Jen co začalo léto – doba hezkého počasí, dovolených a výletů nejen na kolech, rozhořela se v českých médiích kauza týkající se vozíků za kolo určených pro přepravu malých dětí. Asociace výrobců a dovozců jízdních kol a velomateriálu (AVDK) jako první poukázala na to, že cyklisté, kteří své děti přepravují tímto způsobem, jednají protiprávně a nepatří ani na silnice, ani na cyklostezky. Ministerstvo dopravy ČR s tímto stanoviskem souhlasí a prozatím nechce nic měnit. Tuto do jisté míry nepřehlednou situaci chci řešit na nejbližší schůzi poslanecké sněmovny a to úpravou v zákoně. Není možné ponechat cyklisty v nejistotě, jak dopadnou při policejní kontrole. Pro legalizaci užívání vozíků je nutné vytvořit v legislativě jasná pravidla pro provoz takovýchto jízdních souprav, tj. exaktní vymezení komunikací přímo v příslušném zákoně a specifikovat technické podmínky pro jejich konstrukci, homologaci a výrobu.
Pokud si provedu vlastní malou analýzu všech pro a proti užívání vozíků za kolo, dojdu pouze ke dvěma možným řešením. Buď vozíky zlegalizujeme a začneme tak více důvěřovat rodičům v tom, že vědí kudy, jak a proč své vlastní děti vozí, anebo zakážeme nejen vozíky, ale také sedačky, tažné tyče a ve finále i dětská kola a kočárky. Malé děti budou sedět doma a dívat se na televizi: tak se jim snad nic nestane.
Ale teď vážně. Samozřejmě beru na vědomí argumenty ministerstva dopravy, že dítě ve vozíku má při střetu s automobilem životně důležité orgány v deformační zóně a že při cestě dýchá výfukové plyny. Stále však věřím ve zdravý rozum rodičů, kteří jistě nechtějí hazardovat se zdravím svých dětí a jezdí po cyklostezkách a klidnějších cestách tak, aby co možná nejvíce eliminovali různá nebezpečenství. V tomto přesvědčení mě utvrzuje i fakt, že jsem se zatím nepotkal s žádným cyklistou s vozíkem na frekventovaných silnicích nebo ve velkých městech.
Co se bezpečnosti týče, domnívám se, že přeprava dětí ve vozících je bezpečnější alternativou zákonem schválených sedaček. Dítě jede ve vlastním prostředku a je chráněno ze všech stran. V případě, že dojde k pádu cyklisty z kola, vozík zůstane díky otočnému kloubu připojovací tyče stát na silnici a nepřevrhne se. A to se u sedaček říct nedá. Úrovňový rozdíl mezi sedačkou a vozíkem je kolem 20 cm, což není žádný závratný rozdíl, jenž by mě přesvědčil o tom, že ve vozíku dítě nadýchá daleko více zplodin. Pokud bychom zašli do extrému, nemohli by po silnicích jezdit ani vozíčkáři, protože parametry jejich vozíků jsou obdobné těm dětským. Chtěl bych se zasadit o to, aby se vozíky mohly používat tam, kde mohou jezdit cyklisté. Funguje to ve většině evropských zemí, tak nevím, proč my bychom měli být výjimkou. Ve Spolkové republice Německo mohou být v takovém vozíku přepravovány nejvýše 2 děti, kterým je max. 7 let. Cyklista musí dosáhnout věku 17 let. V případě, že dítě je postižené, může být starší než 7 let. Provoz je povolen na cyklostezkách, v ulicích, na všech silnicích s výjimkou dálnic. Kde jsou cyklostezky, musí jet na těchto stezkách. Tato regulace na přepravu dětí ve vozících platí identicky také pro přepravu dětí na sedačkách na jízdních kolech.
V zemích Beneluxu jsou dětské přípojné vozíky za kolo povoleny, ale pouze zakoupené v obchodech pro cyklisty nebo odborných prodejnách (to znamená, že jsou vyztuženy ochrannou speciální konstrukcí, označeny odrazovým světlem a speciálním „bezpečným“ ukotvením a bezpečnostními pásy). Maximální počet dětí ve vozíku jsou dvě, musí mít chráněna záda, chodidla a dlaně. Neměly by být přepravovány děti do 1 roku. V uvedených zemích používání cyklovozíků upravuje zákon o provozu na pozemních komunikacích.
Argumenty, že naši řidiči jsou neohleduplní a cyklisty netolerují, jsou podle mého názoru bezpředmětné: to bychom spíš měli zakázat automobily, protože ty v rukou arogantních a samozvaných „vládců silnic“ jsou nebezpečné nejen dětem ve vozících, ale všem účastníkům silničního provozu.
Orlický deník, 28. 7. 2011, Rubrika: Orlicko, str. 3
