Velmi děkuji. V průběhu mnoha hodin, které jsme ve sněmovně věnovali do této chvíle projednávání návrhu zákona, zazněl docela velký a obšírný exkurs, nebo jsme prodělali exkurs do historie našeho národa, naší země, a to tak, že by mnohé vysoké školy nám mohly závidět, čím vším jsme se zabývali.
Zapomněli jsme však na jedno období, a to je období, které se tady nezmiňovalo, právě 50. let až někdy do roku 1989, a to jsme přeskočili v těch hrůzách, které historické události přinesly.
Nechtěla bych se dopouštět jakékoli demagogie. Jen si troufnu na začátek říct, že bez kroků, které v době po roce 1948 byly učiněny, bychom dnes nemuseli vracet právo těm, kterým bylo v období totality upřeno. To se samozřejmě netýká jenom církví. Jenom církve ale zatím čekají na vypořádání se s minulostí. I když už více než 20 let všichni tvrdí, že je potřeba se slušně vypořádat s křivdami, spáchanými na církvích a náboženských společnostech, nemůžeme se bohužel shodnout na způsobu s opozicí, která tvrdí, že postup, uplatněný v době nejtvrdšího stalinismu, byl zcela legální, byl spravedlivý, a tudíž zde není žádný důvod církvím majetek vracet.
Samozřejmě že není náhoda, že je napadána revize první pozemkové reformy, protože ta se týká většiny církevního majetku. Jen na okraj dodávám, že to byla právě vláda ČSSD, která přijala zákon, který prolomil restituční hranici 25. února 1948. Jednalo se o zákon o zmírnění některých majetkových křivd způsobených holocaustem, za jehož přijetí jsem - a doufám, že nejen já - ČSSD velmi a hluboce vděčná.
Dovolte, abych se nyní vyjádřila k některým tvrzením, které se tu v průběhu projednávání objevovala nejčastěji. Začnu tedy u stále dokola zpochybňovaného církevního vlastnictví.
Tato otázka nebyla při přípravě majetkového vyrovnání vůbec podceněna. Už v roce 2007 bylo pro tento účel zadáno několik odborných posudků. Všechny tyto posudky včetně tzv. expertízy Univerzity Karlovy vlastnické právo církvi nezpochybnily. Ovšem posudky byť uznávaných právnických pracovišť nejsou pro odpověď na tuto otázku klíčové. Klíčové je, že vlastnické právo církví jednoznačně uznal Ústavní soud a další soudy, které už rozhodly o vrácení některých majetků farnostem a úřadům. Z tohoto hlediska nemají žádné další právní analýzy smysl, neboť tato otázka už byla autoritativně vyřešena. Ostatně i stávající právní předpisy České republiky, např. zákon o půdě, který se tady často zmiňoval, počítají s existencí církevního vlastnictví. Samozřejmě, že kdo to nechce slyšet, bude dále citovat různé právní názory, které však pro státní orgány nemohou být skutečně relevantní.
Pokud jde o to, že církevní majetek představuje tzv. veřejnoprávní vlastnictví, chci upozornit, že právní řád České republiky nezná tento pojem. Nezná pojem veřejnoprávní vlastnictví. Vlastnické právo je skutečně jenom jedno. Článek 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod k tomu jednoznačně uvádí: Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Ano, pokud se vrátíme do dob komunistického režimu, skutečně v té době se rozlišovalo socialistické vlastnictví na vlastnictví osobní, soukromé. Církevní majetek byl komunistickou právní teorií považován za příklad soukromého vlastnictví. Ano, tak to skutečně bylo.
