Chceme podporovat špičkové vědce, aby neodcházeli. Instituce musí vypadat jako z 21. století, říká Ženíšek

Vláda už v červnu projednala návrh peněz pro vědu, který dala dohromady Rada pro výzkum, vývoj a inovace. Ministerstvo financí také mělo do konce června jednotlivým resortům poslat základní parametry pro jejich rozpočet, aby se mohla potom dál odvíjet diskuse na vládě. Jak na tom rozpočet pro vědu, který se dělí mezi několik ministerstev, tedy je?
16 kapitol, ve kterých se snažím finanční prostředky získat, tak ty jsou u mě. Ale samozřejmě okamžitě pak přecházejí na ministerstvo školství, ministerstvo průmyslu a obchodu a na další rezorty. Takže oni jsou netrpěliví, jak to dopadne v rámci rozpočtu pro vědu výzkumu a inovace. 

Systém pro oblast sestavování rozpočtu je skutečně komplikovaný. Existuje představa, že vláda by měla návrh poradního orgánu, jehož jsem předsedou (tj. Rady pro výzkum, vývoj a inovace – pozn. red.), schválit a tím je rozpočet vlastně už definován dopředu. Taková obdoba dvou procent pro obranu. Takhle to samozřejmě není. Realita je jiná.

Rada vlády je poradním orgánem vlády. Předloží dle zákona návrh rozpočtu. Pak standardním způsobem probíhají (už v roli ministra) standardní politická jednání a vyjednávání o rozpočtu jako takovém.

V minulých letech to bylo tak, že vláda vzala tento materiál na vědomí. A potom, tři roky po sobě, bylo dáváno jako úspěch celé vlády, že se nesnížil celkový objem finančních prostředků. Byla jiná situace. Výdaje byly potřebné jinde. Ale výsledek byl, že vláda vzala na vědomí nějaké číslo a rozpočet byl stejný jako v minulém roce. Takhle to bylo po tři roky.

Já jsem teď zvolil jiný způsob. A to, že jednak vláda vzala tento materiál na vědomí tak jako v minulých letech, ale zároveň uložila ministru financí, aby připravil návrh, který bude počítat s navýšením. To, jak velké navýšení bude, o tom probíhá v měsíci červenci debata, tak jak to u rozpočtu bývá. Já se budu snažit samozřejmě co nejblíž přiblížit tomu návrhu rady.

Na druhou stranu si uvědomuji politickou realitu i stav rozpočtu jako takového. Jsem i členem vlády, který má odpovědnost za celek. Takže jednání budou strašně náročná o rozpočtu jako celku. Ale zároveň jsem si už zajistil, že nemohu dopadnout jako v minulých letech, že rozpočet nemůže být stejný nebo nedej bože nižší. Já teď hraju pouze o to, jak moc to navýšení bude.

Podpora špičkových vědců

Co se z peněz na vědu bude příští rok dělat?
Podpoří se špičkoví vědci, které tady chceme mít, a nechceme, aby odešli. Protože Česká republika se může pyšnit tím, že tady úspěchy má. A nechceme, aby odcházeli i do okolních zemí, jako třeba Polsko, o kterých se zatím neuvažovalo, ale už konkurují i tyto země.

Bude se investovat do vědeckého prostředí. U institucí, aby vypadaly jako ve 21. století. Opět, když už tady mám špičkové vědce, aby neodcházeli za lepšími podmínkami jinam. To je takzvaná institucionální podpora.

Bude se investovat do rozvoje strategických technologií. To znamená, že jsou to technologie, u kterých pokud nebudeme držet krok, tak nám ujede vlak a ten systém se bude vyvíjet jinak a my u toho nebudeme. Jsou to čipy, polovodiče, kvantum a umělá inteligence.

Bude se investovat i do převedení poznatků do praxe. To jsou oblasti, kam peníze jdou. Připomínám, že to nejsou jenom finanční prostředky ze státního rozpočtu. Takže jestli to bude 43 až 42 miliard, uvidíme. Ale je tady ještě velká oblast peněz Evropské unie, a pak je tady největší balík ze soukromých firem. Pokud máte nějakou velkou inovaci, třeba ve Škodě Auto nebo v jiných velkých firmách, tak se pohybujeme v miliardách.

Chtěl byste, aby to bylo ještě víc?
Určitě. Není to úplně zlé, ale abychom byli u průměru OECD ve vyspělých zemích, tak to musí být ještě lepší. U nás dneska státní rozpočet tvoří skoro 40 procent (výdajů země na výzkum – pozn. red.) a v zemích OECD je to pod 30 procent.

