omezením úplatků ve zdravotnictví docela vážně. Pokud dokáže své záměry dotáhnout (což zatím není jisté), korupčních příležitostí ubude.
Krom posledního tahu zmiňme třeba klíčový zákaz proplácet takzvané poregistrační studie. Aby bylo jasné o co jde: zástupce farmakofirmy zajde za lékařem, sepíšou smlouvu, že se bude příkladmo sledovat, jestli pacienty nebolí po nějakém léku hlava. Lékař následně večer u televize nasmolí do formuláře libovolná data a inkasuje „za účast na studii“ desetitisíce. To by mělo už brzy skončit.
Abychom ale nepřechválili: v některých ohledech Heger udělal zřetelné ústupky farmaceutické lobby. Jeho návrh sice omezuje sponzoring kongresové turistiky, lékaři mají dostávat od firem peníze „pouze“ na dopravu, stravu, ubytování a registrační poplatek. Tedy už ne na lyžařské vleky, lázně, kabarety či safari. Jenže to je málo.
Například ve Velké Británii mohou firmy hradit jen organizaci kongresů - třeba pronájem sálů. Cestu, ubytování a podobně si lékaři musí platit sami (zaměstnavatel jim je může zpětně proplatit, pokud uzná, že opravdu šlo o potřebné další vzdělávání). Ideální by bylo, kdyby farmaceutický průmysl místo skrytých úplatků přispíval do fondu či nadace na vzdělávání lékařů. To je ale v nedohlednu.
Takže vztah jednotlivých lékařů k farmaceutickému průmyslu by se měl alespoň legalizovat a zprůhlednit. Se vším všudy. Leoš Heger to, zdá se, chápe.
Hospodářské noviny, 17. 2. 2012, Rubrika: Názory, str. 8
