Radko KUBIČKO, moderátor
Vítejte při poslechu našeho hlavního publicistického pořadu. Vítejte při poslechu pravidelné nedělní debaty u Kulatého stolu Českého rozhlasu 6. Od mikrofonu vás zdraví Radko Kubičko. Obsahem dnešního vydání našeho pořadu budou Velehradské rozhovory. Je to debata, kterou jsme natočili tento týden v předvečer státního a církevního svátku slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje na Velehradě. Přeji příjemní poslech po celých 50 minut.
Dobrý den, dobré odpoledne. Vítejte, vážené posluchačky a vážení posluchači Českého rozhlasu 6 na Velehradě. Jsme tady v improvizovaném studiu v budově kláštera, konkrétně v tuto chvíli v budově gymnázia, velehradského gymnázia. Udělali jsme tady takové improvizované studio Českého rozhlasu 6. Díky moc panu inženýru Daňkovi z Českého rozhlasu Brno, který nám to tady velice brilantně a velice rychle zajistil. Chtěli jsme původně to udělat tak, že bysme tady udělali takovou tradici Velehradských rozhovorů. My jsme tady léta s Danou Jaklovou dělali takovou konferenci, vždycky na různá témata, někteří si možná pamatují na téma třeba Etika a fotbal, což se taky odehrávalo tady na Velehradě. Udělali jsme na Českém rozhlase 6 z toho sestřihy. Ta konference letos teda neproběhla, ale právě jsme si řekli, že uděláme tady takovou, nebo pokusíme se zavést takovou tradici Velehradských rozhovorů. No, a na Velehradský rozhovor nyní tedy navazujeme, když tedy není ta konference, o které jsem mluvil. Pozvání do našeho improvizovaného studia přijali poutníci, kteří přijeli tedy na pouť, na státní svátek slovanských věrozvěstů. Vlastně to točíme v předvečer, v předvečer Koncertů dobré vůle. Obecně tady na Velehradě jsou to Dny tedy dobré vůle, to asi mnozí naši posluchači znají a vědí. No, a těmito poutníky jsou, začnu tedy člověkem, který tady není úplně poutník, který je tady domácí, který je naším hostitelem a ten nám taky řekne na úvod nějaké slovo, pan ředitel gymnázia, kde jsme zřídili naše improvizované studio pan Michal Hegr.
Radko KUBIČKO
Jak jsem řekl. Jsme tady na Velehradě v budově kláštera, nedaleko odsud je bazilika, nedaleko odsud se připravuje pódium na večerní koncert lidí dobré vůle. A já bych tedy poprosil Michala Hegra, ředitele gymnázia, aby nám tedy řekl, kde se to tedy vlastně nacházíme.
Michal HEGR, ředitel velehradského gymnázia
Takže ještě jednou dobré odpoledne. Nacházíme se v ředitelně Stojanova gymnázia, které sídlí v bývalém cisterciáckém klášteře. Gymnázium je to církevní, jeho zřizovatelem je Arcibiskupství olomoucké a fungujeme od roku 2004, čili máme za sebou 7 let fungován. Jsme takové, řekněme, menší gymnázium a snažíme se o to, abychom byli menším gymnáziem. To, na čem si zakládáme, je rodinná atmosféra, příjemné mezilidské prostředí, mezilidské vztahy jsou to, na čem nám záleží. A díky tomu můžeme s individuálním přístupem přistupovat k našim žákům. Jsme čtyřletým gymnáziem, součástí gymnázia je domov mládeže, máme i vlastní jídelnu, takže v podstatě je tady vybudovaný komplex, řekněme, že tady našim studentům nic nechybí.
Radko KUBIČKO
No, tak určitě je tady prostředí velice příjemné. I tady z vaší ředitelny se díváme přímo do zahrady, byť teda trošku jsme tady na staveništi, tak trochu. Jenom kdybyste to řekl, proč se tady vlastně takhle staví, proč tady vidíme neustále nějaké bagry a tak, co se tady vlastně děje?
Michal HEGR
Takže v podstatě začala tady probíhat velká rekonstrukce celého poutního areálu, která by měla skončit v roce 2013. Rekonstruuje se nádvoří, rekonstruují se přilehlé budovy, právě teď byla dokončena oprava sýpky a bývalé konírny, budou se tady stavět ambity, kaple národů, opravovat zídky tak, aby v roce 2013 tady opravdu byl důstojný poutní areál, řekněme, že tady bude národní kulturní místo číslo 1, protože budeme všichni oslavovat 1150. výročí příchodu Cyrila a Metoděje.
Radko KUBIČKO
Hm, takže to bude to velké výročí, kde zřejmě se zúčastní i papež tedy. Nevím, jak to teď přesně vypadá s tím jednáním, ale asi to tak vypadá, takže to bude to veliké výročí. A když se tedy ještě lehce tedy zastavíme tady u těch místností, kde jsme tedy zřídili naše improvizované studio Českého rozhlasu 6, tak tady dříve tedy vlastně bylo co? Tady je to tedy budova kláštera přímo a když jste přicházeli sem a zřizovali gymnázium, tak, tak jakou to má historii vlastně třeba i tato místnost? Řekněte.
Michal HEGR
Ano, bylo tady v podstatě v 1205 byl položený základní kámen cisterciáckého kláštera, který před koncem 18. století byl zrušen, následně tady bylo všechno možné. Věznice, nemocnice a tak dále. Ale vzhledem k tomu, že taková ta lidová zbožnost ke svatým Cyrilu a Metoději byla velice značná a prostě toto poutní místo bylo stále hojně navštěvováno, tak bylo potřeba tady znova zřídit tu duchovní správu, čili tu duchovní správu převzali na konci 19. století jezuité a od té doby je Velehrad v jejich správě. V podstatě před koncem ...
Radko KUBIČKO
Po listopadu se vlastně sem vrátili, protože myslím, že v dobách teda komunistického režimu tady přece jenom nebyli. Ale vrátili se po listopadu a vlastně celé tady tyhle ty rekonstrukce se dějí také tedy pod jejich ... Pan Šebek kývá, ale asi to tak bylo, že jo?
Jaroslav ŠEBEK, historik, spolupracovník Českého rozhlasu 6
No, bylo to přesně tak. Protože jezuité tady byli skutečně od konce 19. století do roku 1950, kdy v rámci akce K byly všechny kláštery zrušeny a samozřejmě se to týkalo i Velehradu. Pak tady vlastně byly sociální ústavy. A řekl bych, že vlastně to, co tady už bylo řečeno v úvodu, tedy to, že tady je gymnázium, že se nacházíme v prostorách, které vlastně jsou vzdělávacím centrem, tak navazuje právě na ty nejlepší tradice Velehradu, protože právě ...
Radko KUBIČKO
Čili předtím tady byla škola teda vlastně. Už i jezuité zřídili školu tady.
