Na festival Svět knihy loni přivezl vzácné hosty, držitele Nobelovy ceny za literaturu Hertu Müllerovou s Mariem Vargasem Llosou. Letošní ročník však bude muset ředitel festivalu Radovan Auer kvůli šíření koronaviru posunout na podzim. „Dopad pandemie a krizových opatření bude zcela fatální a bez pomoci státu přijde řada lidí o práci,“ říká o dopadu na českou kulturu.
Věříte tomu, že by se Svět knihy vůbec mohl uskutečnit v původním termínu?
Už ne. V tuto chvíli není reálné, aby se takto masová akce v květnu konala. Lidé by se báli přijít, i kdyby krizová opatření pominula. Po odeznění nouzových opatření, s ohledem na ekonomickou krizi, která nás čeká, bude důležité připomenout význam knih, literatury, četby a vzdělání. Děláme teď vše pro to, aby Svět knihy proběhl v termínu od 8. do 11. října 2020.
Bude možné vyčíslit, jak se karanténa podepíše na celkovém stavu české kultury?
Vzhledem k tomu, že teď je předčasné předpovídat, jak se podepíše na stavu celé společnosti a ekonomiky, je těžké predikovat i dopady pro kulturu. Čím bude ale karanténa delší, tím budou fatálnější. Navíc následovat bude krize ekonomická, v níž jsou škrty v investicích do kultury také vždy na prvním místě. Ať už se bavíme o peněženkách lidí, nebo o veřejných rozpočtech.
Lidé si přesto nacházejí cesty, jak tvořit, nabízet své umění. Část koncertů, představení se přesunula na sociální sítě. Někteří vyzývají své fanoušky k finanční podpoře skrze dárkové předměty. Zaujala vás kreativita umělců? Dá se v tom najít i nějaký ekonomický model, který přinese do kultury peníze?
Ano. Pár hodin po vyhlášení karantény, kdy se umělci prakticky dověděli, že teď pár měsíců budou třít bídu s nouzí, začali vysílat své umělecké výkony zdarma do éteru. Vedle toho řada nakladatelů a vydavatelů zpřístupnila online opět zdarma články, knihy, mluvené slovo, filmy, seriály. V kostymérnách se šijí roušky. V tom jsou kreativní průmysly jedinečné. Na krizi jsou permanentně připraveny, protože většina umělců v ní je jednou nohou pořád.
Většina uměleckých oborů také umí fungovat na bázi solidarity, jelikož je to nutnost k přežití. Ovšem ekonomiku v tom nehledejme. Živé umění potřebuje živého diváka a přes všechny predikce online trh s kulturním zážitkem v žádném oboru nepřesahuje jednotky procent.
Velkou zátěž přinesla koronavirová krize pro osoby samostatně výdělečně činné. V kultuře na tento pracovní poměr funguje většina lidí, jak jim v tuto chvíli pomoci?
Myslím si, že bychom se měli soustředit na to, jak pomoci jejich zaměstnavatelům, tedy kulturním institucím, pořadatelům kulturních akcí či produkčním společnostem. Ti všichni přijdou o velkou část sezony a jediný způsob pomoci je, aby ten zbytek sezony byl výrazně lepší. Na místě mohou být takzvané vouchery, kulturní poukázky. Ty by mohli občané uplatnit v kině, divadle, galerii či knihkupectví.
Nasnadě je i snížení DPH na vstupenky, knihy, nákup hudby a filmů. Máme ho jedno z nejvyšších v Evropě. Samozřejmě je důležitá i pomoc a podpora od nás samotných.
Jak konkrétně tedy můžeme v této době své oblíbené umělce podpořit? Co přesně mohou udělat čtenáři, diváci, posluchači a návštěvníci pro to, aby jejich oblíbené akce v budoucnu nezanikly?
Kromě toho, že budou své akce a interprety podporovat nákupem knih a vstupenek, by možná bohatě stačilo, kdyby ve větší míře začali platit za to, co skutečně spotřebují. Pokud by se do kreativních průmyslů dostaly platby za všechny ty nelegálně stažené filmy, seriály, e-knihy a audioknihy, pak je šance na přežití mnohem větší.
Situaci může výrazně usnadnit svými kroky i stát. Ministerstvo kultury například slíbilo, že kulturní instituce, které od něj mají schváleny dotace, je mohou čerpat.
Dotace ministerstva kultury mohou být v zásadě trojí. Na provoz či činnost, na konkrétní projekt a investiční. Ty investiční se týkají především opravy a obnovy kulturních památek. Do nových kulturních zařízení stát prakticky neinvestuje, pidirozpočet ministerstva kultury to v podstatě neumožňuje. Dotace na provoz a činnost by neměly být kráceny, i když dané kulturní zařízení teď bude mít nějaký čas zavřeno, jelikož přichází o tržby ze vstupného.
V případě projektových dotací na festival, na vydání knihy či na natočení filmu by se měla v maximální možné míře rozvolnit pravidla. Stát by měl umožnit tvůrcům přesun termínů či změnu formátu. Na druhou stranu by bylo hodně nebezpečné ponechat dotace tomu, kdo by daný projekt vůbec nezrealizoval. Spíše bych se klonil k tomu, aby se vypsaly nějaké dotace na přežití, které by zohledňovaly krizovou situaci a pomohly by daným projektům fungovat i v dalších letech.
Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že dotace nikdy nejsou hlavní položkou rozpočtu. Většina kulturních projektů je financována vícezdrojově.
Bojíte se, že po krizi, kdy se budou vyčíslovat škody, může být kultura zase přehlížena, tak jako tomu bylo v minulosti často?
Často slýchám, že je kultura vlastně zbytečná a nepodstatná věc. Většinou od těch, co tráví život před televizní obrazovkou. Neuvědomují si, že i herci z nekonečných seriálů se hrát naučili v divadlech nebo na umělecké škole od zkušenějších herců. Kultura je jedna z mála věcí, ve které jsme opravdu světoví. Díky Formanovi, Smetanovi, Muchovi, České filharmonii, Kafkovi a Kunderovi se naší malé zemi občas podaří zasednout k jednomu stolu s velkými. Nehledě na to, že kulturní diplomacie často v minulosti pomohla té obchodní.
Zdroj: Ceskatelevize.cz, David Randuška, 23.3.2020
