Estébácká minulost radního Kučery není chybou jednoho člena, ale celé strany, která se neodstřihla od totalitní minulosti.
Od doby, kdy sociální demokraté přizvali ke koaliční spolupráci komunisty a studenti přistoupili ke svým protestům, zazněla již několikráte důležitá otázka. Poté, co vyšla najevo minulost radního Václava Kučery, ve svazcích StB vedeného jako rezident, si ji kladu znovu:
„Pane hejtmane, jsou podle vás komunisté opravdu tou demokratickou stranou, se kterou není morálním hazardem vládnout, nebo se naopak znovu a znovu ukazuje, že je to strana, která se ani ideově, ani personálně nedokázala odstřihnout od své totalitní komunistické minulosti?“
Lze totalitní minulost krajských radních – bývalého politruka Pohraniční stráže Václava Sloupa v Karlovarském, agenta StB Jaroslava Kučery ve Zlínském a jeho jmenovce Václava Kučery v kraji Jihočeském – bagatelizovat tím, že je označena za chybu některých členů, nikoli za vinu strany, s níž ČSSD spolupracuje? A lze za ojedinělý exces také považovat slova poslance KSČM a jejího bývalého předsedy Miroslava Grebeníčka, který při jednání o zákonu zařazujícího 16. leden jako Den památky Jana Palacha dezinterpretoval význam jeho oběti?
A co urážlivé výroky na adresu bojovníků proti komunismu, které opakovaně zaznívají z úst poslankyně KSČM Marty Semelové? Nejsou to snad dostatečné důkazy svědčící o tom, že se od totalitní minulosti neodstřihli ani komunisté a ani samotná strana?
Pokud by si Jiří Zimola přeci jen nakonec připustil, že nominace komunistů do koaliční krajské vlády byla chybou, mám pro něj zásadní vzkaz: Možnost sestavení nekomunistické vlády na kraji je stále otevřená.
Českobudějovický deník, 5. 3. 2013, rubrika: Střední Čechy, str. 5
