„Dost mladých lidí neví, na koho se obrátit nebo jak tu situaci řešit, že je tady nějaká krajská hygienická stanice, hygienická infolinka - a až pak je tady jako doplněk opoziční politik z malé strany, který se s tím ve volném čase snaží pomoct,“ říká poslanec za TOP 09 Dominik Feri, jehož instagramový účet se po nástupu koronaviru stal významným zdrojem informací pro mladší část společnosti. Už před několika lety se prosadil v politice mimo jiné jako ten, kdo se umí pohybovat na sociálních sítích a kdo přitáhl k politice facebookovou generaci. Už před časem se ovšem absolvent práv a nejmladší poslanec v historii Česka přidal k těm, kdo tuhle síť opustili, a přešel na Instagram. A tady v březnu poprvé uveřejnil černý výstražný trojúhelník na žlutém pozadí. Od té doby své followery takto upozorňuje na covidové aktuality a jednoduchou formou tlumočí vládní opatření týkající se pandemie. Jeho početnou základnu tvoří převážně lidé ve věku od osmnácti do čtyřiadvaceti let a od prázdnin jejich počet raketově narůstá. „Přeju si, aby mě brali jako rozcestník nebo výlučně opozičního politika a informace si hledali jinde,“ hodnotí to poslanec (1996).
Kořeny sahají až do března, kdy se ukázalo, že pro hodně lidí nebyly jasně nastavené komunikační kanály. Samozřejmě vznikaly online přenosy, zprostředkování flešů z vlády, ale zejména pro mladší lidi to bylo nedostupné. Zároveň pro ně asi byly nepřehledné i informace v článcích. Proto jsem se rozhodl vytvořit jednoduchý formát: zužitkoval jsem vládní kontakty a kladu důraz na pochopitelnost, sdělnost a kazuističnost, což je podle mě pro mladé lidi důležité. Třeba z posledního usnesení vlády těžko dovodíte, jestli budou otevřené autoškoly, a pokud byste se zeptala na ministerstvu, tak to nebudou vědět, protože jsem se jich ptal. To znamená, že informace by neměly být předávané jen jako normativní text, protože z větné konstrukce „Zakazuje se osobní přítomnost lidí někde“ toho moc nepochopíte. Takto mají možnost zeptat se - a mělo by se zkrátka říct, co se může, a co ne.
Ale to vůbec není chyba médií, nýbrž především vlády. Na sítích teď byl populární rámec irské vlády, kdy je jasně dané, že existuje asi pět stupňů vývoje pandemie a všechno se stává předvídatelné, člověk ví, co při kterém stupni nastane. U nás vláda ani ministerstva nepřišly s informační kampaní, která by se tomu věnovala. Trochu si ze mě v posledních dnech udělali marketéra na krizovou komunikaci. Z ničeho nic i ministryně Schillerová začala přidávat příspěvky se zjednodušenou grafickou podobou.
Myslím si, že by vláda měla vytvořit webové stránky. Lidé chtějí informace včas, a když je napnete a řeknete, že něco oznámíte v šest hodin na tiskové konferenci a pak ji posunete, vytváří to praktický problém. Krajské hygieny provozují informační linku 1221, jenže nemůžou odpovídat na dotazy v mezičase od tiskové konference do zveřejnění opatření, což jsou hodiny. Je tu spletitá síť nedostatků, které se postupně nakupily, a vláda už nemůže říkat, že tady ta situace nikdy nebyla - komunikační kanály měly být nastaveny mnohem lépe. Kdyby třeba ministr kultury, řekl že uzavírá smlouvu s několika youtubery, kteří budou informovat mladé lidi, anebo s někým, kdo má dosah i mezi starší obyvatele a bude jim předávat informace, tak bych zatleskal.
Měla by to dělat vláda sama od sebe z prostého důvodu, ti lidi mají své zaměstnání. Měla by to udělat i z toho důvodu, že právě ona pak bude rozhodovat o pokutě za nedodržování daných opatření. A konečně by se toho vláda měla chopit, protože na to má lidi. Nedovedu si představit, že by nenašli pět lidí a pár ajťáků, kteří by mohli spravovat web. A kdyby řekli, že potřebují pomoc, tak se toho klidně chytne i sto lidí.