Jaroslav ŠEBEK
Ano, jezuité tady měli také svoje gymnázium. Mimo jiné tady třeba studoval v době druhé světové války kardinál Tomáš Špidlík.
Radko KUBIČKO
Hm, tak vidíte, je to, který je tady mimochodem pohřben, tady v bazilice nedaleko od tohoto místa. Takže díky za to doplnění, pane řediteli, pokud chcete zůstat s námi v besedě, klidně zůstaňte, taky se můžete vyjádřit k tomu, o čem tady budeme mluvit. Budeme totiž mluvit o tom, a začneme tak trochu tradicí. V roce 1985, kdy tady bylo, se slavilo také pouť, slavilo se také výročí příchodu slovanských věrozvěstů Cyrila a Metoděje, tak tady došlo k velké svobodné demonstraci, dalo by se říci, byli zde vypískáni tedy komunističtí pohlaváři tehdejší. Takže tehdy se tady zrodila na Velehradě v té novodobé historii taková trošku tradice určité naděje. V současné době je Česká republika prožívá tak trošku krizi, jak krizi tedy politickou, tak částečně i ekonomickou, ale především, a někteří o tom mluví, krizi morální. Takže zkusme se od tohohle nějak odpíchnout a o tom pohovořit. Takže já bych vás nejprve poprosil, tady poutníky tedy pana Šebka, pana Gazdíka a pana Bendu, aby řekli, jaký oni tedy mají vztah vůbec tady k tomuto prostoru, k tomuto Velehradu. A třeba jak si vzpomínají na ten rok 85, jestli to už zaznamenali, jestli na to nějak potom vzpomněli. Tak, poprosím třeba pana Bendu jako prvního. Marek Benda.
Marek BENDA, poslanec /ODS/
Já jsem tady v roce 85 byl.
Radko KUBIČKO
Jo, vy jste tady přímo byl?
Marek BENDA
Já jsem tady byl, já jsem tady byl. Otec, otec pak napsal ten slavný text Jak dál po Velehradě ...
Radko KUBIČKO
Jak dál po Velehradu.
Marek BENDA
... který byl trošku takovým jakoby manifestem té, toho svobodného laického katolicismu v České republice. Já myslím, že to ani nebyla demonstrace. To byla, to byl výraz spíš jakoby národní, náboženského uvědomění. Tady bylo šokující to, že byl vypískán Klusák, myslím, že byl jakoby jenom epizodka. Ale to, že se tady ta státní moc snažila vyvolat za každou cenu konflikty, že jakoby pořád, přitom ti poutníci se chovali neuvěřitelně slušně, spořádaně, poslouchali, tleskali, zpívali, já jsem tady byl celo noc, já jsem nešel ...
Radko KUBIČKO
Kolik vám bylo let mimochodem?
Marek BENDA
... 16, 17.
Radko KUBIČKO
16 jo, čili jste byl mladík.
Marek BENDA
17 necelých, jo, i s bratrem jsme tady byli a s tátou. A bylo to strašně, strašně velikej zážitek. Přiznám se, že jsem od té doby na pouti už na Velehradě nikdy nebyl. Že jezdím na ty večery dobré vůle, ale na pouť jako takovou už jsem nikdy, nikdy nešel, protože si říkám, vždycky prostě z Velehradu mám jeden tenhle velikánský, velikánský zážitek, který už si nechci nechat nikdy, nikdy ničím rozmělnit. Protože tehdy ta atmosféra, ten pocit kolik nás tady je těch katolíků a že jsme tady spolu a že s tou mocí nesouhlasíme, byl neuvěřitelně úchvatný.
Radko KUBIČKO
To byla atmosféra, jak jste to charakterizoval, takové naděje teda určitě, že jo, protože to bylo jedno z prvních takovýchto svobodných vystoupení. A já bych nepodceňoval úplně to, že tedy se ozval pískot na ty komunistické potentáty, protože to bylo něco skutečně nebývalého do té doby. Oni na to nebyli zvyklí. A ta demonstrace vlastně, nebo demonstrace, celá ta manifestace, víme dobře, když se podíváme na tu historii, že byla prezentována jako mírová slavnost, že vlastně je to mír a že tam proto přijel i ten ministr kultury. No, a to, že se setkal s takovým otevřeným nesouhlasem, to si myslím, že pro něj bylo velice něco nového.
Marek BENDA
Ano, ano. Já myslím, že to hlavní odmítnutí, které tady bylo, bylo odmítnutí pokusu udělat z náboženského setkání mírovou slavnost. Jo, to bylo to, co přece jakoby rozčílilo, tam se nepískalo na to, že vystoupil Klusák jako takový. Ale pískalo se na pokus, pokus tvářit se, že náboženské shromáždění je komunistická mírová slavnost. Proto taky pak takový obrovský aplausy Casarolimu, jo, protože právě ten pocit byl, ne, oni se zase pokoušejí nějakou naši, naši věc, naši akci zneužít ke svým účelům. Že by to byl rok moc naděje, teda rok 85, to teda ve střední Evropě moc rok naděje nebyl, jo, protože ...
Radko KUBIČKO
Spíš atmosféra jsem myslel, no, tak je pravda, že ...
Marek BENDA
To si myslím, že atmosféra tady. Ale tady v tu jednu chvíli na tom daném, na daném místě...
Radko KUBIČKO
Na té dané akci.
Marek BENDA
... vypadala, vypadala nadějně. Ale ten útlak té moci byl stále ještě velmi značný, že jo. Všechny cesty tady byly zabrané, nikam se nesmělo, po cestě nás pětkrát kontrolovali, toho, kdo nás sem vezl, aby mu sebrali techničák, jako jo. A takovýhle drobnosti ten tlak tý státní moci byl ještě neuvěřitelnej, jo. To se nedá srovnat s dnešními, s dnešními příjezdy na Velehrad.
Radko KUBIČKO
Tak my to, my to bereme i tak, že ten rok 85 byl rokem naděje, protože vlastně nastoupil v Rusku Michail Gorbačov na trůn, řeklo by se, na komunistický trůn. Ale to ještě nic nebylo pochopitelně. To ještě jakési ty odezvy potom, té jeho takzvané perestrojky vlastně nic takového ještě se nevědělo. Ale ten rok 85 musíme říci, že už vlastně nastupoval Michail Gorbačov, takže přece jenom byl to určitý začátek. Tak takhle jsem si to myslel. Jaroslav Šebek se už nedočkavě, si dovolím přeskočit tady jednoho politika, doufám, že z toho nebudu mít nějaký opletačky. A pan historik, pan historik Jaroslav Šebek tedy doplní tu kauzu Velehrad roku 85.
