Hanáková: Mé chyby mě posouvají dál

Trápí vás situace, která se vyvinula kolem Ústavu pro studium totalitních režimů?

Myslíte, co se týká vedení ústavu? V každém případě by si ústav zasloužil, aby to vedení bylo v pořádku, aby vlastně splňoval všechno to, proč byl zřízen. Ano, byla bych radši, kdyby se celá situace uklidnila a postavila takzvaně na nohy.

Máte tedy pocit, že bývalé vedení svoji práci nedělalo dobře?

Já mám pocit, že pokud vedení ústavu dělalo chyby, pak to byl důvod, aby tam nastaly některé změny. Nejsem to já, která to má hodnotit – a otázka je, jestli bych se k tomu v této chvíli takovýmto způsobem já měla vyjadřovat. Myslím si, že spíše by se k tomu měli vyjadřovat lidé, kteří jsou k tomu jakoby kompetentní.

Celý ten příběh kolem ústavu hýbe českou politickou scénou. Bylo by ode mne velmi neprofesionální, když vás tu mám, abych se na váš názor nezeptala.

To jsem ráda, že se bavíme profesionálně. (smích) Samozřejmě, jistěže mi není jedno, co se děje v této věci. Je v pořádku, že se o tom mluví, a že pokud byla jakási pochybnost o vedení celého toho ústavu, je dobře, že se podnikají kroky, které by měly celou situaci napravit. Jakým způsobem to dopadne, jak se to udělá, to samozřejmě nebudu…

Veřejná politická diskuse se vede o tom, jakým způsobem bylo vedení odvoláno. Připadá vám, že ten proces proběhl v pořádku?

Slovo proces… je zajímavé slovo. (smích) Jestli bylo v pořádku, nebo nebylo v pořádku, nezlobte se, nejsem ta, která dokáže tu situaci zhodnotit opravdu adekvátně. Z toho ať se zodpovídají ti, kteří k tomu prostě dospěli. Kteří řekli: Ano, teď by měl být odvolán ten či onen a měl by si to zodpovědět se vší silou…

Váš nejvyšší vládní šéf Petr Nečas promluvil o riziku, že z Ústavu pro studium totalitních režimů se stane ústav marxismuleninismu. Narážel tím na zřetelné tendence z řad sociálnědemokratických senátorů. Proto se vás na to ptám.

Ano… Je to vyjádření Petra Gazdíka, já jsem ho nečetla, osobně nevím…

Ne, Petra Nečase.

Jo, Petra Nečase? Promiňte, v tom případě jsem tomu špatně rozuměla. Neslyšela jsem ho, nechci se k němu vyjadřovat. Je pravda, že takové signály se mohly vidět.

Jaké signály?

O kterých jste teď mluvila. Že pan Nečas má obavu, aby se… Ale nechci hodnotit výrok pana Nečase.

Myslíte si, že vše, co se kolem ÚSTR děje, by mělo být tématem nějakého angažmá vaší strany?

Myslím si, že je to určitě téma, které bychom neměli úplně minout, ale… Proč se usmíváte?

Protože nic neříkáte jasně. Jde mi o to, jestli to cítíte jako stranické téma.

V této chvíli to necítím jako silné stranické téma, ale vím osobně, že se tímto zabýváme, vím sama, že to skutečně není jedno. V každém případě, ať už se kdokoliv vyjádří sám za sebe, nebudu to hodnotit. V každém případě si myslím, že to není téma, které by se mělo úplně minout a úplně obejít.

Abyste mi rozuměla, nechtěla jsem, abyste komentovala výroky, ale chtěla jsem vědět, jestli to cítíte stejně jako Petr Nečas – tam jsem směřovala.

Ano, cítím to stejně, že bychom se tím neměli nezabývat.

Jaké máte s premiérem vztahy?

Klasické pracovní. Myslím si, že dobré.

Z jeho úst totiž proti vám teď zazněla dost ostrá slova v souvislosti s rekonstrukcí Národního muzea – vadí vám, když o vás tak premiér mluví?

Nevadí mi, když kdokoliv vyjadřuje své názory.

Když premiér řekne, že vláda musela dvakrát přerušit jednání o rekonstrukci Národního muzea, protože jste nebyla schopna odpovědět na některé klíčové otázky, co to s vámi udělá?

V každém případě pokud má pan premiér tento výrok, tak minimálně se nad ním zamyslím. Protože přemýšlím nad tím, jakým způsobem celé jednání probíhalo, o čem jsme diskutovali, a v každém případě na základě toho, že některé otázky se zdály být méně zodpovězené, pak jsme se dohodli na vládě a to je běžná věc, takže vlastně některé věci budou se zpracovávat dál a případně i měnit.

Takže vy takový výrok premiéra neberete jako kritiku vlastní práce?

