Řešení problémů, které s sebou přináší reforma veřejných financí, se nemohlo vyhnout ani financím směřovaným do oblasti poskytování sociálních služeb. I když to není příjemné, stát musí šetřit i v této oblasti. Přesto zůstává prvořadým úkolem politické reprezentace na všech úrovních veřejné správy, aby každé úspory byly natolik promyšlené a efektivní, aby se i při snížených prostředcích co nejméně dotkly chodu jednotlivých zařízení poskytujících konkrétní sociální služby. Na letošní rok vyčlenilo Ministerstvo práce a sociálních věcí na sociální služby 90 % prostředků oproti minulému roku. Dotace na sociální služby ve výši 6,1 mld. Kč byly rozdělovány zejména na základě zhodnocení a doporučení jednotlivých krajů, které znají poměry a potřeby jednotlivých zařízení na svém území nejlépe. Nebo alespoň to jsem předpokládal, když jsem požádal o doporučení, na základě kterých byly dotace rozděleny.
Bohužel se ukázalo, že kraje v některých případech sice dopřály vlastním zařízením vyšší či nekrácenou podporu v porovnání s předchozím rokem, na druhou stranu ale některým zařízením dotace dramaticky snížily. Sluší se dodat, že v rámci kritiky zmíněné praxe jednotlivých krajů nelze paušalizovat. Ne všechny kraje se zachovaly tak, že preferují pouze svá zařízení. Některé se vůči poskytovatelům sociálních služeb chovají zodpovědně a snaží se i se zkrácenou dotací vypořádat maximálně spravedlivě. Dokonce hledají další zdroje financování. Jsou ale i extrémní případy, kdy některá zařízení poukazují na to, že v porovnání s předchozím obdobím dostaly částku na dotacích sníženou v řádech desítek procent, a to i na třetinu předchozích dotací.
Důsledkem je, že tato zařízení se ocitla na hranici existence. Ministerstvu proto nezbylo nic jiného, než sáhnout do rezerv pro krizové situace, a poskytnout 58 milionů korun nadregionálním sociálním službám, přičemž dalších 130 milionů bude poskytnuto v druhém kole dotačního řízení organizacím s regionální působností. Sáhnout na ministerskou rezervu v okamžiku, kdy neexistují žádné vnější vlivy, které by takový krok ospravedlnily, není jednoduché rozhodnutí. Nicméně krizová situace vznikla a MPSV se nemůže tvářit, že se jej to netýká.
Má slova potvrzují i zástupci Svazu měst a obcí. Ani oni nejsou spokojeni s výsledky dotačního řízení, také mnoha z jejich zařízení byla rozhodnutím krajů poškozena. Snahou MPSV je přitom kompetence obcí v sociální oblasti spíše rozvíjet, než je utlumovat.
Vždy jsem byl zastáncem principu subsidiarity, a názoru, že peníze mají být rozdělovány co nejblíže potřebným. Z tohoto principu ostatně vycházel i zákon o sociálních službách, který počítal s převedením kompetence rozdělování dotačních prostředků sociálním zařízením na kraje od 1. 1. 2012. Současná zkušenost mne nicméně přesvědčila, že účinnost zákona je potřeba o dva roky odložit. Do té doby by měla být k dispozici metodika, která bude stanovovat jasné mantinely pro rozdělování dotačních prostředků i při přenesení kompetence ze státu na kraje.
blog.aktualne.cz, 10. 5. 2011
