V minulých týdnech začalo v europarlamentu rozdělování postů. O řadu pozic se snažili i zástupci nové frakce Patrioti pro Evropu, kterou spoluzaložil lídr hnutí ANO Andrej Babiš. Proč frakce nezískala žádné významné posty, přestože je třetí největší v EU? O tom, jaká je pozice Patriotů, píše v komentáři pro MF DNES a iDNES.cz europoslanec za SPOLU Luděk Niedermayer.
Silná slova, která v naší zemi zaznívala ohledně voleb do reprezentativních vedoucích funkcí v Evropském parlamentu, jsou logická. Ovšem jen z pohledu těch, kdo je do éteru vyslali. Jinak kulhají na obě nohy. Realita totiž je, že se ve Štrasburku a Bruselu nespustil nějaký mysteriózní mechanismus zvaný „cordon sanitaire“, ale že jasná většina poslanců (ve více než desítce voleb) rozhodla, že nechtějí, aby je reprezentovali poslanci s názory, které považují za těžko přijatelné.
Nešlo o rozdíly v pohledu třeba na pravomoci Evropské unie, regulaci, daně nebo klima, o kterých se vedou v europarlamentu ostré spory, ale třeba o samotnou podstatu Unie, roli pevného právního řádu (tzv. rule of law) nebo o přístup k ruské agresi na Ukrajině. Nejde tedy o rozdíl pohledů, jaký je, byl a bude mezi lidovci a socialisty, liberály a konzervativci, ale o to, jak vůči Evropské unii vystupuje třeba maďarská vláda Viktora Orbána, jak společnou Evropu před volbami vykreslili rakouští Svobodní nebo jaké postoje zaujímá nizozemská strana Geerta Wilderse Strana pro svobodu.
Poslanci z frakce Patrioti pro Evropu, což je jen mírně obměněná, krajně pravicová skupina Identita a demokracie z minulého období, měli samozřejmě stejně jako ostatní skupiny plné právo postavit své kandidáty do souboje o klíčové pozice. Ale poslanci měli také plné právo rozhodnout, jak se k nim postaví.
Jedná se o tajné volby, kde se každý poslanec rozhoduje sám za sebe. Proběhlé dva týdny jasně ukázaly, že politické dohody na nejvyšší úrovni neznamenají plnou disciplínu poslanců. Například proti kandidátce Evropské lidové strany na šéfku Evropského parlamentu Robertě Metsolaové kandidovala poslankyně levicové skupiny, na pozici místopředsedů parlamentu kandidovala řada poslanců ze skupiny „Patriotů“.
Jejich kandidáti se ucházeli o řadu pozic ve výborech. Na straně druhé, desítky poslanců ze „skupiny tří“ (lidovců, socialistů a liberálů) nepodpořily, v rozporu s doporučením frakcí, „svou“ kandidátku na šéfku Evropské komise.
To, že poslanci dvou krajně pravicových skupin neuspěli v žádné volbě (s dost rozdílnými výsledky), znamená hlavně to, že ostatní je považovali za natolik velký problém, že dali přednost oslabení jisté vyváženosti v reprezentativních funkcích europarlamentu před rizikem, že člověk pyšnící se třeba titulem místopředseda Evropského parlamentu bude dělat či říkat pro ně nepřijatelné věci.
Pro ty, kdo se členy jedné z těchto skupin stali, to nemůže být žádné velké překvapení. „Patrioti“ jsou de facto přeznačenou skupinou „Identita a demokracie“, obohacenou o strany Viktora Orbána a Andreje Babiše, jejichž poslanci v minulosti též neměli důvěru ostatních poslanců. A druhá ze skupin, ve které participuje český poslanec za SPD, vznikla ze stran, které byly i pro „Patrioty“ příliš toxické.
To, že se Patrioti pro Evropu pokusili prosadit do vedení parlamentu a výborů (ač se jim to nepodařilo), dokládá, že mají stejná práva jako ostatní poslanci, z nichž většina žádné funkce též nezískala. Obsadili svůj podíl křesel ve výborech, budou předkládat pozměňovací návrhy k návrhům a svým hlasem spolurozhodnou o tom, jaké návrhy budou přijaty.
V minulosti bylo obvyklé, že se zástupci frakce Identita a demokracie příliš nezapojovali (alespoň u věcí, na kterých jsem já pracoval) do projednávání návrhů v rámci takzvaného shadows meetingu, kde se ladí texty kompromisních návrhů. Ale samozřejmě i zde mají zpravodajové z Patriotů pro Evropu své místo a jejich postoj může zaznít.
Ale to, do jaké míry jejich návrhy budou respektovány či zda se částečně prosadí, bude záležet nejen na jejich kvalitě, ale též na tom, jak bude v zásadních otázkách jejich politická skupina vystupovat (třeba odmítnutím podpory rezoluce o ruské agresi na Ukrajině si poslanci „Patriotů“ svou pozici v očích ostatních věru nezlepšili).
Vidět na tomto cosi nepřijatelného nebo nedemokratického opravdu není snadné. A koneckonců – každý z poslanců sám rozhoduje, do které skupiny se zařadí, a jen on sám osobně hlasuje. Neboť tak parlament ve svobodném, demokratickém systému funguje.