Zlepšuje se to, ale není to výborné, je to někde mezi dobrým a chvalitebným. Jakkoliv oceňuju dobrou vůli ministra zdravotnictví, nemyslím si, že je úplně vhodné lidem říct, aby ho začali sledovat na Twitteru, to nedává příliš smysl, když uvážíme, že v dnešní době je tam asi čtyři sta tisíc Čechů. Je sice vidět posun a snaha věci lépe komunikovat, na druhou stranu se pořád vracejí neduhy, jako jsou různé protichůdné výroky. Poslední se asi týká znovuotevření prvního stupně z úterý.
Čtrnáct procent lidí je mezi 13 a17 lety, 49 procent mezi 18 a 24 lety, 25 procent mezi 25 a34 lety, a mezi 35 a 44 lety je to 6,7 procenta. To znamená, že jde převážně o mladé lidi. V poslední době navíc dochází ke zvláštnímu jevu, že studenti a děti říkají rodičům nebo prarodičům, aby mě začali sledovat, takže mi píšou i babičky - a je fajn, že jim můžu pomoct. Trend nárůstu se asi brzo zpomalí nebo zastaví, ale myslím že i ministerstva už s mým účtem počítají jako s určitým kanálem. Třeba ministerstvo školství mě požádalo, jestli bych mohl sdílet informaci týkající se stěhování studentů z kolejí, která nakonec byla korigována tak, že k němu nemuselo dojít. Vždycky říkám, že rád pomůžu, ale nemůžu popřít fakt, že jsem opoziční politik a budu na ně kyselý, protože svou práci neodvádějí dobře. A mělo by se myslet i na věci, které jsou ještě daleko, jako maturity nebo přijímačky a měly vzniknout jasné scénáře, které by odpovídaly vývoji situace - zatím nic podobného není na stole.
To je super, protože nemusím být veřejnoprávní.
Mohl bych mít radost, že pro část mladých lidí jsem jediným zdrojem informací, na druhou stranu to není dobře - a v poslední době jsem psal zcela otevřeně, že si přeju, aby mě brali jako rozcestník nebo opozičního politika a informace si hledali jinde. Celé je to výslednice mnoha negativních jevů z minulosti, zanedbání mediální výuky, aktivizace, vedení k mediální gramotnosti. Někdy možná předávám informace, které větší část lidí nezajímají, ale myslím, že mezi nimi existuje aspoň jisté pochopení, co je zásadní. A pořád se snažím i pobavit. Myslím, že to lidi oceňují, je to i způsob, jak udělat politiku přístupnější mladším. Nejde jen o lidi okolo osmnácti, ale psali mi i třicátníci, že byli poprvé volit. A je to přirozené, v krizi každý vidí výsledek vládního rozhodnutí v reálném čase.
Je pravda, že v poslední době si větší popularitu vydobývají informační vykřičníky, což nevím, jestli je dané klesající úrovní mého humoru, nebo větší touhou po aktuálních informacích. Sítě mají jednu výhodu. Pokud vám chodí do mobilu aktuální zprávy, nemůžete se k nim vyjádřit, kdežto na Instagramu spolu mladí lidi vedou jakousi debatu. Často je nepoučená, mnohdy i komická, ale zlepšuje se to. Nechci do toho zasahovat, byť mi lidi píšou, ať vypnu komentáře. Třeba pod poslední příspěvek, kde chválím učitele, jak zvládají distanční výuku, nějaká slečna píše, proč je chválím, když si „doma válejí šunky a nic nedělají“. Někdo jí na to odpovídá: „Ty seš ale blbá“ - a takhle tam spolu zápolí. Jistě, zároveň to všechno naráží na strop minimálního množství znalostí, aby člověk byl schopný informacím porozumět do hloubky. Pro mnoho lidí je velký problém rozlišit, co je vláda, co je poslanecká sněmovna, kdo co rozhoduje.
