Babišův úmysl zdanit domácnostem dluhopisy je lumpárna

Předseda TOP 09 a ministr financí v Nečasově vládě Miroslav Kalousek poskytl Právu rozhovor na téma zdanění korunových dluhopisů pro domácnosti. Toto zdanění se snaží prosadit ministr financí a šéf ANO Andrej Babiš. 

Ačkoli jste byl v minulosti označen za nejlepšího ministra financí, tak teď to vypadá, že tisíce lidí mohou zplakat nad výdělkem, pokud se Andreji Babišovi podaří prosadit zdanění vámi vydaných korunových dluhopisů pro domácnosti. 

To se mu přece nesmí podařit. Já jsem samozřejmě zásadně proti. A byla by to naprostá lumpárna. Protože občané státní korunové dluhopisy nakupovali v dobré víře. A stát po dohodě s ČNB nastavil výši úroků s vědomím, že nebudou daněny. Pokud by byl schválen zákon, kde řekneme, že dluhopisy vydané v roce 2011 a 2012 budou daněny jako dluhopisy vydané později, porušili bychom dohodu mezi státem a investorem. 

Ale zákon takové zdanění umožňuje, teď bude záležet na poslancích. Byť by se to mohlo týkat jen dluhopisů se splatností v příštích dvou letech. 

To ano, ale opakuji, my to nemůžeme dopustit. Jenom proto, že několik málo podvodníků se snažilo okrást stát a Andrej Babiš je hází do jednoho pytle s těmi poctivými. Tady dochází ke zmatení pojmů. 

Tak to vysvětlete. 

Základní nepravda, kterou říká Andrej Babiš, je ta, že dluhopisy jako on si koupilo 73 tisíc domácností. Dluhopisy vydané Agrofertem s úrokem šest procent v nominální hodnotě jedné koruny si totiž koupil jen Andrej Babiš. Nikdo jiný. O to právě běží. Předseda představenstva Agrofertu dal souhlas s vydáním dluhopisů pro svého majitele, udělal to tak, aby je nikdo jiný koupit nemohl. Pokud by si každá ze 73 tisíc domácností, které si koupily státní dluhopisy, mohla koupit za šest procent dluhopisy Agrofertu, tak to logicky udělá, protože byly mnohem výhodnější než ty, které vydával stát. Ale lidé si je koupit nemohli, protože o tom nevěděli. A v tom je ten obrovský rozdíl mezi státními dluhopisy a dluhopisy Agrofertu, které si koupil vlastník Agrofertu. První postup byl podle práva, druhý byl zneužitím práva. Jestli chce dnes Andrej Babiš, který se choval jako podvodník, vystavit ty desetitisíce poctivých lidí ztrátě jejich úspor ze státních dluhopisů, tak je podvodník na druhou. 

Nicméně vy jako ministr financí jste korunové dluhopisy vydal v roce 2011 jako první a tím jste nejspíš inspiroval i některé firmy k podobnému kroku, včetně Agrofertu. Uznáváte to jako svou chybu? 

Nemůžete to považovat za chybu, protože pak byste museli říct, že bylo naší chybou, že nemáme zločinecký mozek. To je nekonečný příběh daňové legislativy a nejen její. Zákonodárci většinou nemají takové mozky jako ti, kteří chtějí zákony obcházet. V roce 2011 ministerstvo financí opravdu nenapadlo, že korunovými dluhopisy pro domácnosti bude inspirováno několik podvodníků. To nebyl jenom Andrej Babiš, byla to celá řada jiných vykuků, které nazývám podvodníky. V okamžiku, kdy se to stalo, bylo proto lepší této možnosti zamezit, korunové dluhopisy zdanit a daň zohlednit ve výši úroků. Navíc musím připomenout, že nominální hodnotu jedné koruny nevymyslel Kalousek. Ta je v našem zákonodárství, včetně nulového zdanění, od roku 1993. 

Když mluvíte o podvodnících, tak to snad byly i firmy s účastí státu, jako třeba Český aeroholding nebo ČD Cargo, které také vydaly korunové dluhopisy? 

To musí posoudit Finanční správa, případ od případu. To si nedovolím tvrdit. Ale jisté je, že tyto firmy nevydaly korunové dluhopisy proto, aby si je koupil jejich předseda představenstva. Upřímně řečeno, právě v podmínkách, které sám pro sebe nastavil Andrej Babiš i další pánové, je zakryto jedno z hlavních rizik oligarchie: chtějí nám vládnout lidé, kteří si chtějí podmínky nastavovat sami pro sebe. Ne pro nás pro všechny. 

Nejste ale teď jako politici trochu v schizofrenní situaci? Pokud nepodpoříte Babišův návrh, pak otázka zní, proč do něj kvůli dluhopisům tolik šijete, a skutek utek. A když zvednete ruku, tak mu skočíte na jeho hru, když chcípla koza mně, tak ať chcípne taky sousedovi, a doplatí na to lidé. 

To není schizofrenní situace. Schválit to samozřejmě nemůžeme, protože to není úkol pro zákonodárce, ale pro exekutivu. Zákonodárci nemohou trestat lidi, kteří nakupovali v dobré víře. Toto je úkol pro exekutivu, aby přesně podle zákona prověřila, a už to dávno měli udělat, všechny případy Andrejů Babišů, Radovanů Vítků, kteří se dopustili – z mého pohledu – tohoto dvojího podvodu, a pak věc případně předala orgánům činným v trestním řízení. Ale jsem bohužel přesvědčen, že to Finanční správa neudělala hned v počátku proto, že jeden z hlavních podvodníků se stal ministrem financí. Zdůrazňuji, že v tom Andrej Babiš nebyl sám, že subjektů byla řada a jsou tam ještě skandálnější případy, než je on. Když si někdo vydal dluhopisy s úrokem 18,5 procenta, tak to musím říci, že Andrej Babiš ještě podváděl málo. 

Je daňová správa schopná rozpoznat případný podvod? 

Není pochyb o tom, že Finanční správa měla jít po těchto případech. Měla vyhodnotit, zda byl pro vydání korunových dluhopisů nějaký jiný důvod než neplacení daně a zda výše úroku dluhopisu odpovídá tržním podmínkám možnosti financování dané společnosti na trhu. Mohla odhalit teoreticky dva podvody. První spočívá v té nominální hodnotě jedné koruny. Zda byl důvod vydat právě tyto dluhopisy. Když se zeptáte mě, proč stát vydal dluhopisy v hodnotě jedné koruny, odpovím bez rozmyšlení: aby mohl každý rok připisovat úroky ve formě dluhopisů. Když se zeptáte Agrofertu, proč vydal dluhopisy v korunové hodnotě, není na to jiná odpověď než daňový únik. V takovém případě je to protizákonné. Druhý podvod je ve výši úroků. Šestiprocentní úrok, který zajišťuje Andreji Babišovi obrovský příjem, si Agrofert odepisuje ze základu daně a tím šidí státní rozpočet. Daňová správa musí posoudit, zda takový úrok je férové financování soukromé společnosti, anebo právě jen šizení státního rozpočtu. To měla udělat už v roce 2014. V roce 2012 jsme nepochybovali, že těch několik šizuňků, kteří zneužili právo, bude v prvním roce své teoretické daňové povinnosti vystaveno přísnému šetření a případným postihům. Nemohli jsme ovšem tušit, že největší z těch šizuňků bude na začátku roku 2014 ministrem financí, který si dosadí na finanční správu své lidi, a nikdo si nedovolí po něm jít.