Důstojné místo pro Koněva

Kvůli koronaviru a americkým volbám poněkud ustala vášnivá diskuse okolo pomníku maršála Koněva. Bohudíky se situace zklidnila a vytratila se spousta zbytečných emocí. Nicméně jedna otázka zůstává otevřena, řečeno s Nerudou: kam s ním?
To je opravdu větší problém. Samozřejmě nemůže být navrácen na původní místo. Toto místo patří Praze 6 a zastupitelstvo po právu rozhodlo, že má být socha odstraněna, už z toho důvodu, že musela být často hlídána, protože byla opakovaně polévána barvou a jinak poškozována, což nebyl důstojný stav.

Jedna možnost je sochu uložit v nějakém depotu, kde je spousta jiných, v dnešní době zbytných a nepotřebných soch. To má ovšem jednu nevýhodu. Je mnoho lidí, jak Rusů, tak našich občanů, kteří tuto možnost považují za nedůstojnou.
Rusové nikdy nepochopili, že problém nespočívá v tom, že Koněv byl sovětský vojevůdce, který se podílel na osvobození Československa, nýbrž že tento pomník byl postaven v době normalizace. Kdyby byl postaven dříve, po roce 1945, kdy jsme všichni krasnoarmějce s nadšením vítali, poněvadž nás osvobozovali od nacistické diktatury, nikdo by význam tohoto pomníku nezpochybňoval.

Ale byla postavena v osmdesátých letech, po vstupu vojsk Varšavského paktu, která jsme tehdy věru nevítali. Z tohoto důvodu má socha pro nás, Čechy, úplně jiný význam.

Mnoho diskusí probíhalo také kolem působení maršála Koněva během maďarské revoluce a jeho vztahu s maršálem Žukovem.
Byl to ale sovětský maršál, Rus a není na nás, abychom se my vypořádávali s těmito postavami ruské minulosti. Ostatně sporných osob ve vlastní minulosti máme sami dostatek a s jejich působením jsme se ještě ne úplně vypořádali.
S tím budeme mít ještě dost práce, takže bychom zatím mohli cizí problémy ponechat stranou a nechat je k vypořádání dotyčným zemím.

Další možností je umístit pomník někde, kde by nehrozilo jeho další hanobení, jako se dělo na náměstí Interbrigády. Nabízejí se tudíž velká pietní místa. Buď některé z míst, kde byli pohřbeni krasnoarmějci, kteří padli při osvobozování Československa, zde by jako jejich vrchní velitel mohl mít své důstojné místo. Nebo na místě, které je věnováno i jiným válečným hrdinům a osobnostem našich dějin. Obě možnosti se nabízejí.

Tuto otázku bychom měli vyřešit brzo; snad teď během zimy, kdy se emoce zklidnily a lidé se zabývají jinými záležitostmi, je vhodný okamžik, kdy by nějaké řešení mělo být navrženo a také uskutečněno.