S trochou nadsázky se dá říct, že v Senátu se rozhoduje i o tom, zda dostanete své snídaňové housky na stůl včas.
Váš nákup, který jste si objednali, totiž balí a dodávají i brigádníci neboli agenturní pracovníci. Pokud Senát zkomplikuje brigádníkům a agenturám práci, možná pekař housky upeče, ale nemůže si po šichtě vzít brigádu, aby vám housky přivezl až domů. Konec lenošivých rán, k pekaři budete muset zajít sami.
V Senátu se bude v tomto týdnu projednávat novela Zákona o zaměstnanosti, z níž část se dotýká agenturních pracovníků. Pro většinu občanů je to téma vzdálené, nezajímavé a zdánlivě se jich vůbec netýká. Ale víte, že například právě distributoři nákupů, využívají agenturní zaměstnance? Stavebnictví by se bez nich neobešlo vůbec, průmyslové montovny jakbysmet.
Tvoříme-li zákony, zdravý rozum velí hledět na tři věci. Zaprvé, zvážit, zda je navrhovaný zákon, či jeho změna, nutný. Každý nový zákon komplikuje naše právní prostředí, činí ho nepřehledným a často i nelogickým. Běžný občan už ani nedokáže odhadnout, jaký zákon se ho týká, které změny jsou pro něj relevantní. Důležitý pocit, že vím, co mohu očekávat od pravidel, která mi stát předepisuje, se vytrácí a s ním i důvěra v jejich správnost.
Za druhé je třeba schvalovat takové zákony, které budou platit pro všechny stejně. Zní to banálně, ale kupodivu jsou případy, kdy vám zákon něco přikazuje, ale za jiných okolností se můžete témuž zákonu vyhnout. Nejen, že to rovněž nabourává důvěru v právní systém, především to ale vybízí nepoctivce k obcházení zákona. Podvodné tanečky, byť asi v mezích zákona, které všichni známe z kauzy korunových dluhopisů, jsou toho zářným důkazem.
A do třetice je třeba dbát na to, aby všichni, jimž zákonem změníme pravidla, měli dost času se na změnu připravit. Tato legisvakance by ideálně měla být pro všechny zákony stejná a především dostatečně dlouhá, aby se předešlo zmatkům, ale také škodám, které by příliš rychlé zavedení zákona mohlo způsobit.
Novela Zákona o zaměstnanosti se vzpírá všem těmto třem apelům zdravého rozumu.
Zatímco Poslanecká sněmovna postoupila Senátu novelu Zákona o zaměstnanosti, sama řeší velkou komplexní novelu Zákoníku práce. Připadá mi proto, že zde levá ruka neví, co dělá pravá. Proč schvalovat parciální novelu, když by bylo zcela logické vtělit ji do zmíněné komplexní novely Zákoníku práce a schválit současně. Jeví se mi tedy projednávaná novela Zákona o zaměstnanosti v mnoha ohledech jako zbytečná.
I zde navrhovaná novela kulhá. První problém vidím v kauci, která je pracovním agenturám ukládána. Zdánlivě rovnostářských všem stejných 500 tisíc je však pro velké agentury problém malý, zato pro agentury malé takřka likvidační. Jedná se ostatně o částku, kterou agentura nebude moci využívat a která bude deponována u generálního ředitelství Úřadu práce. Proporcionalitu, jíž se ohání důvodová zpráva novely a která by byla dle mého názoru logičtější, zde nevidím. Druhý problém pak vidím v disproporci v odvodech pracovníka. Je-li pracovník zaměstnán u více zaměstnavatelů, má odvody nižší, je-li však zaměstnán u poctivé agentury práce, toto snížení se na něj nevztahuje. Poctivá agentura totiž za pracovníka zaplatí odvody, jak náleží, zatímco šíbři lstivě rozdělí jeho brigádu na více zaměstnavatelů, odvodům se vyhnou, vydělají více než ti poctiví a je jim lhostejno, že poškodí stát. Nejzávažnější vada novely ale spočívá v nemožnosti pracovat jako zaměstnanec a souběžně jako brigádník přes agenturu. To porušuje zcela jednoznačně právo na svobodnou volbu práce, tak jak ji zaručuje listina práv a svobod. Tak novela umožňuje, ba dokonce podporuje obcházení zákona a nerovnost před ním.
Urputnou rychlost, s níž se má novela zavést, považuji za neprozřetelnou. Nejen že vcelku komplikovaně upravuje tři fáze zavedení účinností, ale stěžejní úprava zejména agenturního zaměstnávání podléhá legisvakanci pouhých 15 dnů. Považuji za naprosto nerealistické, že by agentury byly schopny během dvou týdnů všechny požadavky splnit. Může se pak snadno stát, že mnohé z nich budou muset vypovědět své dlouhodobé smlouvy, což může být důvodem k arbitrážím. Ale nejde jen o agentury. Agenturní pracovníci – a jsou jich tisíce - by se rázem dostali do svízelné životní situace, kdy by se ocitli zcela bez prostředků. To považuji za naprosto neobhajitelné. Za únosnou bych považoval dobu od schválení k počátku platnosti novely alespoň šest měsíců.
A nakonec perlička, která dokládá, jaká nesmyslná pracovní místa jsou stávající vládou vytvářena. Novela předpokládá vznik poradní komise, která by hodnotila oprávněnost získání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Pominu fakt, že se neřeší, kdo v oné komisi zasedne a jak bude vybrán, což samo o sobě je podivuhodné. Avšak udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání (laskavý čtenář promine tento jazykový oříšek) je formou nárokového řízení. Splní-li tedy žadatel podmínky dané zákonem, získá toto oprávnění automaticky a není žádný prostor pro správní uvážení či jiné hodnocení žadatele. Co tedy bude ona záhadně vzniklá komise za peníze daňových poplatníků dělat?
Na závěr se tedy hodí shrnout – novela je v mnoha ohledech nerozumná, nadbytečná a nespravedlivá a Senát by ji měl zamítnout, nebo přinejmenším významně upravit. Podám proto pozměňovací návrh, aby se alespoň dosáhlo jisté úrovně zdravého rozumu. A vy abyste se nemuseli obávat o osud svých snídaňových žemlí.
Tomáš Czernin, senátor za TOP 09
