Města a obce si dlouhodobě stěžují, že náklady na odpady nestačí pokrýt poplatky, jež od občanů a firem vybírají. Samosprávy tedy musí na tuto činnost enormně doplácet. Tyto prostředky pak chybějí obcím, když plánují třeba opravu chodníku, kanalizace či hřišť pro děti. Samosprávy proto pochopitelně volají po zvýšení zákonných limitů poplatků.
Současná nejvyšší hranice 500 Kč postačovala pokrýt náklady na odpady jen v roce 2002. Již v následujícím roce náklady vystoupaly na 652 Kč a nyní se ocitají na hranici 900 Kč. Nejvyšší položku přitom představuje směsný, tedy netříděný odpad. V období 2002–2009 vzrostla téměř o sto procent na 521 Kč. U tříděného odpadu činí náklady jen 132 Kč. Navíc lze plánovat jeho další využití. Moderní technologie to umožňují. Zvyšuje se tím i příjem obcí a měst. Jejich potřeby a volání po rychlém řešení již nebylo možno přehlížet. Situaci komplikuje, že finanční úhradu za odpady upravují tři zákony, každý s úplně jinou optikou. Za této situace skupina poslanců navrhla zvýšit část poplatku. (O tomto koaličním plánu včera informovalo Právo – pozn. red.) Nejde však o tupé zvýšení. Poplatek 500 Kč se dnes skládá poněkud nepochopitelně ze dvou limitů: 250 Kč na tříděný a 250 Kč za směsný odpad. Navrhujeme zvýšit právě limit za ten netříděný na 750 Kč, u tříděného nic měnit nehodláme. Chceme tedy motivovat k třídění. Obce a města se zajímají o technologie, které to umožňují s výraznou finanční návratností. Vím, o čem mluvím, protože jsem systém třídění odpadů zaváděl i v obci Suchá Loz, kde jsem osm let starostoval.
Čím víc se tedy vytřídí, tím nižší budou náklady na skládkování, spalováni i svoz odpadu směsného. Obce tak budou motivovány k projektům účinného využití odpadu a jejich prostřednictvím i občané, aby skutečně třídili, protože to pozitivně poznají v peněženkách i v okolí. Jde nám o to, aby i samosprávy převzaly odpovědnost za fungující a návratné odpadové hospodářství. Nicméně stejný limit pro tříděný a netříděný odpad není ani motivační, ani spravedlivý. Když obce zrealizují účinný systém, zjistí, že budou moci poplatky naopak snižovat. Pozitivních příkladů je již řada.
Pokud reagovat nebudou, lze předpokládat, že se jich začnou občané ptát, proč musí platit víc než jinde. Ale také musí vědět, že stále víc než třetina občanů odpad vůbec netřídí; toto číslo se již několik let nesnižuje.
Ve velké novele zákona o odpadech, která se připravuje, je třeba hledat nástroje, jak je postihovat. Na jejich pohodlnost doplácí ostatní a ani to spravedlivé není.
Právo, 5. 5. 2011, Rubrika: Publicistika, str. 6