Nerad bych se dopustil chybného úsudku, protože komentáře o tom, že je to všechno výmysl, se dají těžko analyzovat. Informační příspěvek nebo upozornění, že je něco hoax, má zhruba padesát tisíc lajků - a komentářů, které ho zpochybňují, bude tisíc. Z toho by se dalo usoudit, že převažuje racionální pro-vědecký pohled, ale to by byl velmi kvapný závěr. V poslední době si každopádně všímám, nebo je to aspoň můj dojem, že lidé, kteří zpochybňují podstatu covidu, jsou často ti, kteří jsou jím postiženi a chtějí se vrátit do zaměstnání. Jeden člověk sdílel relativizující video, které má asi šest set tisíc shlédnutí na Instagramu - je fitness trenér, takže jeho živobytí je nějakým způsobem v ohrožení. Asi takových případů bude časem přibývat.
Pár takových konfrontací, že jsou mladí lidé nezodpovědní, jsem viděl - a z toho pak vyplynula přirozená reakce: „Tak se podívejte na starší lidi v MHD, jak na ty roušky taky kašlou nebo je mají tak halabala nasazené.“ Myslím, že by vláda měla přijít s onou kampaní prostřednictvím influencerů. Část lidí můžu samozřejmě vyzvat já, ale část je úplně mimo můj dosah, a neřekl bych vládě ani popel, kdyby influencery zaplatila a zprodukovala pro ně edukační video o covidu. O tom, že to není to jen výmysl, má reálné dopady, že se dají dělat určitá opatření - a dostat to k většímu množství mladých lidí. Jinak samozřejmě nemůžu vědět, jak vnímají, že jsou nazýváni přenašeči, ale postoj vlády by neměl být jen takový, že studenti nebo žáci jsou nezodpovědní a pijou. Měla by přijít i s osvětou, která by jim sedla. Dlouhý projev ministra zdravotnictví s řediteli fakultních nemocnic v zádech není formát, který mají mladí lidi úplně nejradši.
Jména nemám, ale mělo by to být určitě top desítka České republiky na Youtube a Instagramu. Influenceři asi mají taky starost o své okolí a chtějí mít pocit, že s tím ze své pozice něco dělali. Ale pro ně samotné je obtížné dát ty informace dohromady a zároveň jsou si vědomí, že když udělají takové video, tak se jim v komentářích objeví lidi, kteří ho zcela zpochybní a doloží to nějakými kvazivědeckými studiemi. Vláda by měla přijít s profi týmem, který pro ty lidi připraví na faktech založený scénář, video na míru. To by odpovědná vláda, která chce komunikovat, asi udělat měla, ale nedělá.
Zatím to udržitelné je, ale na úkor individuálních dotazů. Bohužel někteří mladí lidi berou dost úkorně, že jim nejsem schopný odpovědět. Za den mi přijde třeba tisíc zpráv, zvládnu odpovědět tak na sto, ale ty dotazy se opakují. Už jenom z toho důvodu by vláda mohla sestavit soubor často kladených otázek. A tím se vracím k určitému zmatení státních institucí. Dost mladých lidí neví, na koho se obrátit nebo jak tu situaci řešit, že je tady nějaká krajská hygienická stanice, hygienická infolinka - a až pak je tady jako doplněk opoziční poslanec z malé strany, který se ve volném čase snaží pomoct. Ale nedělejme si iluze, dost často je to i z ryzí pohodlnosti, je snazší napsat mi na Instagramu. Spoustu mladých lidí má třeba problém telefonovat.
Jak přesně mě vnímají, to nevím, asi se to bude různit podle věku, vzdělání a zájmu o politiku. Snažím se obecně, aby pochopili, na jakém hřišti se hraje, že je tady vláda a opozice, která přichází s vlastními návrhy, a že i tlak studentů nebo opozice může mít smysl. Třeba u sporu o vyklízení kolejí se to vyplatilo. Věřím, že to dovedou rozklíčovat a ocenit - a nemyslím jenom mě jako topku, ale celkově opozici. Určitým testem byly krajské volby. Měl jsem dojem, že přišlo dost mladých lidí. Už jsem je možná štval, protože jsem jim je pořád připomínal a snažil se je mobilizovat. Nemyslím si, že by díky tomu většina z nich šla volit právě TOP 09, ale prostě šli volit. Občas mi někdo z topky řekne, že bych se k ní měl víc hlásit, ale já říkám, že pokud se zaktivizovali noví voliči, je to dobře, protože se o politiku začnou zajímat a my jim můžeme předložit dobrý program. Snažím se reportovat o všem, i o budoucí spolupráci s KDU-ČSL a ODS, protože z ní mám radost - a plánuju i jeden projekt.
