Chalánková: Ohrožené děti? Rozhodovat nesmí aktivisté

Vláda zamítla záměr automaticky zakázat umisťování nejmenších dětí do kojeneckých ústavů a dětských center. Podle části nevládního sektoru tím vláda týrá děti a ČR zůstala uvízlá v socialismu. Vidím to naopak. Pro tentokrát zvítězil zdravý rozum. 
V pozadí hysterického volání po zákazu ústavní péče zůstává skryta informace, že pro potřebné děti není dostatek trvalých pěstounů. Jako poslankyně jsem se jejich postavení snažila zlepšovat a prosadila jsem navýšení odměn pěstounským rodinám. Na rozdíl od ministerstva práce a sociálních věcí, které se věnovalo hlavně propagaci pěstounství na přechodnou dobu.

Propagátoři pokroku v péči o ohrožené děti hazardují především se životy vážně nemocných kojenců a dětí, u kterých umístění k pěstounům na přechodnou dobu není s ohledemna jejich další osud vhodné. Neřeší se ani sourozenecké skupiny a děti, které jsou do ústavního zařízení umísťovány jen dočasně se souhlasem rodičů (například kvůli potřebě vyřešit si bydlení). 

Podle ředitelky Lumosu (organizace s kořeny ve Velké Británii) bychom prý měli přijmout nejnovější vědecké poznatky o dopadech ústavní péče na vývoj dětí. Podle nevládních organizací a tzv. rad vlády – které jsou mimochodem personálně propojené s MPSV – je ale nejnovějším poznatkem vše, co se hodí do jimi propagovaných záměrů. Jejich dnešní postoj je logický, protože rozhodnutím vlády se jim alespoň prozatím nepodaří naplnit zadání štědře dotovaných projektů. Já naopak dlouhodobě poslouchám skutečné odborníky a například Českomoravská psychologická společnost před rozvratem systému péče o ohrožené děti varuje. 

Organizací, které se podepsaly pod výzvu k zákazu ústavních zařízení, je prý šedesát. Znamená to, že již dnes se práce s ohroženými dětmi tříští mezi desítky externích subjektů. Skutečně jsou obavy z privatizace péče o ohrožené děti a chaosu při rozhodování o jednotlivých dětských osudech planým strašením? Trvejme na tom, aby byly zachovány všechny typy péče, jen tak bude možné pomáhat každému dítěti podle jeho skutečných potřeb. Peníze a propaganda nesmí zvítězit nad zájmem dětí.