Jaroslav ŠEBEK
No, já bych řekl ale, že z těch materiálů, které pak vznikly po Velehradu v provenienci Státní bezpečnosti a komunistických orgánů, tak vyplývá, že skutečně to opravdu byla naprosto nečekaná záležitost. Pro komunistické vedení. A hlavně totiž ten rok 85 je důležitý z toho hlediska, že vlastně celkově se začíná zvedat náboženská aktivita. Tady vlastně pan poslanec zmiňoval, že tady nocoval před bazilikou. Tam bylo i několik tisíc dalších mladých lidí, a to vlastně svědčilo o tom, že přes veškerou persekuci se nepodařilo náboženský život utlumit. A naopak právě na začátku, už roku 85, zmiňují některé zprávy Státní bezpečnosti to, že přes veškerou persekuci začíná se aktivizovat jak tedy ten laický život, hlavně tedy ve skupinách mládeže, tak třeba i ten ilegální řeholní život. A řekl bych, že vlastně velehradská pouť, když to vlastně hodnotíme teď s odstupem, tak skutečně taky nebyla jakoby ojedinělou záležitostí v tom smyslu, že najednou z ničeho nic na zelené louce se sešli poutníci na Velehradu. Ono to skutečně mělo svoje podhoubí právě v aktivitách neoficiální církve, v různých laických aktivitách. A řekl bych, že Velehrad rok 85 nebyl nějakým ojedinělým meteoritem, který zazářil. Ale vzápětí poté skutečně dochází k řadě dalších aktivit církve, která už právě i v duchu manifestu, který tady byl zmiňován, otce pana poslance Václava Bendy, tak začíná daleko aktivněji vstupovat do veřejného prostoru. A to myslím, že je právě ten nejdůležitější zlom, který nastává v církevní politice po Velehradu roku 85.
Radko KUBIČKO
Přece jenom jakási naděje teda, řekněme, byla. I když připomínal jsem právě Gorbačova, ne teda kvůli katolické církvi, ale kvůli tomu rozrušení toho komunistického monolitu, které pak se zřítilo, o 4 roky vlastně později. Takže to nebylo zas až tak dlouho. Dalším tedy poutníkem je Petr Gazdík. Vy jste z regionu. Starosta, známý starosta. Nyní tedy předseda poslaneckého klubu, ale předtím starosta. Takže jak vy si vzpomínáte na tu dobu?
Petr GAZDÍK, poslanec /TOP 09/
Mně bylo tehdy 11 let, nicméně pro mě obyvatele Suché Lozi u Uherského Brodu, který je necelých 30 kilometrů odsud, je Velehrad tím nejbližším poutním místem, na které, na které jsme jezdili už jako děti. Takřka každý rok. A já jsem tehdy v těch 11 letech v roce 85 tady nebyl. Ale byli tady moji rodiče. Můj tatínek, syn sedláka, kterého, kterého zlikvidovali a který nemohl studovat ani učiliště, musel hned po základní škole jít kopat kanály, protože dědeček nikdy nevstoupil do družstva. On pravidelně, jako dítě si pamatuju, že on poslouchal Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a já jsem mu pak potom ve 12, ve 13 letech začal šíleně napodobovat. A já si pamatuju z toho roku 85 to, že moji rodiče přišli z toho Velehradu a tatínek zářil spokojeností doslova. S tím, že se mně snažil vysvětlit, a já jsem to tehdy rozhodně, rozhodně nechápal, že se stalo něco velmi důležitého. Že se ti lidé nějak dali dohromady a ukázali, že jim není jedno, co se tady děje. Pak jsme spolu vedli, vedli o tom několik hovorů, nejenom o Velehradě, ale ten impuls toho roku 85 ve mně jako dospívajícímu klukovi, kdy se otec snažil vysvětlit klukovi, který vyrůstal v mateřské škole, kde byly jiskry a pionýři a který strašně toužil po tom, aby, aby si mohl obléct pionýrský šátek a dědeček, dědeček by to nikdy nepřežil, kdybych si oblékl pionýrský šátek, tak já jsem to nesměl a cítil jsem se být jiným. A tehdy v tom věku mně otec začal vysvětlovat, proč že vlastně ten život, který já žiji, to, co do mě vtloukají v té mateřské a základní škole, není úplně tak. A jeden z těch impulzů byl k tomu Velehrad a vlastně poté, my jsme se na Velehrad vlastně každý rok vraceli a já od té doby nemůžu říct, že si pamatuju rok, kdy bych tady nebyl.
Radko KUBIČKO
To se potom tak trochu završilo tím, že v roce 90 navštívil Jan Pavel II., papež, Velehrad. Což tedy skutečně to čtyřleté, čtyřleté období se završilo. Takže byla to zase, říkám, nějaká naděje, když pan Benda byl trošku skeptičtější, ale byla to naděje, která po těch 4 letech se tady jednoznačně završila. Protože aby přijel papež tak brzy vlastně po listopadu 89 a rovnou na Velehrad, do Prahy a na Velehrad, tak to bylo něco nevídaného, to byl skutečně zázrak, jak Jacques Rupnik psal Rok zázraků, tak to byl, to byl rok zázraků. Na to máte taky nějakou vzpomínku, pánové? Na tu návštěvu papeže Jana Pavla II? Taky jste se toho účastnili, nebo rodiče, jak říkal pan Gazdík? Pane Bendo.
Marek BENDA
Já jsem se účastnil. Já už jsem v té době byl ...
Radko KUBIČKO
Poslancem.
Marek BENDA
... v České národní radě tehdy a byl jsem, mám několik neuvěřitelných zážitků. Za prvé to teda, celý to byl takový rok jako, který nám dneska připadá lehce snovej.
Radko KUBIČKO
Rok zázraků, jak to nazval Jacques Rupnik.
Marek BENDA
Kterej člověk jako, ale tak na něj vzpomíná a pořádně si jako ani nepamatuje ty věci, jak proběhly, jak byly, jak nebyly. Protože prostě všechno to bylo takové lehce zázračné, atmosféra v zemi úplně jiná. Najednou jsme se z pozice, kdy nás ti policisti honili po ulicích, dostali do pozice, že já jsem úplně náhodou z toho, z té Letenské pláně přejížděl na Pražský hrad, sedl jsem si do auta k dnešnímu ministrovi obrany Alexandru Vondrovi, který tehdy byl poradcem prezidenta a jeli jsme za tím papamobilem a to opravdu byla snad tříkilometrová cesta, kde celou cestu lemovali ti policisté, kteří tomuto ..
Radko KUBIČKO
A kousek odtud z Tupes, vlastně papež tam přistával v Tupesích na hřišti, na fotbalovém hřišti, takže vlastně z Tupes ta cesta vedla až sem do baziliky, nebo respektive tady na to klášterní nádvoří.
Marek BENDA
Teď mluvím o Praze, já jsem tady, tady jsem nebyl.
Radko KUBIČKO
Jo, o Praze, aha. Čili tehdy v Praze, jak bylo. Aha, čili ne tady ne jo?
Marek BENDA
O Praze, tehdy v Praze byl na Letenské pláni a odtamtud přejížděl, přejížděl na ...
Radko KUBIČKO
Jo, promiňte, tak to jsem nezaregistroval.
