Školství a jeho reforma se v posledních měsících zařadily mezi témata číslo jedna. Všichni máme osobní zkušenost se školským systémem, a tak si každý vytváří vlastní názor na fungování českého školství jako takového.
Zastánců, ale především kritiků našeho vzdělávání tedy existuje více než dost. Snaha o zkvalitnění výuky a přebírání vzorů různých systémů vzdělávání z jiných zemí po roce 1989 byly enormní a zčásti smetly i to dobré a kvalitní, na čem české školství stavělo, z čeho vyrostlo a co bylo vyzkoušené a osvědčené. A tak místo růstu úrovně českého školství a jeho vzdělávacího systému jsme začali za ostatními státy spíše pokulhávat. Propad znalostí českých žáků základní školy vyplývající z výsledků srovnávacích testů ukazuje jednoznačný pokles nejen v mezinárodním srovnání. Systém přijímání studentů a samotného studia na středních a vysokých školách umožňuje klást důraz spíše na kvantitu studentů, nikoli na kvalitu vzdělání z důvodů čistě ekonomických. Neexistence společných základních osnov elementárního školství v době stále větší migrace rodin z důvodů pracovních, malá podpora vědy a výzkumu, přebujelá administrativa. Odborníci i politici hledají cesty nápravy. Ty však bývají složité a zdlouhavé a v některých případech nemožné. Srovnáváme. Stejně tak srovnávají čeští studenti vzdělávací systémy zemí, kde mají možnost studovat, se vzdělávacím systémem českým. Pro zajímavost nabízím k zamyšlení Studii rozdílů ve vysokém školství v ČR a USA mého stážisty Mgr. Ondřeje Polišenského. Přestože je práce pedagogů nelehká, je v mnoha ohledech krásná, ale především nezastupitelná při výchově a vzdělávání naší budoucí generace. Proto podpora a pomoc politiků formou moudrých rozhodnutí jsou nezbytné. Neboť - slovy J. A. Komenského: „Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané.“ Přeji nám všem politikům hodně moudrých rozhodnutí při schvalování změn v oblasti tak důležité, jako je školství.
Parlamentní listy, 26. 5. 2011, Rubrika: Komentáře, str. 32
