Proč pohrdáme lidmi, které jsme poslali řídit zemi? V posledním průzkumu sledujícím vztah Čechů k různým profesním skupinám se na poslední místo vyhrazené těm nejopovrhovanějším propadli poslanci. Jejich prestiž se tu léta držela hodně nízko, teď se však propadli na samotné dno – za ministra a předposlední uklízečku.
Navíc v situaci, kdy do sněmovny proniklo v posledních volbách díky protestním hlasům spousta nováčků či starostů, které tam občané poslali, protože jim věřili. Co to vypovídá o poslancích a co o stavu české společnosti, že se dívá tak spatra na lidi, kteří ji formují?
Už je jejich
V srpnovém odpoledni je hospoda v Suché Lozi ještě poloprázdná, asi desítka lidí klábosí nad pivem a paní hospodská se právě snaží utišit hosta, který trochu přebral a cosi tu pokřikuje. Když do nálevny za kostelem na návsi vchází poslanec a místopředseda vládní strany TOP 09 Petr Gazdík, na atmosféře v hostinci přítomnost zákonodárce ve světlé košili nic nemění, muži ho od stolů přátelsky zdraví, pozdvihují půllitry a zvou poslance na kus řeči. Znají ho odmala, rodina Gazdíků žije v tisícihlavé obci v Bílých Karpatech už po několik generací.
Oblibu schopného rodáka vyjádřili sousedé při jeho první kandidatuře do obecní rady v roce 2006: 555 hlasů z celkových 601 ho poslalo rovnou do křesla starosty. „V loňských komunálních volbách to už bylo o trochu horší, skončil jsem druhý. To už jsem taky byl poslanec,“ říká nad kofolou šéf poslaneckého klubu TOP 09 a Starostů a nezávislých Petr Gazdík.
V Suché Lozi však poslali do sněmovny souseda, kterého měli „vyzkoušeného“ a o jehož kvalitách v roli starosty tu člověk slyší na každém kroku: je prý otevřený a rázný, umí řešit jakoukoli situaci, ozdravil obecní rozpočet, postavil obecní dům a „vždycky každému pomohl“. Jak by tedy dopadl průzkum prestiže poslaneckého povolání v jejich vsi, když mají ve sněmovně zástupce, který jim v obecní politice předvedl, že za něco stojí? „Poslanci, no to je jiná věc,“ krčí rameny muži v hospodě a před politikem se jim o tom zjevně nechce mluvit.
Ve Smíšeném zboží vedle hostince už se debata na toto téma bez přítomnosti Petra Gazdíka rozpoutá živěji. „Kdo by si jich vážil, mají samé výhody, vysoké platy, levné jídlo ve sněmovní restauraci, lítají si na schůze letadlem, mají skoro zadarmo dovolené, a co pro nás dělají?“ ptá se jedna starší zákaznice a další přítomní jí přizvukují. Ale vždyť právě nynější poslanci si jídla v restauraci i rekreaci v parlamentním středisku zdražili, lety zakázali a poslanecké náhrady zdanili. „Ale pořád je to hrůza. I Gazdík se změnil, byl dobrý, ale už je jejich.“ Co to znamená být „jejich“ a jak se ta změna na něm projevila? „No… Neprojevila se nijak, to ne… je prostě poslanec a lidi už ho tak neberou.“
Petrovi Gazdíkovi dělá ta nová pozice starost. „Jsem, myslím, pořád stejný, ale ze dne na den jsem se stal součástí extrémně neoblíbené skupiny. Je to frustrující. Tady v Lozi jsem ještě lidem u piva schopen vysvětlit, co dělám, to není tak početná skupina, horší je to už v širším okolí,“ říká poslanec s tím, že třeba včera si v nedalekém Zlíně od spoluobčanky vyslechl, že bere spoustu peněz a nic nedělá. Nejčastější výtkou v e-mailech od občanů je prý bez bližšího určení to, že „už neví, jak žijí obyčejní lidé“. „Taky slýchám, že zatím jsem sice dobrý, ale určitě začnu brzy taky krást, když jsem poslanec,“ říká bývalý učitel matematiky a zeměpisu Gazdík, jemuž se pro častý výskyt stejného příjmení v obci přezdívá „Gazdík ze dvojky“.
Obecnou nechuť k poslancům si šéf klubu TOP 09 vysvětluje tím, že se lidem nelíbí dopady nepopulárních zákonů, a k tomu se samozřejmě přidává i fakt, že kolem některých poslanců – ať už dnes těch z Věcí veřejných nebo z dřívějších sněmoven – se objevovala podezření z korupce či účelového rozhodování. Co udělat pro to, aby se společnost dívala na své zákonodárce příznivěji a neprohlubovala se propast mezi společností a lidmi, které tatáž společnost svobodně vybrala a pověřila organizací věcí veřejných, Petr Gazdík netuší. „Já mohu jen dál pracovat a kudy chodím, tudy vysvětlovat, co a proč dělám.“
Respekt, 8. 8. 2011, Rubrika: Politika, str. 17
