Gazdík: Vysvědčení, premiant a známý třídní sígr
Komentář místopředsedy Sněmovny za TOP 09 a Starostové Petra Gazdíka
Vážení rekonstruktéři státu, minulý týden jste vystavili politickým stranám vysvědčení za jejich postoj a přístup k zákonům, jež mají omezit korupci a klientelismus. Kdybych na vysvědčení reagoval jako „rodič“, pravděpodobně bych zaplesal, že mé „dítko“ TOP 09 dostalo nejvíc jedniček z celé třídy, a nebýt kantora vyučujícího „zákon o státní službě“, který si na mou ratolest zřejmě zasedl, bylo by třídním premiantem.
Možná bych pozvedl obočí nad tím, že z hodnocení vychází jako premiant známý třídní sígr Úsvit, který, pokud je mi známo, je buď líný, nebo neschopný, neboť za celé pololetí nebyl schopen vypracovat jediný domácí úkol (rozuměj předložit jediný návrh zákona, který by nebyl legislativním zmetkem) a navíc mu hrozí zhoršená známka z mravů za pokusy šikanovat (údajně nepřizpůsobivé) spolužáky.
Já se ale chci k vašemu vysvědčení vyjádřit jako kolega učitel. Obávám se, že způsob, jakým jste politickým stranám hodnocení vystavili, naplno odhalil problematickou povahu zjednodušujícího známkování. Naše školství urazilo za poslední desetiletí dlouhou cestu od rigidního vymáhání takzvaně správných odpovědí a správných reakcí k mnohem otevřenějšímu přístupu, který se nezaměřuje na jednotlivosti, ale hodnotí celkový výkon a posun žáka v dané oblasti.
Vaše hodnocení ovšem jako by trend demokratizace školství zcela ignorovalo; pomíjí například skutečnost, že na tak zásadní normě, jako je zákon o státní službě, se byly schopné shodnout opozice i koalice, a zarputile trvá na jediném řešení, tedy na tom, které předložila Rekonstrukce státu, přestože na správnosti takového řešení se neshodly ani všechny subjekty, které RS zastřešuje.
I já mám ke konkrétní podobě tohoto zákona výhrady a uměl bych si představit normu lepší, efektivnější. Přesto bych se v hodnocení zaměřil i na jeho přínosy a pozitiva a nepočastoval třídu kobercovým náletem čtyřek a pětek. To má na třídu silně demotivační vliv a nahrává skeptickému názoru, že „stejně nemá cenu se učit“.
Samotný fakt, že z hodnocení vychází nejlépe hnutí Úsvit, by pak pro pedagogický sbor mělo být důvodem k vážnému zamyšlení nad metodologií. Nebo má náš stát být skutečně rekonstruován k obrazu pana Okamury a jeho kolegů?
S úctou kolega.
Právo, 7. 10. 2014, rubrika: Publicistika, str. 6