Označení „nemocný muž Evropy“ od německého Die Welt probudilo intenzivní diskusi o stavu naší ekonomiky. Tato líbivá novinářská zkratka samozřejmě neznamená, že jsme na tom nejhůře v Evropě. Rizika, že naše ekonomika za dalšími zeměmi Unie zaostává, ale nesmíme bagatelizovat. Stojí totiž na faktech, která se navíc neobjevila přes noc.
Ve vztahu k různým zemím Evropy je onen „nemocný muž“ již několikrát použitou zkratkou. Autoři zjevně vycházejí z kombinace ekonomických dat, podle nichž v růstu zaostáváme za stavem před pandemií a trpíme vysokou inflací, i z pohledu na strukturu naší ekonomiky. Údaje vzbuzují obavu, že to, co naši ekonomiku dříve pohánělo – tedy vysoký podíl zpracovatelského průmyslu – nyní představuje viditelné riziko.
Firmy čeká transformace do nízkouhlíkového světa, což není snadné. Tuto skutečnost potvrzují i slabá data z německé ekonomiky, která se v této oblasti podobá té české. I v případě kondice německé ekonomiky panují obavy.
Postupně jsme přišli o faktory léta posilující naši konkurenceschopnost. Nemáme ani nadprůměrnou infrastrukturu a nemáme už ani nízké mzdy. Přišli jsme o levné suroviny a hrozí, že lidé i firmy budou mít elektřinu dražší než v okolních zemích. Abychom udrželi dobrý růst ekonomiky – potřebný pro zlepšování životní úrovně i zvládnutí velkého problému s růstem dluhu – musíme dřívější růstové faktory nahradit novými.
Část „špatných čísel“ je sice výsledkem krátkodobých faktorů, které by měly postupně odeznít a přestat ekonomiku zatěžovat. Jde o nadprůměrné postižení Ruskem vyvolanou energetickou krizí i o nutnost korigovat neudržitelnou rozpočtovou politiku předchozí vlády, která silně omezuje možnost současného kabinetu silněji reagovat na energetickou krizi. Na nelichotivém stavu se podepsala i globální dodavatelská krize, a to zejména skrze automobilový průmysl. To vše se promítá do nynějších neradostných čísel.
Ovšem ještě větší obavy budí překážky pro rychlejší rozvoj ekonomiky, které vznikaly po velmi dlouhou dobu. Jejich překonání nebude snadné.
Je to dlouhodobá ignorace nových technologií a změn v energetice. To nás přivedlo do situace, kdy bude náš energo-mix produkovat příliš drahou elektřinu, což sníží růst i konkurenceschopnost. Náprava začíná, ale projevuje se v ní bohužel i další z faktorů – všechno u nás dlouho trvá. Například ani po 30 letech příslušnosti k Západu stále nemáme dálnici do Vídně.
Brzdí to potřebný vznik infrastruktury, reformy vzdělávání, vznik potřebných politik v energetice i soukromé investice, kterým dlouho trvá cesta k povolení. Tento fakt je mimo jiné jedním z důvodů, proč se u nás stalo bydlení cenově nedostupným.
Riziko neprovedení potřebných investic či obavy, že budou příliš dlouho trvat, navíc podporují docela citelný odpor k transformaci ekonomiky na nízkouhlíkovou a udržitelnou cestu. To je moc a moc nebezpečný faktor. Část firem tak „ohrožení z netransformace“ nebrala vážně a jiné společnosti se zemi, kde „vše dlouho trvá“, vyhýbají obloukem. Může se stát, že některé firmy čas na změnu, která je udrží na trhu, jednoduše promeškají.
Naše pomalost a jakýsi odpor ke změnám jsou velkou přítěží, obzvlášť v dnešním světě, kde změny probíhají nesmírně rychle. Zmíněná neflexibilita nás proto může o potřebné motory růstu připravit.
Situace jistě není černobílá, hodně se nám toho i daří. Dobře se rozvíjí třeba IT sektor, což je zřejmě spojeno i s kvalitním vzděláváním v této oblasti. Také v dalších sektorech u nás působí spoustu skvělých firem. Data ale bohužel ukazují, že v souboji kladných a záporných čísel převažují ta nepříznivá. V jiných zemích je tato balance o poznání lepší.
Nelichotivé označení „nemocného muže“ určitě nebagatelizujme, snažme se spíše odstranit překážky, které nás brzdí. Některé země, které dříve dostávaly zmíněné označení, zmobilizovaly své síly a dosáhly velkého zlepšení. Možná uspěly i proto, že podobná varování nepodcenily. Musíme se pokusit o totéž, a to opravdu rychle.