Spolupráce opozičních stran je na velmi dobré cestě, pokládal bych ji za téměř jistou. V reálné politice to ale znamená tři strany, jednu kandidátku a neskutečný boj o místa. Říkal jsem si, že by bylo fajn sestavit tým patnácti nebo dvaceti mladých lidí, kterým bych pomohl, aby je jejich vrstevníci vykroužkovali a podpořili. Měli by tam být i lidé s oborovým vymezením. Proč by na kandidátce nemohl být mladý zemědělec z regionu, který má farmu, má k tomu tématu co říct, nebo studentka medicíny či student architektury, který se věnuje územnímu plánovaní? Mladí lidi by na kandidátkách měli být zastoupení a věřím, že se mi pro to podaří získat podporu kolegů, kteří si díky kampani v regionech uvědomují, že mladí můžou být z politického hlediska zajímaví. Další volby budou chtě nechtě i o emancipaci mladého hlasu, za ty čtyři roky dospělo dalších 400 tisíc lidí, což je významná část populace. A rozhodnutí, která se dělala a dělat budou, se jich také budou týkat.
Samozřejmě by bylo asi nejlepší, kdybych kandidoval, ale musím si rozmyslet, jestli se chci věnovat právu, ještě čtyři roky počkat - nebo to půjde skloubit. Ale pokud bych nekandidoval a zároveň tu bylo patnáct lidí, jejichž kvality bych znal a věděl bych, že nás budou reprezentovat, tak mi to zas tak hloupé nepřijde.
Všímám si, že část mladých lidí je velmi nekompromisní a zarputilá v tom, co od strany očekává z programového hlediska. Chtějí ideální stranu s ideálním programem a kandidáty, ale strany jsou nejkrásnější případ korporací nebo společenství osob, každá má své nedokonalosti. Spolupráce bude klást velké nároky, abychom byli schopní vysvětlit její přínos, protože část lidí si neumí představit, že by třeba lidovec z Jihomoravského kraje podporoval sňatky stejnopohlavních párů jako já. Jenže politická strana je široký vějíř, každý si může vybrat svého kandidáta, což na klade nároky i na voliče.
Celé mi to přijde nešťastné. Nemyslím si, že by nevěděl, že námluvy probíhají v takovém rozsahu. Podle mě věděl a divím se, že s nikým nenavázal spolupráci, protože oba bloky, když už o nich budeme takto uvažovat, by o něj jevily zájem. Obávám se, že to udělá hodně zlé krve - že avizovaný cíl přetáhnout příznivce Andreje Babiše zůstane nenaplněný a budou kanibalizovat voliče opozičních bloků. Pro mě je každopádně nejasné, jaké jsou pravé motivace Mikuláše Mináře. Když nechce kandidovat na kandidátce ani jednoho ze subjektů, je otázka, jestli chce věci měnit, nebo si tak moc věří. Jedním dechem ale dodávám, že nemůžu nikomu říkat, aby nevstupoval do politiky. Možná se tu hraje s kartami, o kterých nic nevíme, třeba má nezávislé sponzory, kteří budou schopní mu zafinancovat kampaň, aby to byla bomba - ale byl bych spíš překvapený.
Bude to na poslední chvíli, ale myslím si, že z předchozích kroků bude zjevné, jestli ano, nebo ne. Zároveň chci probrat zmíněný plán, říkám mu All star team nebo Avengers, jestli se ho podaří sestavit a komunikovat s jednotlivými stranami. Je to těžké rozhodování, spolupráce najednou vypadá tak slibně, že by u toho člověk rád byl, zároveň je to na úkor započetí vlastní kariéry. Nicméně cítím entuziasmus, který jsem dlouho necítil - najednou vidíme, že Andrej Babiš není neporazitelný a taky mu v žilách koluje krev.
Zdroj: Respekt, Klára Zajíčková, 16. 10. 2020