Marek BENDA
Přijížděl na Hrad, že jo, kde bylo obrovské shromáždění na Letenské pláni, nádherně neuvěřitelné, přejížděl na Hrad. A my jsme jeli právě jakoby v tý jakoby koloně za ním, že jo a teď byla ty tři kilometry těch opravdu salutujících policistů. A bylo to 6 měsíců před tím, co nás ti policisti honili ...
Radko KUBIČKO
Ti samí, v těch samých uniformách, jo.
Marek BENDA
Ti samí, v těch samých uniformách, co nás honili po těch ulicích a pokoušeli se nás sbírat a mlátit a všechno, bylo to opravdu takový v tomhle směru trošku rok zázraků, včetně té papežské návštěvy.
Radko KUBIČKO
Čili tady jste nebyl na Velehradě přímo, byl jste tedy v Praze. A vy jste, někdo se tady účastnil přímo na Velehradě té návštěvy? Pan Gazdík.
Petr GAZDÍK
Já jsem tady tehdy na Velehradě už byl. Coby patnáctiletý mladík, pro kterého to bylo něco, něco neuvěřitelného. To, že jsem pak ve svých 15 letech na gymnáziu v prvním ročníku mohl v listopadu se aktivně účastnit protestů a stávky, to bylo obrovské dobrodružství, byť bych řekl, že jsem se ještě plně samozřejmě neuvědomoval, co to znamená, kam, kam to, kam to povede. A návštěva Svatého otce v dubnu pro mě měla několik významů. Jednak u nás, u nás v obci byla vždycky obrovská touha po tom stavět, stavět kostel. A když vám řeknu roky, kdy se, kdy se u nás měl stavět kostel, kdy už měly být plány, kdy dokonce kardinál Trochta posvětil, posvětil základní kámen, tak byl to první rok 47, pak to nevyšlo, pak v roce 68, kardinál Trochta už posvětil i základní kámen a znovu, pro mě jako občana, občana obce byla první okamžitá snaha těch lidí obrovská touha po, po stavbě svého chrámu ve své vlastní obci. A tehdy v tom dubnu 1990, když tu Svatý otec byl, tak vlastně tady posvětil základní kámen našeho kostela svaté Ludmily. A já jsem to tehdy bral jako občan obce jako úžasnou věci, že teď se dáme do toho díla a kromě toho samozřejmě tu celostátní obrovskou naději, že tady se cosi strašně změnilo, že my, kteří jsme byli perzekuováni za to, že jsme chodili do náboženství, nebo rodiče že nebyli takzvaně vyrovnaní s náboženskou otázkou, tak teď najednou sem přijíždí Svatý otec a my sem svobodně můžeme jít na ten Velehrad, můžeme si tady říkat, co chceme, zažít tu neuvěřitelnou atmosféru. To byl obrovský duchovní impuls a já bych řekl, že ve mně se tehdy ta víra toho malého kluka, který věřil proto, protože do toho kostela chodil tradičně a proto, že ho k tomu rodiče vedli, začala přerozovat v něco trošku jiného, že tam to je můj osobní základ, základ mého vztahu k bohu.
Radko KUBIČKO
Děkujeme Petr Gazdík. A Jaroslav Šebek.
Jaroslav ŠEBEK
No, já musím říct, že právě ten rok 90 jsem prožíval svým způsobem jako začátek mojí konverze, duchovní konverze, ale konkrétně tedy na Velehradu jsem nebyl. Ale byl jsem právě na té legendární pouti na Letenské pláni, kde skutečně vlastně poprvé bylo takhle masivní náboženské shromáždění. Řekl bych, že vlastně nikdy předtím a nikdy potom už Praha nic takového nezažila. A řekl bych ale, že vlastně do jisté míry ten papežův příchod na Velehrad v dubnu roku 90 byl určitou satisfakcí za ten rok 1985. Protože sem byl při této příležitosti papež pozván, už vlastně to pozvání zaslal kardinál Tomášek. Ale komunistická moc návštěvu Jana Pavla II. znemožnila. A znemožnila ale i návštěvu řady dalších církevních představitelů, například vídeňského arcibiskupa Franze Königa z obavy, aby tady nevzbudil právě příjezd takhle vysokých církevních hodnostářů nějaký projev odporu vůči režimu a současně oživení náboženského života. Což se ale nakonec stalo i navzdory tomu, že tedy tihle vysocí představitelé nemohli dorazit.
Radko KUBIČKO
Tak byli ti tu vysocí představitelé české a moravské církve samozřejmě, takže ti tady byli, tak k něčemu takovému došlo.
Jaroslav ŠEBEK
No, tady byl trošku problém, že samozřejmě vy jste zmiňoval církevní představitele, ovšem skutečnou osobností byl vlastně jenom jediný představitel, a to byl kardinál Tomášek. A řekl bych, že vlastně i pro kardinála Tomáška ...
Marek BENDA
Ještě tu byli rostoucí osobnosti, že jo.
Jaroslav ŠEBEK
Ano. A já bych právě řekl, že ...
Marek BENDA
Přesně i tenhle rok byl rok jakoby do značné míry jeho přerodu, jeho vzpamatování se, jeho postavení se na vlastní nohy.
Jaroslav ŠEBEK
Já s tím naprosto souhlasím, protože já jsem přesvědčen, že právě Velehrad 85, tento zážitek znamenal obrovský zlom v Tomáškově životě a on opravdu od té doby se stává ikonou toho protikomunistického odporu.
Radko KUBIČKO
Pak se tady tedy založila taková tradice, tradice právě poutí, která potom byla i posvěcena, nebo posvěcena, to asi není v tomto případě to nejsprávnější slovo, ale tím, že se 5. červenec stal státním svátkem, tak že tady se tedy nastolila ta tradice těch poutí, plus teda některé ty další doprovodné programy. Jak tohle to vnímáte celou tady tuhle tu tradici? Předpokládám, že vy sem taky jako Marek Benda to taky už říkal, že sem jezdí už asi 20 let, bych řekl, že jo, že to asi, že od začátku. Petr Gazdík jako známý politik regionu předpokládám, že taky tady vždycky byl, no, a s panem Šebkem jsme se tady několikrát potkali. Takže já tedy nejsem z regionu, ale nicméně z regionu mám manželku a tady jsem se ženil, takže k tomu mám také velký vztah, tady k Velehradu. Takže jak vnímáte potom tu další, ten další vývoj? Je to, je to pro vás takové nějaké vždycky povzbuzení jako třeba pro mě, když sem přijede a vidí, že i v té beznaději, ke které za chvíli dojdeme, tady tolik lidí přijede a tolik lidí má tváře, ze kterých je vidět, že mají radost a nikoliv nějaké ustarané tváře, nebo nějaké pesimistické? Petr Gazdík.
