Ve svém osobním profilu na facebooku, kde má už přes šest set přátel, má zaznamenáno, že chodí na teplické gymnázium. Nově tu ale má také uvedeno, že je Městský radní ve společnosti Statutární město Teplice. U teplické facebookové veřejnosti je známý rovněž jako zakladatel a následně provozovatel profilového portálu Teplitz – Schönau. Takový je nový radní Teplic – Dominik Feri, zřejmě nejmladší v republice na tomto postu. Rozhovor se nesl v přátelském duchu a je třeba také podotknout, že ve stylu Dominika Feri na tykačku. „Vykat si nenechávám a říkat „pane radní“ také ne (smích).
Kampaň i povolební vyjednávání nebylo nic snadného. Jak jsi to vnímal coby student gymnázia a mladý potenciální kandidát do zastupitelstva, a posléze, jak se vyvrbilo i rady města?
Předvolební kampaň byla vysilující, zejména kvůli své délce. Představuje velké množství práce po celý měsíc a po čtvrtku před volbami, kdy skončila hraním na náměstí Svobody, jsem si oddychl. Byl jsem rád, že už to skončilo. Povolební vyjednávání šla mimo mě. Respektive sledoval jsem je a mluvil jsem do nich, nicméně jen zprostředkovaně, neboť původně jsem do zastupitelstva zvolen nebyl. Můj osobní dojem z kampaně a povolebních vyjednávání, coby nováčka, je ten, že lidé, i včetně mě, se během nich chovají naprosto iracionálně. Vše pramení z emocí. Nejdříve se bojuje o každý hlas (ačkoliv velká část voličů je rozhodnuta a přijde mi, že naopak v posledních dnech subjekty hlasy ztrácí). Bojuje se drsně. Půtky na Facebooku i na předvolebních jednání jsou samozřejmostí. Poté následují koaliční jednání, která jsou ale veskrze tajná. To je v neprospěch jednotlivých subjektů, neboť se tak utváří prostor pro fámy a polopravdy. A vlastně i lži. Z toho nemám vůbec dobrý pocit a při každé možné příležitosti se snažím s lidmi bavit a vysvětlovat jim, že černobílá je šachovnice, ne povolební vyjednávání. Najednou ale nastal zvrat. Ten asi není nutno blíže rozebírat, všichni o něm vědí. Petr Měsíc rezignoval a já jsem nastoupil na jeho místo v zastupitelstvu a v pátek byl zvolen radním.
Změnilo se něco ve tvém životě, když ses tedy dozvěděl, že, ač tak mladý, budeš působit v radě města?
Když jsem se dozvěděl, že budu zastupitel, potažmo radní, rázem se změnil můj přístup ke kritice. Předtím jsem si ji docela připouštěl. Nyní vůbec, především díky vědomí toho, že část kritiků není ovlivňována negativní zkušeností, nýbrž záští a závistí, ačkoliv to samozřejmě nepřipustí. Bál jsem se, že mi to stoupne do hlavy, ale ukázalo se, že mám silnou vůli, nepodlehnu a budu pokorný. Dozajista známe případy, kdy mladí v politice nezvládli zisk funkce a začali jednat naprosto nevypočitatelně. Jinak vše při starém – vykat si nenechávám a říkat „pane radní“ také ne (smích).
Jak vnímáš svěřenou zodpovědnost? Budeš muset něco v dosavadním, a poměrně „free“, osobním životě omezit?
S výkonem mojí funkce se váže především nutnost vážit slova. Už kvůli médiím. Rovněž také respektovat určitou míru tajemství v rámci procesu schvalování určité věci (tj. hned všechno nenafotit a uploadovat na Facebook). Nic jiného „omezovat“ nebudu. Věřím, že lidé jsou rozumní a chápou kontext toho, že je mi stále přeci jen 18 let a mimo působení na radnici jsem stále puberťák.
Neomezí to nějak tvé studijní záležitosti? Přece jen tě čeká maturita a nepochybně další vzdělávání...
Zvládlli jsem doposud obstojně (tj. na dvojky, nanejvýš trojky) studovat na gymplu, zvládnu to i dále. Vyřídím si individuální studijní plán, nicméně zasedání rady města naštěstí nejsou tak často. Práci nad rámec schůzování si budu plánovat tak, abych měl dostatek času na učení. Při studiu vysoké školy budu do Teplic každý týden jezdit, ať jsem přítomný nejen na zasedáních, ale ať se našemu krásnému městu příliš neodcizím.
Užíváš si určité popularity prostřednictvím sociálních sítí, alespoň tak to vnímám já. Máš nepochybně podporu především od mladých Tepličanů? Fandí ti?
Dostal jsem se do vtipné situace – byl jsem titulován nejmladším radním v ČR, aniž bych jím byl. Tím se spustila vlna medializace, kterou jsem vážně nečekal. Velmi si cením toho, že si mě lidé s funkcí radního spojí, nicméně vší medializace s mírou. Je mi už předem jasné, že podobný prostor v médiích již v budoucnu nedostanu, a proto bude jen velmi těžké prezentovat výsledky naší práce. Popularitu mezi mladými lze těžko změřit. Jak vlastně? Podle počtu lajků? Podle počtu kladných komentářů? Leckomu z mladých leze moje aktivita krkem. Stejně jako to, že můj obličej vídali během kampaně ve městě poměrně často. Prospěšné je to ale v tom, že získávají alespoň částečné povědomí o tom, že něco jako zastupitelstvo a rada existuje a že právě tyto samosprávné orgány jsou tím nejdůležitějším.
Co především budeš z tvé strany prosazovat při jednáních o dalším chodu města Teplice?
Stěžejní je pro mě kultura. Tou se dlouhodobě zabývám. Mimo to též vizualitou Teplic. A když se obojí snoubí, vyjde nám z toho kultura ve veřejném prostoru. To bude moje parketa. V Teplicích není příliš zvykem navštěvovat kulturní akce, proto bude nutné Tepličanům kulturu „podstrčit“, tedy prezentovat ji na veřejných místech tak, aby se stala naprosto přirozenou součástí městského života tak, jako dříve. Mým osobní cílem je zasadit se o zřízení speciálního „fondu“ při DK Teplice, z nějž by se hradily akce ve veřejném prostoru. Míním například instalaci piana na ulici (např. v kolonádě u Domu kultury), různé happeningy, ale především hudební produkci v ulicích. Jakoukoliv, kdekoliv. Napadá mě třeba Krupská. Každou sobotu, od dubna do září. Dixielandové kapely, sólisté apod. Jakási paralela k Malé Paříži pořádané Tondou Moravcem v Zahradním domě. Žádná stylizace do něčeho, co by to nebylo. Zkrátka pouliční hraní. Spontánní, nenadálé. Dále by bylo možné realizovat tematické festivaly menšího formátu, projekce, instalace, exhibice apod.
Teplický deník, 11. 11. 2014, rubrika: Teplicko, str. 2
