Dlouhé roky se v české veřejnosti vedou debaty, zda je vhodné a účelné plošně zakázat kouření v restauracích a dalších podobných zařízeních.
Na jedné straně stojí konzervativní argument, že by se stát měl podobných zásahů pokud možno vyvarovat. Dle platného práva má přeci každý provozovatel možnost stanovit si vlastní pravidla pro chod svého podniku, tedy i učinit z něj podnik nekuřácký nebo prostor pro kouření vymezit. Praxe je však taková, že ryze nekuřáckých restaurací je minimum a oddělení prostor pro nekuřáky je často nedostatečně efektivní, protože nedokáže zabránit pronikání obtěžujícího zápachu nikotinových zplodin prakticky všude. A na to doplácejí právě nekuřáci, kteří svým nekouřením své okolí nijak neobtěžují. Jako pediatr v této souvislosti nemohu nezmínit, že nedobrovolnými pasivními kuřáky se na řadě míst stávají děti, jejichž zdraví bychom měli chránit především, a také je učit tomu, že cigarety k životu opravdu nepotřebujeme.
Na straně druhé zde proto máme dle mého přesvědčení pádný důvod k tomu, abychom se my, zákonodárci, během legislativního procesu řádně zamysleli nad návrhem zákona, který nyní dopracovalo Ministerstvo zdravotnictví a který výrazně redukuje počet veřejných míst, kde bude kouření povoleno. Trend vytlačovat cigarety z veřejných prostor je patrný ve většině vyspělých zemí. Je logický. Zdraví ať si poškozují pouze ti, kterým na něm nezáleží.
idnes.cz-blog, 13. 2. 2013