Petr GAZDÍK
Já jsem velmi vděčný za, za tu tradici, která se tady vytvořila. Nejen těch poutí, ty samozřejmě ty poutě mají, mají tisíciletou tradici. Nicméně to, že existuje nějaký večer dobré vůle, tak tím se obrovským způsobem rozvíjí myšlenka Velehradu jako spojnice, jako je spojnice křesťanského východu s křesťanským západem, jako spojnice vzdělanosti českého národa, spojnice tradice českého národa, spojnice lidí dobré vůle, tak jak se teď, teď jmenuje ten večer, lidí dobré vůle. A já každý rok tady potkávám stovky známých, s kterýma se normálně přes rok nevidím, s kterými prohodíme pár slov, které vidíte rádi, vidíte, že jsou, že jsou zdraví, to je určitě něco, něco výjimečného. Velehrad podle mě má do budoucnosti obrovské možnosti. Já sám jsem tu byl několikrát na duchovním cvičení a to místo má jistou magii, jistou, jistou energii, kterou, která dává ta tradice toho, že odsud se jaksi vzedmula vzdělanost a tradice českého národa. A já věřím, že toto je dobrým základem pro to, že Velehrad bude pro ty věci vzdělanosti a tradic českého národa sloužit dál.
Radko KUBIČKO
No, určitě. My když jsme tady právě chodívali na poučení, tedy před svatbou, tak vlastně někdo tam použil jeden z těch školitelů našich použil, že tadyhle ta půda je skutečně svatá, promodlená vysloveně a potom se zde staly některé teda ty historické události, o kterých jsme mluvili. Takže tady to skutečně má velikou sílu, tady tenhle ten prostor, zvlášť tedy tady kolem toho kláštera a kolem baziliky. Marek Benda, jak jsem říkal, on se taky asi toho účastnil. Pokaždé jste tady byl? Nebo máte nějaké absence?
Marek BENDA
Já myslím, že absence nemám. Jak jsem říkal, tak jezdím jenom na ty večery dobré vůle. Já už nezůstávám na druhý den na národní pouť, protože fakt si nechci nechat jakoby, jezdím na spoustu jiných poutí, ale ...
Radko KUBIČKO
Hlavní zážitek si ho nějak překonat, jo, nebo zkazit, nebo ...
Marek BENDA
Ten hlavní zážitek z toho 85. prostě už si nikdy nechci nechat vzít a chci ho mít tedy s tím, chci ho tady s tím mít spojený. Jedna věc bych řekl, že je zajímavá. Na to, jak jsme sekulárně ateistický stát, tak v tom málu státních svátků, které máme, když odečteme ještě Velikonoce a Vánoce, které jsou fakticky také křesťanskými svátky, tak máme 3 svaté, na které máme státní svátek. Václava, Cyrila a Metoděje a Husa tedy jako jiné tradice, řekněme, ale to je překvapivé. Mě to vždycky znovu překvapuje, jak se daří v takové totálně sekularizované zemi prosadit tolik, tolik a vždycky se využije nějaké taková vhodná ...
Radko KUBIČKO
Zatímco ty, já jenom doplním takovou vsuvku, že ty ostatní svátky jsou velmi rozpačité, včetně tedy svátků založení Československa 28. října, který byl největším svátkem českého národa a slovenského teda, byť méně, ale taky, taky, jako Československa, tak tyhle svátky jsou velice rozpačité. 1. máj, osvobození 8. květen, zatímco ty církevní svátky Vánoce, Velikonoce zachovávají si jistou tradici, ale zajímavé je, že opravdu i ty svátky svatých Cyrila a Metoděje, toho Václava už asi méně, tam přece jenom ta pouť do Staré Boleslavi je taky zajímavá, ale není to až tak, vlastně nemá to až takovou, v současné době takovou sílu jako tady velehradská pouť. No, a jak jste říkal Husa, to je vlastně také zajímavé. Říkáte jiná tradice. Ale Hus byl také, řeklo by se náš, český a katolický, je to v katolické tradici taktéž, Jan Hus, byť tedy s určitými problémy.
Marek BENDA
No, tak v katolické tradici byl prohlášen za heretika a spravedlivě upálen, takže ...
Radko KUBIČKO
No, tak takhle nějak to bylo. Ale ...
Marek BENDA
Na tom já trvám a stojím.
Radko KUBIČKO
Ale stejně, stejně si myslím, že k nějakému smíření tam už potom došlo samozřejmě, ekumenické různé setkání a tak. Ale vy máte pravdu, že opravdu i v tomhle našem národě ateistickém, sekularizovaném, tak tyto svátky mají velkou odezvu. Čím si to vysvětluje třeba Jaroslav Šebek? Nebo jaký on má k tomu vztah tady k těm tradicím poutí, těch novodobých, tedy polistopadových?
Jaroslav ŠEBEK
Tak já musím říct, že tedy já zase tak úplně častým poutníkem na Velehrad nejsem. Ale musím říct, že toto místo má skutečně svůj genius loci. A řekl bych, že opravdu tady se setkává mnoho různých tradic, mnoho různých vlastně inspirací, které vyplývají z historického vývoje tohoto místa. Protože toto místo samozřejmě bylo duchovní, to je bezesporu. Ale tady je například vedle té cyrilometodějské tradice se tady výrazně uplatňovala i ta tradice mariánská, protože dlouho ty náboženské poutě, které se konaly na Velehrad, byly víceméně zaměřeny na ten mariánský kult. A dokonce tedy ta bazilika, kterou vlastně tady máme blízko, tak ta byla zasvěcena Nanebevzetí Panny Marie. A teprve později až Cyrilu a Metodějovi. Takže ...
Radko KUBIČKO
, tedy obojí název má v současné době, jak Nanebevzetí Panny Marie, tak svatých Cyrila a Metoděje.
Jaroslav ŠEBEK
Takže to bych vlastně chtěl ukázat, že opravdu tady těch možných výkladů a inspirací, které dostáváte z tohoto místa, je hodně. Ale řekl bych, že opravdu co je důležité, že se tady vlastně ale dokáže setkávat jak ten duchovní svět s tím světem sekulárním. A to já považuju za daleko nejdůležitější význam této tradice pro současnost i pro blízkou budoucnost. A co se týká těch svátků, no, já zas nejsem takový optimista. Protože jistě ta cyrilometodějská pouť je velice oblíbená pro řady moravských věřících. Ale já bych řekl v Čechách už ten svátek takovou rezonanci nemá.
Radko KUBIČKO
To je pravda, to já jsem taky připomínal, že ten svatováclavský svátek ve Staré Boleslavi ani tam jaksi nemá tu rezonanci jako tady na Moravě má ta cyrilometodějská tradice.
Jaroslav ŠEBEK
Já si právě myslím, že vůbec ty svátky byl jistě zajímavý pokus tehdejší politické reprezentace vlastně zavést tyto tradice. Ale řekl bych, že s rozpaky se na ně dívali jak politici, tak i veřejnost. A pro řadu lidí širší veřejnost jsou to dva dny volna, které si mohou teoreticky užít, tedy ne zrovna letos, ale jinak si je můžou užít třeba u vody.
