Pojem bezpečnost skloňujeme při každé příležitosti. Jenže Česká republika přitom fakticky výdaje na obranu snižuje. Čísla hovoří jasně: podíl výdajů ministerstva obrany na HDP letos představuje 1,08 procenta. Přitom i v roce 2010, v době hospodářské krize, to bylo 1,29 procenta. Budiž současné vládě trochu ke cti, že letos výdaje proti loňskému 1,01 procenta aspoň mírně stouply.
Ministerstvo obrany potřebuje na zajištění bezpečnosti prostředky odpovídající nejméně dvěma procentům HDP, což je nejenom mé přesvědčení, ale hlavně závazek Česka vůči NATO.
Představu o deficitech v armádě máme. Dělostřelecké systémy jsou zastaralé, přitom potřebujeme zvýšit palebnou podporu pozemních jednotek. Musíme nakoupit novou vojenskou techniku, doplnit a zmodernizovat tu stávající: pro protivzdušnou obranu, radarové systémy, děla a obrněná vozidla, vrtulníky, dopravní i stíhací letouny. Chybí moderní výcviková střediska, chybí cvičiště boje ve městě. Ano, to jsou oblasti, kde vypracování strategické koncepce může chvíli trvat.
Ale některé věci by šly řešit okamžitě. Vojákům chybí kompletní „body armor“ – vesta, helma, pláty, dále pak přístroje nočního vidění, osobní vysílačky pro komunikaci v jednotce... a třeba i trenýrky. Zní to směšně, ale vojenské sklady dnes nedokážou naše vojáky patřičně vybavit, chybí třeba obyčejné batohy. To vše v hodnotě jedné miliardy, která by naše vojáky posunula do podmínek 21. století. Přitom loni se vracelo do rozpočtu čtyřikrát víc peněz.
Proč ministr obrany vrací peníze zpátky do rozpočtu? Napadá mě snad jen to, že vojenské zakázky jsou vždy trochu „třaskavé“. Takže zde nejspíš jen chybí osobní odvaha, ochota postavit se k potřebám vojska čelem a nákupy prostě provést. Ministr se zřejmě nechce spálit, a tak přešlapuje na místě. Jenže účinnou obranu přece nezajistí ministr bez odvahy.
František Gábor, kandidát č. 2 TOP 09 v Libereckém kraji ve volbách do PS a válečný veterán
Zdroj: Lidové noviny, 29. 9. 2017
