Českou televizi chtějí ochočit lidé s mentalitou veksláků. A část lidí jásá

Rád bych řekl, že krize kolem České televize je současná nebo aktuální, ale není. Bohužel tlak určité části politického spektra na veřejnoprávní médium je permanentní a bohužel také úspěšný. Místo aby ČT mohla plnit svůj hlavní úkol, musí donekonečna obhajovat sama sebe.

Celá historie politického tlaku na Českou televizi ukazuje, jak málo jsme se od roku 1989 naučili demokracii, jak málo máme její zákonitosti v žilách. Každé volby vygenerují další skupinu politiků, kteří si neuvědomují, že veřejnoprávní médium není médiem státním. Česká televize nekoná ve prospěch jedné nebo druhé politické skupiny, ale ve prospěch veřejnosti. Zájmem veřejnosti přitom je dostávat co nejširší spektrum informací o stále nepřehlednějším dění. 

Skutečnost, kterou produkce České televize odráží, má jednu zásadní „povahovou“ vlastnost. Nikdy neuspokojí všechny, vždycky vyvolá negativní i pozitivní reakci. 

Demokratický deficit naší společnosti spočívá v tom, že politik, kterého Česká televize kritizuje, se málokdy zamyslí nad tím, jestli si za kritiku může sám. Místo toho veřejnoprávní médium obviní z podjatosti, neprofesionality nebo jiného prohřešku. To samo o sobě by nebylo nic hrozného – prostě další politik, který ze sebe dělá tak trochu hlupáka. 

Skutečný problém nastává v okamžiku, kdy takový politik začne svůj pocit křivdy „řešit.“ Dostáváme se tím k dalšímu důkazu slabosti naší demokracie. Kritizovanému politikovi prostě v žádném případě nesmí projít, aby se obrazně řečeno pokoušel rozbít zrcadlo za to, že ukazuje jeho křivý úsměv. U nás to ale nejen prochází, ale dokonce to vyvolává v jisté části voličské základny ovace a jásot. 

Jsem si jistý, že přijde den, kdy Česká televize odvysílá něco kritického také o mně. Až se to stane, nejdřív si položím otázku, co jsem kde udělal špatně. Tak se totiž má v demokracii přijímat kritika – začít u sebe, ne hledat vinu všude jinde. Nejspíš se budu chtít obhajovat a vysvětlovat svoje stanoviska a skutky. Nepochybuji o tom, že mi k tomu Česká televize poskytne dostatečný prostor. V žádném případě ale nezačnu vymýšlet, jak si ČT prostřednictvím mediálních rad ochočit a „ošéfovat“. 

Tohle ať dělají lidé s mentalitou veksláků. My ostatní jim v tom ale musíme všemi silami a mocí bránit. Jinak totiž budeme mít jenom média, která se nebudou obtěžovat tím, aby dodržovala zásady práce svobodných médií ve svobodné zemi. Nechci žít v zemi, která má místo svobodných médií jen hlásné trouby různých politických a byznysových zájmů. Taková země už totiž nebude svobodná.