Radko KUBIČKO
Petr Gazdík připomněl jednu skvělou věc, vlastně tradici, že opravdu je to jakási spojnice tedy, protože i ty dny dobré vůle koneckonců mají ve znaku, jak si lidé podávají ruce, jo, prostě dvě ruce se podávají. A tady vlastně přišli tedy ti věrozvěsti z východu, de facto, tedy z té východní tradice, a přesto tady máme tradici západní, takže i když tehdy vlastně ještě církev rozdělena nebyla, že jo, prostě na tu východní a západní, ale přesto oni byli spíš v té řecké východní tradici, takže to je zajímavé spojování. Česká společnost ovšem dneska má spíše problém s rozdělováním. Je rozdělena, vzájemně se tady různě hádáme, vzájemně nejsme schopni teda nějaké sociální inteligence, dalo by se říci, že ta společnost je v takovém, takovém trošku chaosu. Je to po 20 letech, nebo po více než 20 letech po listopadu. My jsme se tady bavili o tom, že vy jste začínali tedy na Velehradě, v tom, před těmi 21, 22 lety vlastně brát rozum, dalo by se říci, i když Marek Benda to měl jednodušší, protože vyrůstal v rodině tedy známého disidenta Václava Bendy, ale byl taky, řekněme, mladík. Tak, po 22 letech jste ve vysoké politice, dalo by se říci, jste poslanci vládních stran vlastně, takže nesete velký díl odpovědnosti za to, co se u nás teď děje. A ono to skutečně není moc dobré. Lidé jsou znechuceni, zklamáni, mají pocit, že, že je beznaděj. Takže před těmi 20 lety, nebo před těmi 25, v tom roce 85 byla tady nějaká naděje a teď to vypadá, že je tady spíše beznaděj. Co, čemu to připisujete? Máte stejný pocit, nebo nemáte? Jak se na to díváte? Marek Benda třeba, ten je v politice déle než pan Gazdík, on je vlastně od začátku, je senior už politiky, dalo by se říci.
Marek BENDA
Ono je to vždycky o těch jakoby vyvolaných nadějích a zklamaných, zklamaných nadějích a těchhle věcech. Já si nemyslím, že obecně jakoby v národě je nějaká strašně špatná atmosféra. To, že je strašně špatná atmosféra v politice, v mediálně politickém světě a že většina, většina obyvatel si myslí, že tam nahoře už je jenom banda šílenců, kteří se, kteří se jenom mezi sebou hádají o věci, který nikdo nerozumí, nikdo o ně nestojí, s tím souhlasím. Na druhou stranu, a myslím, že to je přesně vidět na dnech jako je dnešní, si vůbec nemyslím, že by byla nějak zvlášť špatná atmosféra mezi lidmi. Obráceně, jako ta země reálně vzkvétá, neuvěřitelně.
Radko KUBIČKO
No, i tady to koneckonců vidíme, že se tady staví, že jo, opravuje všechno ...
Marek BENDA
Těch lidí, kteří se tady mají opravdu špatně, je minimum. Některé nesmírně zajímavé statistiky, my jsme asi na 6. místě v Evropě ve schopnosti vybrat milodary, ve schopnosti dávat na charitu, na jiné účely než na vlastní. A takovýhle jako. Takže netvařme se, že společnost ... To, že prostě mediálně politický svět je dneska trošku k uzoufání, že si před rokem a půl část mediokracie vymyslela, že mají vzniknout nové strany, nové subjekty, nové tváře a ukazuje se, že bohužel se chovají ...
Radko KUBIČKO
Se to nějak nepovedlo.
Marek BENDA
... chovají podobně, ne-li ještě hůře než ty staré tváře, že ty dinosaury, které jsme vyháněli a většinou vyhnali a některé, jako třeba moji maličkost, dokonce ani nevyhnali, tak že nahradili ještě horší ...
Radko KUBIČKO
Naopak, naopak vás, vás naopak přitáhli, že jo. Prostě protože jste přeskákal preferenčními hlasy ...
Marek BENDA
No, to je spíš jakoby, já bych řekl spíš jako zklamané očekávání z tohohle, z tohohle ...
Radko KUBIČKO
Z tohohle, z těch nových tváří.
Marek BENDA
Z té představy, že se na té politice něco dá radikálně změnit. A já myslím, že jsou to strašně naivní představy, že jako zaplať pánbůh za dobu, kdy budeme v politice, ve které, ve které se nespoléháme na to, co udělají politikové. Jak říkal jeden významný americký prezident, vláda není řešení vláda je problém.
Radko KUBIČKO
Součást problému, takhle to říkal, není řešením problému, ale součástí problému. Byl to Ronald Reagan. A Petr Gazdík ovšem patří k těm novým tvářím. Vy jste založili nový subjekt. Byť tedy Petr Gazdík, jak říkám, byl úspěšným starostou. Ten jeden z těch nových subjektů, kam možná Marek Benda mířil, jste vy. Tak, řekněte, jak se na to díváte? No, tak jste nová politická strana, že jo. Tady byla řeč o nových politických stranách.
Petr GAZDÍK
Očekávání lidí skutečně bylo obrovské. Ale to očekávání bohužel má dvě tváře. Jsme národ, který chce stabilitu, který chce klid, který nechce být příliš obtěžován politiky a jejich problémy. Na druhou stranu přiznejme si, že jsme, že jsme národ, který jaksi, ve kterým v posledních 20 letech jedna z věcí, které vidím jako problém je to, že se tady buduje kult spotřeby, kult závisti. Já denně poslouchám, a právě proto, že jsem byl člověk, který ještě nedávno byl celkem velmi oblíbeným starostou obce a najednou se stal představitelem té vysoké politiky, tak denně ...
Radko KUBIČKO
Klesla vaše obliba?
Petr GAZDÍK
Mezi, to je těžko porovnat. Ve své obci příliš ne, ale mezi lidmi, kteří vás vnímají nějak z médií, tak u mnohých, u mnohých asi ano. Protože mají dojem, že my všichni, kteří jsme tam nahoře, tak prostě jsme lumpové, krademe, určitě bereme statisíce, statisíce na mzdách a oni všichni by chtěli, chtěli jaksi brát stejné peníze, všichni by chtěli být ohodnoceni stejně, médiím se daří vzbuzovat, vzbuzovat ty některé zjednodušené, zjednodušené procesy typu všichni kradou, všichni, všichni jedou v nějaké korupci, poslanci nic, nic nedělají, schvalují samé nesmysly. To jsou některá klišé, které, které se bohužel, bohužel nedaří, nedaří vyvrátit.
Radko KUBIČKO
No, tak mnozí vaši kolegové, abych byl tady za, řekněme, i tu veřejnost, tak mnozí vaši kolegové to i potvrzují, že to tak skutečně je. Jako je to problém určitě.
