Besser: Bolavé zuby naší kultury

Zdánlivě je nejnenápadnějším členem vlády. Jiří Besser, ministr kultury. Předtím dlouholetý starosta Berouna. Když v létě nastoupil, někteří umělci i novináři se posmívali, že kulturu přichází řídit vystudovaný zubař. Besser však překvapil: do „bohémského“ úřadu vnesl manažerské způsoby. A v kultuře začaly padat hlavy...

* Posloucháte kapelu Kabát. Z filmů máte rád thrillery. Do divadel chodíte na české muzikály. Z výtvarného umění preferujete poberounské krajináře. To byly hlavní informace, které se o vás loni v létě nesly. Co se za těch osm měsíců změnilo?

Můj pohled na kulturu určitě ne. Já se opravdu chodím do divadel a do kina hlavně pobavit, ne tam pracovat. Ty původní komentáře lidí z kulturní branže byly dány spíš obavou, kdo to přijde. Kdo to je? Nemaluje, nehraje na žádný nástroj... Možná to byl strach, že přichází někdo, kdo se manažerským způsobem podívá na financování kultury a nebude tolik zasahovat do toho, jak se kultura má dělat.

* Připadáte si jako zubař kultury? To byl název jednoho článku, který o vás vyšel.

Když jsem přišel na ministerstvo, tak jsem už devatenáct let toho zubaře nedělal. Tři roky jsem podnikal, šestnáct let jsem byl starostou. Ta neúcta k samosprávě mě na tom strašně mrzela. Ale to, že jsem přišel zvenku, mimo kulturní branži, byla a je moje výhoda. Nejsem s nikým svázán. Klidně se tady podívám, jak a komu byly přihrávány peníze v rámci grantů, a trochu to pozměním. A jak už vidím, tak to taky bude některým odborníkům vadit. Ale já si to ustojím.

* Nechcete být sice označován jako zubař, ale sám jste pronesl větu: „Vytrhnu bolavé zuby kultuře. To se budou divit.“ Kolik těch bolavých zubů jste už našel?

Říká se přece: kouknu se tomu na stoličku. Člověk mívá 32 zubů... Takže já bych řekl, že po těch krocích, které jsme už udělali, jich ještě zbývá tak půlka.

* Vytrhat?

Buď opravit, nebo vytrhat. Už jsme toho hodně našli.

* Tak teď už prosím bez metafor. Jedna z věcí, o kterých se v poslední době v souvislosti s vámimluvilo, bylo plánované sloučení Státní opery a Národního divadla. Některé úvahy vyděsily herce činohry Národního divadla natolik, že si vás pozvali na koberec.

Tak bych to vůbec neřekl. Prostě po těch zmatených informacích, které se šířily, se mě ředitel Národního divadla zeptal, jestli nemám chuť tam zajít. Tak jsem řekl: proč ne? A byl jsem překvapený, že zrovna činohercům to nejvíc vadí, protože o jejich soubor na začátku diskuse vůbec nešlo.

* Jak to? Součástí zveřejněné studie teatrologa Hermana bylo i to, že opera se z Národního divadla přesune do Státní opery, činohra zůstane v budově Národního divadla a ze Stavovského divadla se stane scéna pro mozartovské opery.

Je důležité, co se opravdu řeklo: Musíme něco udělat s dvěma příspěvkovými organizacemi, tedy Státní operou a Národním divadlem, které takhle dál fungovat nemůžou. Před lety byly sice založeny proto, aby si konkurovaly, aby ty scény byly kvalitnější, ale v poslední době ta konkurence podle všech signálů pro ně není motivující. Naopak, obě scény se zhoršovaly, a to nejen z ekonomického pohledu.

* Co to přesně znamená?

Jak ubývalo ve společnosti peněz, stát jim jako příspěvkovým organizacím ministerstva kultury dával méně. A ti lidé ve vedení divadel hledali různá řešení. A nevedlo to k dobrému výsledku. Amy teď řešíme, co s tím. To, co vzbudilo takový poprask, byla studie, kterou si u pana Hermana objednalo předchozí vedení ministerstva, bylomu za ni zaplaceno a je to jedna z teorií, co se se Státní operou a Národním divadlem dá udělat. Já teď sbírám informace i od dalších teatrologů. Ale radši je nejmenuju, protože to, co se stalo panu Hermanovi, tedy že byl okamžitě dehonestován za to, co vymyslel...

* Nezlobte se na mě, ale tu jeho studii jste sami zveřejnili na svém webu. Takže jeho jste takzvaně předhodili a ostatní budete tajit?

To je složité. Těm, kteří se nám teď hlásí, za to ani neplatíme. Určitě však, co se nakonec stane, má navrhnout speciální komise, kterou jsme teď ustanovili a uvidíme, co z ní vyjde.

* Je asi zřejmé, že záměr přetvořit Stavovské divadlo namozartovskou scénu už to asi nebude, když jste činohercům řekl, že tam budou hrát dál...

Ve Stavovském divadle činohra musí zůstat. Vždyť je to odkaz Josefa Kajetána Tyla. Nosticové to divadlo taky stavěli víceméně jako činoherní. Samozřejmě, že Praze by ta mozartovská scéna slušela, a kdyby někdo dopustil vytržení Stavovského divadla z celého konceptu velkých pražských scén a divadlo zprivatizoval a někdo tam pak dělal jen mozartovské formy, bude vybírat neskutečné finance od zahraničních turistů. Ti by na to určitě chodili. Ale my tohle v žádném případě udělat nemůžeme a nesmíme.

