Havel: Volit je normální a snadné. Teda mělo by být

Je to prosté. Zavést korespondenční volbu jsme slíbili v programovém prohlášení a nevidím jediný důvod, proč bychom slovo neměli dodržet. Máte argumenty proti? A mohl bych je slyšet?

Naše demokracie má vůči civilizovanému světu zpoždění, které se stále snažíme zoufale dohánět. Oháníme se ústavou a základními právy občanů, ale nejsme krajanům v zahraničí schopni zaručit možnost snadno odvolit. Korespondenční hlasování je zavedené ve 22 státech Evropské unie, dokonce i Slovensko, stát se stejnou DNA, má tuto možnost již bezmála dvacet let. Celosvětově pak jde o 126 zemí. To jen my se raději hřejeme v přítomnosti Malty a Chorvatska, jako na pohled velcí světáci, kteří ale v nitru stále nevěří na svět za hranicemi republiky. Jediným dalším státem EU bez volby dopisem je Francie, která se s ní přece nebude obtěžovat, když už svým lidem dovoluje hlasovat přes internet.

Nevynalézáme tu kolo. Mezi největší machry na korespondenční volbu coby princip patří kupříkladu Němci, z nichž tímto způsobem odevzdává hlas bezmála polovina (47 %) občanů, a to včetně těch přímo z Německa. A to od roku 1957. Švýcaři, k nimž máme tendenci tak často vzhlížet, už se také neobtěžují k volebním urnám chodit osobně, zaslat svůj hlas mohou jak ze zahraničí, tak z domu. Dosáhli tím zase o něco efektivnější demokracie, snížili náklady na provoz hlasování a ukázali empatii k nemocným, špatně pohyblivým či jinak znevýhodněným občanům. Zavést korespondenční hlasování ve vnitrozemí by u nás ale nebyla dobrá cesta, tak daleko nejsme. Teď se potýkáme sem tam s kupováním hlasů před volebními místnostmi, takto bychom se mohli dočkat společného strkání lístků do obálek na předváděčce hrnců.

Po celém světě žije okolo 600 000 Čechů a Češek a mnohým z nich není osud jejich domoviny ukradený. Že je to jejich problém, říkáte? Proč bychom ale nemohli usnadnit oslavu Svátku demokracie – voleb – třeba studentům na Erasmu? Učitelům na zahraničním výjezdu? Zaměstnancům na pracovní cestě? Nebo všem těm vzdělaným krajanům, kteří našli své štěstí jinde, ale stále jsou českými občany a Čechy jsou pro ně vlast? Ti nejodhodlanější cestují kvůli osobnímu odevzdání lístku až stovky kilometrů, cesta je stojí spoustu peněz a času (u prezidentských voleb se cestuje zpravidla dvakrát). Ne každý si to jednoduše může dovolit, ať z důvodu času, nebo peněz. Je to fér, když doma je volební místnost dostupná za každým bukem?

Opozice se snaží vyvolávat duchy chybně provedených voleb, aby dokázala smyšlenou zmanipulovatelnost korespondenčního hlasování. Ojediněle k chybám v zahraničí došlo. Třeba v Rakousku si volbu prezidenta raději zopakovali, protože nastaly nesrovnalosti v čase otevírání obálek. Pro jistotu, nakonec bez změny výsledku. Reálně je to tedy minimální ohrožení korektnosti, srovnatelné třeba s naším ponecháváním uren, sice zapečetěných, na nehlídaných místech během noci. Lidský faktor zkrátka funguje všude, dopis nedopis, včetně České republiky. Jen při loňských prezidentských volbách došlo hned k několika chybám, v jednom z okrsků se třeba komisi povedlo prohodit výsledky obou kandidátů.

Nabízí se tak otázka, čeho se Andrej Babiš a Tomio Okamura vlastně bojí. Odpověď je nasnadě, slabé výsledky v zahraničí. Anebo snad nevěří Čechům za hranicemi, že zvládnou vložit papír do obálky a tuto obálku ještě do další? Pánové… Fakt, že měla Babišova vláda korespondenční volbu v programovém prohlášení, ale nikdy ji nenavrhla k projednání (a naši by to byli podpořili!), je zpětně důkazem o pouhém marketingovém významu tohoto dokumentu.

Svoje sliby plníme. Česko systematicky posouváme na úroveň vyspělých států a korespondenční volba nás posune zase o krok mezi ně. Hlasovat v zahraničí dopisem tak budete mít možnost už v parlamentních volbách příští rok.