Petr GAZDÍK
Určitě, ale já si myslím, že neexistuje skupina lidí a poslanci v tomto směru nejsou výjimkou, kde by nebyli ...
Radko KUBIČKO
Stejně jako zbytek národa samozřejmě.
Petr GAZDÍK
... lidé dobří a lidé špatní. Lidé líní a lidé velmi pracovití. To je v každé skupině, je to tak mezi poslanci, je to tak v jakékoliv, v jakékoliv jiné skupině.
Marek BENDA
Poslanci jsou bohužel přesným odrazem svého národa.
Petr GAZDÍK
A politici jsou přesným odrazem svého národa. A pro mě je obrovské, obrovská, obrovský zážitek vnímat tu dvěstěčlennou Poslaneckou sněmovnu, kde ten národ skutečně nějakým způsobem vidím. Vidím tam opravdu lidi velmi pracovité, schopné, neuvěřitelně schopné. Vidím tam lidi průměrné a vidím tam naprostou spodinu společnosti, lidi líné, potom a které, u kterých trpím podezřením, že jedou v různých v různých nekalostech. Tak to bohužel je.
Radko KUBIČKO
No, je to jako celá společnost, jak už tady bylo řečeno několikrát. Tak, Jaroslav Šebek. Ten tedy se na to dívá víceméně jako občan, nebo může to porovnávat s historií, když zkoumá historii, to jsme často o tom třeba mluvili o První republice, jak to bylo tam. Nebylo to asi o mnoho lepší než je to dneska, ale, ale byla jakási idea. Což, nebo vize, vize budování teda toho nového státu československého státu, Čechů teda spíše. Protože, jak říkám, Slováci se na to dívali více skepticky. Dneska ta vize tak nějak chybí. Nemáte pocit?
Jaroslav ŠEBEK
No, já tímhle tím naprosto souhlasím. A řekl bych, že možná vlastně už jakoby geneticky to bylo dáno v tom období počátku 90. let, kdy přece jenom se veškerá pozornost soustředila na tu ekonomickou část transformace. A ty otázky sociální, otázky ale i právě duchovní transformace a morálky zůstaly stranou. A řekl bych, že vlastně v tomto směru bylo prostě pak zakódováno další směřování české společnosti a teď vlastně po těch 20 letech sbíráme ty plody právě z toho vývoje, který už byl tak nastartován na začátku 90. let. Ono se to týká nejenom vlastně politiky, ale podívejte se třeba i na otázky vzdělanostní, protože v podstatě i teď vlastně vidíme, že vzdělání se neměří tím, jaký má prospěch nebo užitek pro společnost, jaký má jakoby význam z hlediska odborné erudice, ale měří se podle toho, jakým způsobem lze i vzdělání zpeněžit a ekonomicky z něj profitovat. Takže já bych řekl, že tohle to jsou všechno věci, které by se měly začít pomalu měnit. Aby se začala měnit i ta atmosféra ve společnosti.
Radko KUBIČKO
No, tak je to, ano, Petr Gazdík.
Petr GAZDÍK
Kolega řekl jedno zajímavé slovo. Pomalu. Tady v národě po minulých volbách byla myšlenka, nebo takový pseudodojem, že se během, během několika týdnů či měsíců, že se všechno změní. Že se tady obrovským tématem těch voleb byla korupce. Víte, korupci nelze, vždyť už Masaryk říkal nebát se a nekrást. To byl problém už za První republiky a myslím, že to, o čem jsme se bavili, je tady těch 40 let komunismu, kdy jsme, kdy komunisté jaksi, jejich, já za jeden z jejich největších hříchů nebo podvodů té myšlenky považuji to, že to, co je, když budu mít něco hmotného a rozdělím se s vámi, tak toho mám méně. Rozdělil jsem se. To neplatí u těch nehmotných a duchovních věcí. Pokud mám něco duchovního a rozdělím se s tím, tak toho sám mám více a ono se to rozšíří. A zločin komunismu spočívá v tom, že tvrdili, že tady ten duchovní princip lze převést na ten princip hmotný. Že tím, že všechno dáme dohromady, všichni všechno budeme mít společného, tak všichni budeme mít všechno a budem, budem úplně šťastní všichni. A to je obrovský podvod a ono to tak, ono to tak bohužel nefunguje. Po této zkušenosti komunistické, kdy se mnozí lidé tohoto systému začali zneužívat tím, že kradli, známé heslo - kdo nekrade, okrádá rodinu, jsme se dostali po 20 letech demokratické společnosti tam, kde jsme. A ty minulé volby byly také o tom, že se tady, a lidé jsou oprávněně naštvaní, množství výběrových řízení je zmanipulovaných, ty věci opravdu jsou velmi neprůhledné, existují tady rozsáhlá podezření, lidé, kteří jsou podezřelí, a nikdy nebyli potrestáni za to, co udělali. Ale to nejde změnit hned. To může hned změnit pouze nějaká, nějaká revoluce, která ale zas může nastolit nějaký nový nepořádek, novou diktaturu, něco nového, špatného.
Radko KUBIČKO
Což se stalo vlastně několikrát i v historii, to vidíme. Ale když to máte po těch 20 letech, že jo, když vidíte ty naše dekády, ty dvacetileté, což je vlastně 20 let, to je jedna generace, kdy vyroste, tak po 20 letech došlo k pádu té První republiky naší československé, potom po 20 letech po nastolení komunistického režimu tady byl rok 68, kdy jsme, kdy český a slovenský národ se pokusil tady vybudovat nějaký socialismus s lidskou tváří, no, a po dalších 20 letech došlo, byť po 21 letech, tam to úplně nesouhlasí, k pádu komunistického režimu. A najednou tady máme dalších 20 let, v tuto chvíli už skoro 22 let. Co teda v tom dalším dvacetiletí? Jak to vidíte jako lidé, kteří jednak pozorovatelé a jednak, kteří jsou přímo v politice?
Marek BENDA
Všímáte si, že všechna data, která jste jmenoval, byly v podstatě vždycky vnější okolnosti?
Radko KUBIČKO
Byly to vnější okolnosti, ano.
Marek BENDA
I první pád První republiky, i minimálně rok 89, nastolení komunistického režimu. Snad s tou výjimkou roku 68. Ale ...
Radko KUBIČKO
Tam to zase zadupali.
Marek BENDA
Ale zase její utnutí bylo vnější, vnějším příběhem. To nejsou dekády úplně tady v této zemi. To jsou prostě dekády, které probíhají Evropou, které nějakým způsobem něco znamenají.
Radko KUBIČKO
A jak ta naše dvacetiletí teda teď, podívejme se na to.