* Dobře, ať tuhle část uzavřeme: jaká jsou vstupní data pro onu komisi?

Základní zadání je, aby obě příspěvkové organizace byly ekonomicky i systémově natolik zdravé, aby mohly maximálně umělecky působit. Myslíte si, že ředitel Státní opery může dělat ve svém divadle polosoukromé projekty, které dotují daňoví poplatníci?

* Narážíte na Horáčkův Kudykam?

Například. To přece možné není. Tady měl někdo zasáhnout mnohem dřív než my. Proč to proboha někdo dotoval?

* Neznám sice konkrétní částky, alemám za to, že Michal Horáček říkal, že projekt naopak dotoval mnoha miliony ze svého...

Přitom jedno představení bylo minus 125 tisíc pro daňového poplatníka. Tohle si prostě v době ekonomické krize nemůžeme dovolit. To je podobné jako v České filharmonii. Ta má z minulosti nasmlouvané zájezdy do zahraničí a všechny vminusu! To přece nejde.

* Chcete říct, že nikdo z vašich předchůdců – a že jich za poslední léta bylo – s ekonomikou v kultuře nic nedělal?

Přesně tak. Nikdo. Buď neměl perspektivu tady zůstat, nebo podlehl tomu, co se vám tady snadno stane, že pořád někde cestujete a něco vyřizujete. Myslím, žemí předchůdci skutečněministerstvo neřídili. A to byla chyba. Bylo to vidět i na tomto úřadu. Tady to řídili úředníci, kteří nebyli voleni.

* Zato vy už jste tady udělal velké personální zemětřesení: vyměnil šéfa České filharmonie, Národní knihovny, Státní opery, Národního technického muzea...

Ano. Už při svém nástupu do funkce jsem řekl, že všichni ředitelé z třiceti příspěvkových organizací, kteří byli jmenováni a neprošli výběrovým řízením, skončí a budou provedena výběrová řízení.

* Kde jste však ředitele neodvolal, to je Národní galerie. SMilanem Knížákem jste se dohodl na komfortnějším odcházení.

Tak bych to nenazval. Když jsem nastoupil, dostal jsem od odcházejícího ministra Riedlbaucha seznam tří lidí, kteří se v předchozím řízení dostali do finále na nového ředitele galerie. Prý ať si z nich vyberu. Jenže to hlasování komise bylo anonymní. A já si myslím, že když někdo řekne, že Franta je lepší než Venca, tak má taky umět tomu Vencovi říct, proč si to myslí, a stát si za tím názorem. Jenže takovou odvahu tady nikdo neměl. Podlemě semá nový šéf Národní galerie řešit hlavně s ohledem do budoucna, a ne aby se tomu předcházejícímu šéfovi honem usekla hlava.

* Tak jste to vnímal? Že se chtěli rychle zbavit Knížáka a bylo jedno, kdo přijde?

Ano, tlak na jeho odchod byl obrovský. Nejen z uměleckého světa, ale i od politiků.

* Od kterých?

To byste se musel zeptat pana Riedlbaucha, kdo a jak na něj tlačil. Ale pojďme k tomu, co se děje teď. Já jsem panu Knížákovi oznámil, že vypíšeme nové výběrové řízení a že bych byl velice rád, kdyby se do něj nehlásil – vzhledem k tomu, že svou historickou úlohu pro Národní galerii splnil a že si myslím, že v sedmdesáti letech má každý člověk nárok na odpočinek.

* A on to přijal?

Řekl jsem mu: Pane profesore, podívejte, postup bude takový a takový, zkrátka zvažte si to... Pak mi řekl, že se hlásit nebude. Vypsali jsme výběrové řízení a nového ředitele Národní galerie jmenujeme k 1. červnu.

* Pan Knížák bude zároveň do 1. srpna pobírat plat. Před časem jste řekl, že jeho odchod musí být důkladně připravený, protože „jinak by došlo k válce, neboť on má mocnou podporu“. Čeho se bojíte?

Národní galerie je instituce s miliardovými hodnotami. Myslím, že přenos informací k novému řediteli musí být maximálně osobní, a o to jsem pana Knížáka žádal. Uvidíme, jak to proběhne. Je mi ale jasné, že kdybych ho odvolal už loni v létě a vyslyšel tak hlas té jedné části odborné veřejnosti, tak si vůbec neumím představit, jak by předání galerie vypadalo. Pan Knížák je skutečně silná osobnost a svému nástupci by velmi znepříjemnil život. O tom jsem bytostně přesvědčen.

* Pane ministře, začali jsme u Kabátů amuzikálů. Uzavřeme to tím, co vám funkce ministra dala v tomto směru: dostáváte pozvánky na různé premiéry a podobné akce. Kterou jste si nejvíc užil?

Největším zážitkem pro mě byla Věc Makropulos v podání Národního divadla. To bylo výborné, skvělé výkony herců...

* Co vás naopak otrávilo?

Když jsem přijel do galerie v Pardubicích a paní ředitelka spustila, že jí musíme dát desítkymilionů. Říkala například, že by potřebovala vyměnit koberec. Přitom ten, co tam měla, byl pěkný, a kdyby ho měl ve své kanceláři Mirek Kalousek, tak by byl určitě rád. Tak jsem jí říkal: Na to zapomeňte! Na tohle vám nikdo peníze od státu dávat nebude.