Přímo voleného prezidenta bude možné výjimečně odvolat, bude mít také dočasnou imunitu.
Pět a půl hodiny trvala v Senátu bitva o přímou volbu prezidenta, nakonec prošla těsnou většinou. Politické strany ji měly ve svých programech téměř všechny, přesto o ní řada politiků stále pochybuje a někteří ji dokonce považují za fatální omyl. „Nespatřuji v tomto způsobu volby nic racionálního, ale ctím volební program a respektuji koaliční smlouvu,“ přiznal například předseda senátorů za ODS Richard Svoboda.
Rozpaky nad jednou z nejvýraznějších změn české ústavy zaznívaly i v místy emotivní debatě před samotným hlasováním. „Rezignujeme na svoji roli strážců demokracie a ignorujeme varování a doporučení významných českých právníků,“ varovala senátorka Soňa Paukrtová, která jako nestraník vede klub TOP 09 a Starostů.
Nástupce Václava Klause by lidé měli volit už příští rok v lednu či únoru. Počítá s tím novela volebního zákona, kterou ministerstvo vnitra už poslalo k projednání vládě.
Velké politické strany přímou volbu prezidenta doopravdy nestály. Proto alespoň omezily pravomoci Klausova nástupce.
Přímá volba prezidenta neměla včera v Senátu odhodlanější obhájce než ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila z ODS a jeho sociálnědemokratický stínový protějšek Jiřího Dienstbiera. A zároveň nebylo zarytějších odpůrců ústavní změny než senátorů z týchž stran.
„Přímá volba není výsledkem systémové debaty, ale populistického gesta na téma: Lid si to přeje,“ hlásal do mikrofonu teplický zákonodárce Jaroslav Kubera (ODS). Podobně ostrá slova volila oranžová senátorka Jiřina Rippelová. „Jsme v permanentní kampani,“ varovala před zaváděním dalších voleb.
Střet starých politických bardů a jejich o generaci mladších (byť neméně zkušených) kolegů dobře dokumentuje rozpolcenost politických stran. HN v posledních týdnech podrobně mapovaly názory politiků na přímou volbu prezidenta i její cestu parlamentem. Řada z nich přitom připustila, že se změnou bude souhlasit jen proto, aby si neuškodili v očích voličů.
„Jsme pod velkým mediálním tlakem, že si to lidé přejí. Podle mě to ale není nejdůležitější, jen teď všichni děláme vše pro to, aby nám nezůstal černý Petr v rukách,“ prohlásil například senátor ČSSD Radek Sušil. „Mám velké dilema, chci být loajální vůči straně, ale považuji to za nerozumné,“ řekla zase Veronika Vrecionová z ODS.
Poptávku po přímé volbě přitom vyvolali sami politici, a to poslední prezidentskou volbou z roku 2008. Tu provázela podezření z korupce, skryté nahrávky lobbistických schůzek či svědectví o nátlaku na některé senátory.
Hlavně se zalíbit Na první pohled to nyní vypadá, že přímá volba má odpůrce jen mezi částí Senátu. Ve skutečnosti velmi podobné názory zastává řada poslanců jak z koalice, tak z opozice, kteří pro zásadní změnu ústavy zvedli před měsícem také ruku.
Ale na rozdíl od svých kolegů z horní komory parlamentu se poslanci své názory bojí říct veřejně. HN v neformálních rozhovorech přiznali, že mají obavy, co přímá volba způsobí, že na Hradě může skončit populistický kandidát, který bude blokovat činnost vlády.
„Mám obavu, že se prezidentem stane někdo, kdo nebude mít s politikou zkušenosti a snadno se nechá zlákat mocenskými skupinami. Zvedla jsem ruku jen proto, že to byla dohoda v koalici, abychom vyšli vstříc náladám u veřejnosti,“ připustila otevřeně své pochybnosti jako jedna z mála místopředsedkyně TOP 09 Helena Langšádlová.
Adeptka na středočeskou hejtmanku přesně vystihla hlavní důvod, proč se poslanci na přímé volbě po letech shodli. Průzkumy veřejného mínění totiž ukazují, že lidé si chtějí hlavu státu zvolit sami. A politici, kteří bojují s nedůvěrou společnosti, by jim rádi dali nějaký „dárek“.
„Různé formy populismu byly a jsou v politice běžné. Jde ale o jeho míru. Politici by měli mít vnitřní sílu přílišnému populismu čelit,“ zkritizoval politiky napříč stranami politolog z Karlovy univerzity Martin Kubát. Jeho hlas není ojedinělý, většina expertů na politické systémy či na ústavní právo zastává podobný názor.
Argumenty akademiků se částečně kryjí s tím, co říkají, byť většinou neoficiálně, politici. Ti si navíc uvědomují, že když nechají prezidenta volit lidi, zbavují se tak šance ovlivnit, kdo na Pražském hradě nakonec skončí – dosud jej totiž volili právě poslanci a senátoři.
Partajní dilema Hlavně velké strany prosazením přímé volby sice vyslyšely hlas lidu, ale zároveň si zadělaly na problém. Ani ČSSD, ani ODS totiž nemají vlastního silného kandidáta.