Myslíte si, že všechny kritiky, všechny výroky kohokoliv by se měly brát jako kritika vlastní práce?

Myslím, že premiér není kdokoliv. A že když premiér řekne, že jste nebyla schopna odpovědět na klíčové otázky, není to kritika, kterých potkáváme stovky.

V každém případě pokud takto se… premiér vyjádří, znovu říkám, že to není jako kdokoliv, nic takového jsem neřekla, je to prostě vaše vyjádření, a pokud pan premiér měl kritiku a měl připomínky k materiálu, který jsme předkládali a k jeho případnému okomentování, pak má na to plné právo a v rámci toho jsme udělali všechny kroky k tomu, aby se situace změnila.

Zkritizoval vás premiér do očí, nebo nevíte o tom, že má výhrady k vaší práci?

No kdybych nevěděla, že má výhrady, tak bychom asi dál s materiálem (k rekonstrukci Národního muzea) nic nedělali. Ano, ale to je přirozená věc. Je přirozené, že v případě někdo, kdokoliv…

Neříkejte kdokoliv.

Ne, dobře, takže… Pokud pan premiér vyjádřil nespokojenost s materiálem… Samozřejmě, že mi to řekl na jednání vlády… Tak podle toho jsme taky dál s tím materiálem pracovali. To je celé.

Vidíte na svém ministerstvu nějaké problémy, nebo všechno klape tak, jak jste si představovala?

Myslím si, že kdyby všechna ministerstva i toto ministerstvo pracovalo i mělo se tak, že by nemělo žádný problém a všechno by bylo úžasné a tak, jak si představujeme, tak to by snad ani nebyla skutečnost.

Čili sama se sebou v pozici ministryně jste spokojena.

Předpokládám, že bych měla být spokojena, pokud se nám povedlo spoustu věcí prosadit a posunout dopředu. Nejdůležitější jistě bylo majetkové vyrovnání s církvemi, úžasné bylo, že se konečně povedlo po letech podpořit film, další je příprava autorského zákona, připravujeme památkový zákon, těch věcí je celá řada.

To všechno, co jste zmínila, ale bylo připraveno před vaším nástupem, vy jste přece nepřipravovala církevní restituce. Jaký svůj vlastní bod jste prosadila?

Když nastupujete do rozjetého vlaku, je priorita dokončit věci, které byly započaty. A dokončit je skutečně nebylo jednoduché.

Znervóznilo vás, když šéf TOP 09 za vás hledal náhradu?

S panem předsedou jsme o tom vedli osobní rozhovor, věci jsme si vysvětlili. A nejsem zvyklá na to, abych se negativně vyjadřovala o lidech, se kterými spolupracuji, a nebudu to dělat ani teď.

Neptám se na lidi, ale na vás – jestli vás to znervóznilo.

Já jsem si toho všimla, samozřejmě, že ano. Jistěže mne překvapilo, jak se celá ta záležitost prezentovala v tisku, to je jedna věc. Druhá věc je, jaký dojem jsem měla z osobního setkání s panem Schwarzenbergem a co jsem si z tohoto setkání odnesla. Svým způsobem jsem se uklidnila. V tom, že přestože ta situace byla nešťastná, vyústila nakonec v takový vnitřní poklid a porozumění v našich postojích a názorech na danou problematiku.

Stále platí, že ani po těchto debatách jste o sobě nezapochybovala?

Najděte mi jednoho člověka na světě, který o sobě nikdy nezapochybuje. Jestliže kdykoliv nastaly jakékoliv problémy, jistěže si říkáte, co s tím udělat dál. Vždycky se k tomu můžete postavit různě.

Řekla jste si někdy: Byla to moje chyba?

V některých situacích můžete dojít i k takovémuto, že si řeknete: Možná jsem se měla v této chvíli zachovat jinak, mohla jsem se postavit k tomu jinak, mohla jsem cokoliv jiného. Ano, to samozřejmě může přijít, a pokud k tomu dospějete, tak je to dobře.

A dospěla jste k tomu někdy?

Ano, občas jsem si řekla ano, to nebyl třeba nejlepší krok, mohl se udělat jiným způsobem. Posouvá vás to dál.

V čem si myslíte, že jste se díky takovým sebezpytům posunula dál?

Možná k větší rozhodnosti. Možná v tom, že bych spoustu věcí měla brát méně pocitově nebo spíš srdcem a více rozumem. Politika je o rozumu. Nakonec zjistíte, že ti lidé od vás tolik nečekají takového toho vstřícného vztahu, toho vstřícného řešení, toho, že řeknete ano, to je úžasné – ne, oni čekají více pozornosti. Ano, v tomto jsem se určitě posunula a jsem přesvědčená o tom, že je to dobře.