Dalším evergreenem proběhlých vystoupení byla revize první pozemkové reformy. Zde dochází k určitému možná i záměrnému nedorozumění. Nikdo totiž nezpochybňuje samotný zákon o revizi první pozemkové reformy, který byl přijat v roce 1947. Naopak. Jedná se o nápravu křivd způsobených jeho nezákonnou aplikací po Únoru 1948. Proto chceme církvím vrátit majetek, který byl v rámci revize první pozemkové reformy vyvlastněn po 25. únoru 1948, ale v rozporu se zákonem za něj nebyla vyplacena náhrada. Bohužel se v tom nemůžeme shodnout s opozicí, která tvrdí, že tento postup uplatněný v této době byl zcela legální a spravedlivý a tudíž zde není žádný důvod církevní majetek vracet. Samozřejmě, že není náhoda, že je napadána zrovna revize první pozemkové reformy, protože ta se týká většiny církevního majetku. Jenom jsem chtěla připomenout znovu prolomení majetkových křivd způsobených holocaustem. Ale to už jsem říkala, takže k tomu se teď nebudu vracet.
Mnohokrát tu v diskusi padala slova o údajném zvýhodňování církví oproti restituentům z 90. let. Pokud však konkrétně srovnáváme nároky podle navrhovaného zákona a zákona o půdě, lze uvést následující: Podle zákona o půdě byly povinnými osobami kromě státu i obce, kraje, právnické osoby soukromého práva i fyzické osoby, avšak podle navrhovaného zákona se vydává majetek pouze státu. Podle zákona o půdě se hradilo znehodnocení vydávaného majetku. Podle navrhovaného zákona se však toto znehodnocení nehradí. Podle zákona o půdě se poskytovala náhrada za mrtvý a živý inventář.
Podle tohoto navrhovaného zákona se takové náhrady opravdu neposkytují. Podle zákona o půdě se poskytovaly náhrady, pokud na původních pozemcích existovaly trvalé porosty. Podle navrhovaného zákona se ani v tomto případě takové náhrady neposkytují. Na rozdíl od restituentů, kterým byl majetek vrácen už v 90. letech, církve nemohly dvacet let čerpat ze svého majetku žádné výnosy. Jenom výnosy z církevních lesů za tu dobu dosahují miliardových hodnot.
Je tedy zřejmé, že oproti ostatním restituentům budou církve vzhledem k časovému posunu v oblasti navracení nemovitostí skutečně znevýhodněny.
Co se týká vytahovaného strašáku jménem Vatikán, musím všem znalcům kanonického práva zdůraznit, že Česká republika se řídí českým právním řádem, nikoliv kanonickým právem. Z hlediska českého právního řádu bude proto vlastníkem majetku vždy konkrétní farnost, konkrétní řád, konkrétní charita. Právě tyto právnické osoby budou s majetkem disponovat.
Že se kolem majetkového vyrovnání s církvemi nakupilo mnoho omylů, mýtů, polopravd i lží, bohužel je smutnou pravdou. Stále se tak objevují reportáže a rozhovory, ve kterých padají tvrzení, že vrácení majetku církvím ohrožuje tu obecní hřiště na církevním pozemku, tu mateřskou školu nebo čističku. Opětovně musím zdůraznit, že se vrací pouze majetek státu. Majetku obcí, krajů a soukromých osob se vracení majetku nijak nedotkne. Naopak přijetím zákona získají definitivní jistotu, že jejich vlastnictví nebude v budoucnu už nijak zpochybňováno. Nebudou vydávány ani pozemky, na kterých se plánují liniové stavby, nebo pozemky v národních parcích. To se nedotkne schváleného parametru vypořádání. Pozemky tedy zůstanou státu a finanční náhrada zůstane na původní výši.
Protože jsem byla požádána o reakci na vystoupení pana poslance Koníčka, který uvedl - dovolte mi, abych citovala: "V tiskové zprávě ministerstvo argumentuje, že údaje byly konfrontovány s údaji dotčených státních orgánů a podniků, zejména Pozemkového fondu České republiky a Lesů České republiky." Dále citace pokračuje: "Není to pravda. Mám dopis od ředitele Pozemkového fondu, ve kterém mi píše: Pozemkový fond České republiky neposkytoval Ministerstvu kultury České republiky žádné materiály, které by se týkaly seznamu pozemků, které budou podléhat vydání dle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Pozemkový fond České republiky nemá k dispozici seznam pozemků původního církevního majetku, na který by se vztahoval zákon o zmírnění některých majetkových křivd, které byly církvím a náboženským společnostem spáchány v období od 25. února 1948 do 1. ledna 1990." Tolik citace.