Jak ve vládní koalici vnímáte podporu navýšení rozpočtu na vědu?
Podpora k tomu navýšení je, myslím, napříč politickým spektrem. Princip, o který mi jde, je, abychom si uvědomili, že skutečně každá koruna je investicí do budoucna. Jsou to sice finanční prostředky a výsledky za ně neuvidíme velmi brzy, ale pokud chceme držet krok ve světě nebo v Evropě, musíme finanční prostředky zajistit.

Pokud nechceme, aby nám odcházeli špičkoví vědci do zahraničí na jiná pracoviště, tak zkrátka to musí být nějaký obnos peněz. Jsem přesvědčen, že si tenhle základní princip uvědomuje každý člen vlády.

A jak se to střetává s realitou?
To si uvědomuje jako člen vlády a pak je ministrem konkrétního resortu a samozřejmě hájí jeho potřeby a nároky. Já mám zastání u ministrů, kde finanční prostředky pak jdou do jejich kapitol. Ministerstvo průmyslu a obchodu, ministerstvo školství – největší balík z té částky, ministerstvo životního prostřední, ministerstvo zemědělství, kde to jde do jejich výzkumných organizací a na jejich programy.

A pak samozřejmě i ostatní kolegové hájí své. To je v pořádku. Já, kdybych byl ministrem obrany nebo ministrem zahraničních věcí, tak bych se choval stejně. Jde o nějakou politickou dohodu a jednání. Já jsem své argumenty už na vládě přednesl a budu tak pokračovat i teď.

Jedná se ve sboru a je třeba, aby si každý ministr odargumentoval své požadavky. Trošku nešťastné, ale v politice normální, je, že se jedná o rozpočet na poslední rok mandátu této vlády. Tam pak samozřejmě některé argumenty typu jak se mělo v tom či onom udělat více, aby mandatorní výdaje nebyly tak vysoké, jsou v podstatě sice politicky správně, ale věcně už mimo realitu.

Prostor pro snižování výdajů

Ve kterých sektorech se podle vás dalo snížit mandatorní výdaje a teď by bylo to vyjednávání o investicích jednodušší?
Prostor je skutečně velmi omezen a budeme se hádat o velmi malý prostor finančních prostředků, protože zbytek už je zavázán. Ať už jsou to třeba podepsané smlouvy na stavbu silnic a dálnic u ministerstva dopravy, nebo právě mandatorní výdaje u zaměstnanců ve školství nebo zdravotnictví.

To jsou všechno oblasti, kde asi už teď v tomto roce vláda moc nezmůže. Zároveň je to velký obnos finančních prostředků, což já vnímám. Na druhou stranu asi k tomu nelze přistupovat způsobem, že mi buď dáte 40 miliard, protože jsou to většina mandatorní výdaje, které jsem si nechal schválit předtím, nebo odcházím z vlády. Kdyby se takhle zachoval každý ministr, tak bychom byli na schodku 500 miliard, a asi by nám nikdo nepoděkoval a nikdo by to neocenil.

Tím předpokládám, že narážíte na některé výroky ministra školství Mikuláše Beka (STAN). Připomenu, že ministr Bek pohrozil rezignací v případě, že rozpočet nebude naplňovat programové prohlášení vlády, tedy když například na platy učitelů nepůjde tolik peněz, kolik bylo slibováno. Školství je zároveň resort, který financí vyjednaných pro vědu dostane velkou část. Jak se vám spolupracuje s panem ministrem?
Myslím, že je třeba odlišit dvě věci. Způsob, který někdo zvolil pro vyjednávání při rozpočtu a zajištění si finančních prostředků. Někdo volí tuto cestu. Já se nedomnívám, že je správná. Povede pouze k nešťastním koncům, pokud se dávají takováto ultimáta.

Já jsem třeba nikdy nezveřejnil částku, kterou jsem si stanovil, kdy budu moci říci, že jsem spokojen. Já, kdybych byl ministrem financí a slyšel ze sdělovacích prostředků, co kteří ministři chtějí a co je nepřekročitelné minimum pro ně, tak bych se podle toho pak asi zachoval, nebo bych se musel oběsit. Protože požadavky jsou zkrátka neuspokojitelné, pokud nechceme mít díru v rozpočtu dvakrát větší, než máme teď.

Já volím jiný způsob. Netajím se tím, že se mi to nelíbí, jak to někteří dělají. Ale to neznamená, že ve věcných oblastech spolu nespolupracujeme, naopak v posledním pracovním setkání s panem ministrem (Bekem – pozn. red.) to bylo velmi tvůrčí.

Vždycky s určitou nadsázkou říkám, že ať už bude vláda jakákoliv někdy v budoucnu, tak to nemůže dopadnout jinak, než že tady vedle sebe bude ministerstvo školství a mládeže a pak druhé ministerstvo pro výzkum a vysoké školy. Je to trend ve vyspělých zemích. A přesto, že to teď někomu připadá jako chiméra nebo zbytečné, tak pokud by se tomu věnoval skutečně velmi důkladně, tak k jinému závěru nemůže dojít.

