Když se řekne politik, kolik z aktuálních členů vlády, poslanců a senátorů si lidé z hlavy vybaví? Ti s větším přehledem a zájmem o veřejné dění se možná doberou k desítkám jmen, velká část zůstane spíše u jednotek. A když se otázka zúží na mladé politiky? Nebylo by divu, kdyby z většiny dotázaných vypadlo jediné jméno – Dominik Feri. Ten je na titulní straně nového magazínu I a vy si teď můžete přečíst část hlavního rozhovoru čísla.
Aktuálně nejmladšímu poslanci se podařil nevídaný kousek – do širšího povědomí se dostal nejen díky svému vzhledu a aktivitám, ale i díky tomu, že nyní jako třetí Čech překonal hranici milionu sledujících na Instagramu a rychle dotahuje druhé místo moderátora Leoše Mareše. Půjde takovou popularitu přetavit v úspěch ve volbách? Kam chce Feri směřovat své kariérní kroky? Jelikož se s Dominikem dlouhodobě známe, v rozhovoru si tykáme.
Je o tobě známo, že do politiky jsi šel s cílem vzbudit o ni větší zájem mladých lidí. Za ty tři roky ve sněmovně a ostatně i za roky předtím, kdy jsi působil v komunální politice, myslíš, že se to povedlo?
Věřím, že ano. Ale je to samozřejmě jen čistě můj dojem. Ono se totiž průzkumů o zájmu o politiku nedělá zase tolik, abych měl přesná čísla. V zásadě jsou dva, jeden od OECD, a podle toho se zájem mladých lidí o politiku trochu zvedl. Můj dojem je každopádně takový, že se to trochu zlepšilo, a že by to snad nemusel být jenom takový ten povrchní zájem spočívající v tom, že politiku občas trochu sleduji, občas si přečtu zprávy, a pak jdu k volbám, ale že by ten zájem mohl znamenat i to, že se do politiky nějak sám aktivněji zapojím. Což by zejména tradiční strany potřebovaly jako sůl, takovouto novou energii.
Proč myslíš, že mají mladí lidé se zájmem o politiku takový problém? Říkají, že jim politika nemá co nabídnout nebo třeba i to, že ani oni sami jí třeba jako studenti nemají moc co dát?
Je to determinované hlavně zázemím, jak rodinným, tak školou. Myslím, že to prostředí mají lidé ve věku zhruba na střední škole do značné míry stejné. V tomto věku když člověk dělá cokoliv, co není vyloženě středoproud, tak se na něj vrstevníci dívají více či méně skrz prsty. V tom je to vyrovnané. Zásadní je rodinné zázemí – z jaké společenské vrstvy vůbec člověk je, jaké mají rodiče vzdělání, jaké mají zaměstnání i jestli oni sami mají zájem o politiku. Velkou roli ale může hrát i to, jestli má někdo na střední či gymplu dobrého učitele občanské výchovy nebo ne.
Myslíš, že i jen dobrý učitel může vyvolat ten impuls a podnítit aktivní zájem o politiku?
Určitě! Já sám měl to štěstí, že jsem měl skvělého občankáře, byl to zastupitel Teplic, teď je krajský zastupitel. Ten nás k tomu vedl, probíral s námi praktické problémy města a bylo to pro mě strašně iniciační a formativní.
Není trochu problém i v tom, že u poměrně specifické skupinky mladých můžeme naopak vidět až přehnané ambice? Že jde o lidi, kteří do politiky chtějí s představou, že to dopadne podobně jako ve tvém případě – rozhodnou se, budou kandidovat a budou zvoleni. Ale nechtějí si odsedět čas na stranických schůzích a vypracovat se od nuly?
Ano, to jsi bohužel pojmenoval velmi dobře. Strašná část mladých, kteří do politiky chtějí, to bere jako velmi snadnou cestu na vrchol. Což nutně neříkám, že se nemůže povést, jenom to prostě není, hlavně v tradičních stranách, tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Je tam velmi přísný hierarchický řád, kdy nejdřív na kandidátce vůbec nejsi, pak můžeš kandidovat na nevolitelném místě, pak se třeba podíváš na volitelné místo na komunální úrovni, staneš se zastupitelem, a pak až můžeš jít výš. Naštěstí dnešní doba přeje zázrakům a dá se občas prosadit i mnohem rychleji. Přirozeně platí, že čím menší strana, tím to bude snazší. Třeba Piráti mají už teď hodně mladých poslanců a myslím, že jich ještě přibude, klidně i mladších. Možnost dostat se do politiky tu pro mladé je, ne že by nebyla. Jen je to občas složitější, než by mohlo na první pohled zvenčí vypadat.
Když se podíváš na současnou sněmovnu, ty jsi mezi poslanci nejmladší, ale lidí pod třicet je tam hned několik napříč politickým spektrem. František Kopřiva za Piráty, Ondřej Babka za ANO, Tereza Hyťhová zvolená za SPD a nyní v Trikolóře... Ač jste všichni politicky jinde, je něco, co vás kromě věku spojuje? Třeba jiný přístup k té práci a vlastně i životu poslance?
To popravdě nevím. S kolegy, které jsi jmenoval, vlastně žádný bližší kontakt neudržujeme, nemáme něco jako klub mladých poslanců. Do třiceti je nás tu asi šest, což je extrémně nereprezentativní, když si vezmeme, že v populaci tato skupina sahá někde ke třem milionům lidí. To je taky velká škoda.
V čem jsou důležití celoživotní „političtí řemeslníci“ a chtěl by se stát jedním z nich? Proč zavrhl Facebook a Clubhouse a stal se hvězdou Instagramu? Celý rozhovor najdete v únorovém čísle magazínu I, předplatit si jej můžete zde.
Zdroj: Info.cz, Jan Palička, 2.3.2021