V rámci jednání vládní komise předložil ministr zemědělství údaje z Pozemkového fondu České republiky a Lesů České republiky o svých nemovitostech, které jsou dotčené blokací podle ustanovení § 29 zákona o půdě. Tyto údaje byly pro přípravu majetkového vyrovnání klíčové, a to jak pro ověření celkového rozsahu historického církevního majetku, tak pro stanovení výše finanční náhrady. Nejedná se však o seznam pozemků, které budou vydávány podle zákona o majetkovém vyrovnání, ale o seznam pozemků, které jsou nyní podle zákona o půdě blokovány. Skutečný rozsah vydávaných pozemků tak bude nižší, a to z více důvodů. Za prvé. Církve si nebudou nárokovat vše, co jim dříve patřilo. Za druhé. Část pozemků nebude moci být vydána, protože tomu brání výjimky uvedené v zákoně - pozemky, na kterých si plánují např. veřejně prospěšné stavby nebo sportovní hřiště apod. Za třetí. Často v rozporu s blokací dochází k přesunům blokovaných pozemků na soukromé osoby, obce, kraje nebo jiné státní instituce. Údaje z Pozemkového fondu České republiky a Lesů České republiky jsou uveřejněny na internetových stránkách Ministerstva kultury - v případě, že by to někoho z vás zajímalo.
Ještě tady mám nachystanou reakci na vystoupení pana poslance Paroubka, který zmiňoval na minulém zasedání dopad na státní dluh.
Co se týká předpokládaného zvýšeného státního dluhu o 1,5 % HDP, jak pan poslanec Paroubek uváděl, ráda bych odkázala v tomto případě na fakt, že - jak už bylo uvedeno - má být církvím za nevydaný majetek vyplacena náhrada ve výši 59 miliard Kč. Tato částka by měla být splácena po dobu 30 let ve výši asi 2 miliardy ročně. Tyto dvě miliardy činí v rámci státního rozpočtu necelé dvě tisíciny. Tato částka představuje hodnotu církevního majetku, který po provedení církevních restitucí zůstane stávajícím držitelům bývalého církevního majetku. Ihned s platností zákona bude odblokováno
44 % historického církevního majetku v již uvedené hodnotě, jak jsem říkala, 59 miliard Kč, s nimiž budou moci nakládat zejména obce ve prospěch svých území.
Podle studie Národohospodářské fakulty Vysoké školy ekonomické v porovnání státních výdajů na církve a výnosů, o které církve přišly, činily výdaje vynaložené v letech 1948 - 2007 na církve ze státního rozpočtu téměř 61 miliard Kč. Avšak nerealizované výnosy církví z jejich původního majetku a patronátů, které přešly na stát, pak činily ve stejném období téměř 230 miliard Kč. Z toho roční výnos zabraného církevního majetku je asi 3 miliardy Kč ročně. Celkem tudíž činí saldo ve prospěch státu 169 miliard Kč. V tomto případě je nutno také brát v úvahu rostoucí náklady na financování církví podle zákona č. 218/1949 Sb., o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností státem, ve znění pozdějších předpisů, podle kterého budou v případě neschválení a neúčinnosti zákona o majetkovém vyrovnání nadále financovány vybrané církve a náboženské společnosti. Přičemž lze předpokládat, že zákonných podmínek pro financování státem v budoucnosti dosáhnou i další, doposud nefinancované církve a náboženské společnosti, což je skutečnost, která je známá a která ukazuje na to, že by se do budoucna výdaje na financování církví spíše zvedaly.
parlamentnilisty.cz, 11. 7. 2012, Rubrika: Politici voličům