Plány na ministerstvu

Kromě rozpočtu, na co se teď chcete zaměřit?
Na vysvětlování priorit a toho, co je možné během roku a kousek ještě stihnout. Mám toho v plánu ještě docela dost. Nastoupil jsem do pozice v situaci, kdy řada věcí je rozpracována. Řada věcí byla hodně dobře vymyšlená a blížíme se k nejdůležitější části.

To je to prosazení, ať už politické, třeba v Parlamentu, a aby se to uvedlo v praxi. V některých oblastech se domnívám, že bude muset dojít k nějaké revizi, aby to právě neskončilo „v šuplíku“. Přestože to bylo dokonale připravené, tak ale třeba neprosaditelné.

Když jsem nastoupil, tak jsem priority viděl jasně. V první řadě je to rozpočet. Nejenom, aby došlo k navýšení, ale aby finanční prostředky šly do prioritních oblastí. Ať už je to skutečně na špičkovou vědu, kde můžeme konkurenci uhlídat, nebo v ní alespoň na tom evropském písku hrát nějakou roli.

Trošku víc do institucionální podpory. Pokud nebudou dostatečně finančně zajištěny instituce, tak zkrátka budou odcházet špičkoví vědci jinam. A je mi k ničemu, že budu mít velký balík pro druhou část – účelovou podporu, která rozdává peníze na projekty a konkrétní granty, protože nebudou mít, kde to dělat.

Druhý úkol je rychle rozhodnout, jak to je s největší legislativní změnou za posledních 22 let. Nový zákon o výzkumu, vývoji, inovacích a transferu znalostí. Už to nebude pouze zákon o podpoře výzkumu, ale samostatný zákon, který řeší celé prostředí výzkumu jako takového. A umožňuje v mnoha oblastech jeho rozvoj a i strategické řízení oblasti.

Politicky neprůchodný zákon

V jaké fázi je teď příprava zákona?
Tam jsem v situaci, kdy jsem nastoupil a je to v meziresortním připomínkovém řízení. Já už zákon nemohl měnit. Na druhou stranu přestože smekám, že tam je skutečně téměř všechno, co by si oblast zasloužila mít nějak legislativně ochráněné, tak v takové podobě, v jaké je teď, je politicky neprůchodný. To je můj odhad zkušeného politika.

A co s tím tedy, aby prošel?
Já mám teď jedinečnou možnost v rámci připomínkového řízení vyslyšet některé připomínky. A zkusit to narovnat takovým způsobem, aby byl průchozí, ale zároveň, aby neztratil původní hodnotu a záměr, proč vůbec měl vznikat.

Připomínek je přes stovku a jsou zásadního charakteru. Je celá řada lidí, která mi dopředu říká, abych vůbec s takovým zákonem nepřicházel. Že zkrátka nemá šanci, protože tolik připomínek se nedá zvládnout.

Bavíme se o nějakém listopadu, kdy by to mohlo projít vládou. A pak nastává proces jednání s opozicí, výbory a Senátem, aby se to vůbec stihlo do konce volebního období. Já si myslím, že pokud se tak rozhodnu, tak se stihne.

Jak byste stručně vysvětlil, co bude zásadní změna v zákoně o výzkumu?
Zákon bude přesně ukládat institucím, že se mají už ve svých koncepcích a rozpočtech zaměřovat na převedení poznatků do praxe. Že to není o tom, že mám vědecké instituce a proces končí tím, že jsem něco vymyslel. Ale že to je teprve v polovině cesty a že i sama instituce se má snažit ten proces rozvíjet dále.

To znamená buď zakládat takzvané spinoffy. Tedy nějakou firmu, která bude součástí  instituce, kde už se produkt bude realizovat. Nebo naopak, že budeme podporovat více startupy a produkt se bude rozvíjet někde jinde.

Systém bude daleko přehlednější jako celek, protože my měníme zákon, který byl dvaadvacetkrát novelizován. Takže si asi žádá to, aby byl jeden zcela nový zákon, aby byla nová rekodifikace celé oblasti.

Pomůže i dnes vědcům lépe skloubit rodinný život. Zákon specifikuje, jak by to mohlo fungovat. Je tam celá řada oblastí, která jednoduše řečeno přenese systém na úroveň 21. století, nebo států, se kterými se chceme srovnávat. Teď je otázka, co všechno z toho se podaří ve finální verzi prosadit a jestli nakonec i legislativní proces dopadne dobře. Na ten se já chci připravit.