Vedení sociální demokracie bude v polovině února na výjezdním zasedání rozhodovat, jestli vsadí na externistu, jímž by pravděpodobně byl ekonom Jiří Švejnar. Toho ČSSD podporovala už v roce 2008, kdy kandidoval proti Václavu Klausovi. Švejnar je ale pro část partaje nepřijatelný, protože je svým založením spíš mírně pravicový liberál. Zatím jej podporuje předseda ČSSD Bohuslav Sobotka, jeho stranický rival Michal Hašek s tím ale nesouhlasí a radši by vybral straníka, už zmínil třeba jméno exministra a senátora Zdeňka Škromacha.
Dilema řeší také občanští demokraté. O Pražský hrad se tam sice více či méně důrazně hlásí místopředseda Senátu Přemysl Sobotka či šéfka sněmovny Miroslava Němcová, ani jeden z nich ale nemá jasnou podporu. Mimo jiné proto, že nejsou dost výrazné tváře na to, aby mohli kandidovat za vládní, a tedy neoblíbenou stranu. Zvlášť když by proti nim šel adept s podobnou aureolou popularity jako expremiér Jan Fischer.
Zimní volby Češi si nástupce Václava Klause vyberou v lednu či v únoru 2013. Mandát nynější hlavy státu končí 7. března 2013 a volby musí proběhnout během posledních šedesáti dní jeho funkčního období, nejpozději však třicet dní před jejím vypršením. Dvě kola Volba bude probíhat ve dvou kolech. Do druhého postoupí dva kandidáti s největším počtem hlasů. V prvním kole může být zvolen kandidát tehdy, pokud získá nadpoloviční počet hlasů. Politici či petice Kandidátovi musí být nad 40 let. Aby se mohl do klání zapojit, musí jej navrhnout buď dvacet poslanců, nebo deset senátorů. Případně se může opřít o petici, kterou podepíše alespoň 50 tisíc občanů. Kampaně v médiích Kandidáti dostanou podle volebního zákona zdarma desetihodinový prostor k vlastní propagaci v televizi a v rozhlasu. Limit na propagaci Sociální demokraté se pokoušejí ještě prosadit, aby na prezidentské kampaně platil finanční strop 50 milionů. Proti tomu jsou ale jak občanští demokraté, tak TOP 09.
Přímo volený prezident bude slabší
Václav Klaus bude na dlouhou dobu posledním českým prezidentem s absolutní imunitou. Jeho přímo voleného nástupce bude imunita chránit jen po dobu mandátu. Bude ho také snazší odvolat a přijde o právo samostatně udělovat amnestii.
Karel Schwarzenberg
Jiří Fischer
Jan Švejnar
Imunita
Prezident bude imunitou nově chráněn jen po dobu výkonu funkce.
Amnestie
O nezahájení nebo přerušení trestního stíhání musí nově kromě hlavy státu rozhodnout i premiér nebo pověřený ministr.
Odvolání
Senát může se souhlasem sněmovny podat žalobu na prezidenta k Ústavnímu soudu nejen pro velezradu, ale i jiné „hrubé porušení ústavy“. Pokud by Ústavní soud uznal, že prezident hrubě porušil ústavu, mohl by být zbaven funkce.
Polsko
Polský prezident jmenuje premiéra, může předkládat zákony, má právo veta, může nechat zákon prověřit Ústavním soudem. Podepisuje mezinárodní smlouvy, je nejvyšším velitelem armády. Udílí milosti – po dohodě s ministrem spravedlnosti. Jeho silná pozice vede ke střetům s vládou, když nepatří ke stejné politické straně, způsobuje tedy často politickou nestabilitu.
Rakousko
Rakouský prezident má teoreticky rozsáhlé pravomoci – může podle libosti vybírat premiéra, ministry, soudce i nejvyšší úředníky, ale i rozpustit dolní komoru parlamentu. V praxi má však jen ceremoniální roli nestranického strážce politické morálky, symbolu národní identity a obvykle nezasahuje do politického dění.
Slovensko
Prezident jmenuje premiérem šéfa nejsilnější parlamentní strany, na jeho návrh členy vlády. Svolává ustavující schůzi Národní rady, jeho veto má jen odkladný účinek a parlament ho může přehlasovat většinou všech poslanců. Na návrh Soudní rady jmenuje soudce, na návrh poslanců generálního prokurátora a další funkcionáře.
Rumunsko
Prezident je podle ústavy garantem nezávislosti, jednoty a teritoriální integrity státu. Jmenuje premiéra a jmenuje vládu. V případě, že vláda nezíská v parlamentu důvěru během 60 dnů nebo je jí dvakrát odmítnuta, může prezident rozpustit parlament. Může se zúčastnit zasedání vlády a v takovém případě jí předsedá. Pozice prezidentů je ale v praxi díky přímému mandátu od voličů silnější, připomíná spíš francouzský prezidentský systém.
Hospodářské noviny, 9. 2. 2012, Rubrika: Titulní strana, str. 1