Marek BENDA
No, teď jsme nepochybně v další evropské krizi, zcela zjevné a je velkou otázkou, jestli se podaří Evropě ustát krizi s řeckým eurem. Zaplať pánbůh, že my máme dneska vládu, která se pokouší něco s tou zemí také dělat, také to nějak zastavit, prostě ty Řekové jsou přece v zoufalé situaci. A včera byl zvolen v Maďarsku novým předsedou, opětovně zvolen předsedou Fidészu Orbán, který jako hlavní tezi svého projevu měl podařilo se nám zastavit řeckou cestu, jo. Podařilo se nám zastavit Maďarsko, abychom ho nepřivedli úplně ke krachu. To je přece opravdu reálný problém, to není žádná, žádná chiméra z nebes. A ta Evropa na tom může dopadnout velmi špatně. Já jsem zvědav, jak dlouho ty Němci ji ještě budou chtít platit, platit na zbytech. To, vzpomeňme si na reformaci, jak vznikla reformace. Že přitloukl Luther na dveře kostela a řekl, přestaneme platit ty líné Italy, už toho máme dost, abychom stavěli my jejich kostely jako. Jsme v podobné situaci ...
Radko KUBIČKO
Hm, tak něco podobného...
Marek BENDA
Jsme v podobné situaci v Evropě dneska.
Radko KUBIČKO
Že by? Petr Gazdík.
Petr GAZDÍK
Já plně s panem kolegou souhlasím. Já myslím, že tady historicky je tady jedna nová věc, a to je, že, že jsme, a to ještě Česká republika je v mnohem jiné situaci než mnoho jižních evropských a dalších, dalších zemí, kdy jsme si zvykli žít na dluh. To žít na dluh se samozřejmě dá v případě, že ten dluh investujete do něčeho, co vám v budoucnu způsobuje profit. Ale my žijeme na dluh, který projídáme. Který, který jednou stejně někdo bude muset zaplatit a budou to, budou to naše děti. Anebo vznikne něco, co v minulosti vždycky v Evropě, když, když se v historii, když se dělo něco takového, že to, ten systém se vyvíjel velmi nevyrovnaně a někdo měl platit na někoho, někdo, kdo něco nezavinil, musel platit na někoho jiného, kdo něco zavinil, tak z toho většinou vznikly občanské různé války. A já pevně doufám, že k tomu teď nedojde a že nebude ta dvacetiletá změna v tom, že, že tady vznikne nějaký nepokoj proto, protože nejsme, nejsme schopni ufinancovat, nebo někdo není schopný ufinancovat prostou spotřebu někoho jiného.
Radko KUBIČKO
A jsme tady na Velehradě, připomínali jsme Velehrad roku 85, připomínali jsme práci otce Marka Bendy Jak dál po Velehradě. Tak, když bychom to oprášili toto heslo, jak dál po Velehradě? Vidíte tedy kromě toho, že tady na samotném Velehradě určitě člověk má takovou jistou naději, protože sem přijde spoustu lidí, byť je to stále tedy menšina ze všech občanů České republiky, ale ti lidé si nestěžují, nemají ustarané tváře, nemají prostě nějaký pesimismus, ani mám pocit, že, že by žádný z nich neřekl, že žijeme v nějaké hluboké krizi, protože každý má nějaký, nějaký životní cíl. Že nějakou životní vizi. Tak, zkusme na závěr si říci něco optimistického do budoucnosti. Pod tím heslem oprášeným, který jsem teď tady s dovolením oprášil a půjčil si od otce Marka Bendy Jak dál po Velehradu. Marek Benda.
Marek BENDA
Scházíme se tady dneska v předvečer svátku. Tady se schází lidé, kteří jsou ochotni pomoct někomu jinému. Není tady téměř nikdo, kdo by sem jel kvůli sobě. Jsou tady, všechno jsou to lidé, kteří chtějí nějakým způsobem, má, berme to opravdu tak, že v té společnosti tyhle ostrůvky pozitivní deviace, jak říkával Miloš Zeman, jsou to, co buduje nějakou, nějaký dlouhodobý smysl. Že má cenu dělat takovéhle věci, které se neprojeví ani za týden, ani za měsíc, ani za rok. Ale nepochybně přispívají k celkové kultivaci společnosti, politiky, tomu étosu.
Radko KUBIČKO
Petr Gazdík.
Petr GAZDÍK
Já myslím, že když odsud dnes nebo zítra každý z nás a každý z těch 10 tisíců poutníků, kteří sem přijdou, odejde duchovně nabitý, odejde s tou pospolitostí, která toto místo a tou duchovní silou, která toto místo charakterizuje, tak je to zas trochu světýlko, které může rozšířit na všechny ostatní a to je zas malinký posun o kousek, o kousek dál. A kéž by to tak bylo.
Radko KUBIČKO
Jaroslav Šebek.
Jaroslav ŠEBEK
No, tak já musím říct, že jsem trošku optimista, protože, no, já k tomu mám docela i konkrétní důvod. A to je vlastně příprava Velehradu roku 2013, která už tady zazněla. A já v současné době tedy participuji na přípravách vlastně tohoto cyrilometodějského jubilea a vidím, jak vlastně se skutečně podařilo spojit dohromady různé instituce, různé organizace, různé názory a vlastně vytvářet něco pozitivního, právě pro tuto příležitost roku 2013, kdy se vlastně spojuje politická, odborná, církevní sféra. A řekl bych, že vlastně to je pro mě do jisté míry určitý optimismus v tom, že může vlastně třeba i toto cyrilometodějské jubileum nastartovat něco, co vlastně nebude jenom pro to konkrétní vyjádření našeho vztahu k Cyrilu a Metodějovi. Ale co vlastně dá nějaký pozitivní impuls do celé společnosti.
Radko KUBIČKO
Tak, děkuji Jaroslavu Šebkovi za toto slovo. Já děkuji vám všem, kteří se tady sešli jako poutníci, děkuji tedy všem poutníkům, kteří dorazili v rámci velehradské pouti do našeho improvizovaného studia Českého rozhlasu 6. Děkuji tedy poutníku historikovi Jaroslavu Šebkovi.
Jaroslav ŠEBEK
Děkuju za pozvání a na shledanou.
Radko KUBIČKO
Poutníku poslanci Petru Gazdíkovi.
Petr GAZDÍK
Děkuji za pozvání, hezký den.
Radko KUBIČKO
A poutníku dalšímu poslanci Marku Bendovi.
Marek BENDA
Děkuji za pozvání a všem na slyšenou.
Radko KUBIČKO
Děkuji také Českému rozhlasu Brno, že nám tady umožnil tohle to improvizované studio, konkrétně inženýru Daňkovi, že jsme tady mohli, mohli být. A také řediteli gymnázia, Stojanova gymnázia na Velehradě panu Michalu Hegrovi, že nás tady hostil ve své ředitelně, toto naše improvizované studio. Tolik tedy naše beseda, tolik náš pořad Názory a argumenty na Českém rozhlase 6. Od mikrofonu se loučí Radko Kubičko.
Český Rozhlas 6, 10. 7. 2011
