S Černínským palácem, kde sídlí ministerstvo zahraničí, už máte své zkušenosti. Co uděláte jako první?
Máte pravdu, trošku už se tam vyznám, takže to první, co udělám, bude setkání se zaměstnanci. Potom navštívím sousedy, myslím ty úplně nejbližší, tedy Rakousko, Německo, Slovensko a Polsko. V poslední době jsem se zahraniční politice věnoval málo, byl tady volební boj, potom práce na nové koalici, takže se musím zase pořádně zapracovat, vrátit se prostě k normální práci.
Takže vaše první zahraniční cesta povede do Rakouska?
Ne, první návštěva bude na Slovensko. Toho se vždy zásadně držím, abychom jako prvního navštívili našeho nejbližšího souseda. Koneckonců jsem starý federální úředník, tak jsem začal, takže Slovensko je na prvním místě.
Těšíte se, že se znovu shledáte s některými bývalými kolegy? Oblíbil jste si někoho?
Člověk se vždycky těší, potká-li staré známé. Některé znám už delší dobu, třeba nového slovenského ministra zahraničí Mikiho Dzurindu či rakouského ministra Michaela Spindeleggera. Hillary Clintonovou znám ještě z dob, kdy byla manželkou amerického prezidenta. Také Bernard Kouchner, šéf francouzské diplomacie, byl velice cenný kolega, se kterým se mi velice dobře spolupracovalo, například za krize v Gaze. A jsem také velice zvědavý na nového britského ministra zahraničí, William Hague je velmi chytrý, inteligentní člověk.
Pozici první náměstkyně na ministerstvu zahraničí opouští Helena Bambasová. Koho si na ministerstvo přivedete?
Zajisté už přemýšlím o tom, koho si vezmu s sebou, ale to řeknu nejprve těm dotyčným. To nemohu říct jako první vám, to chápejte. (smích)
Nedávno jste si povzdychl, že ve vládě nejsou ženy. Budete usilovat o to, aby jich alespoň ve vašem resortu bylo více?
Mám na ministerstvu zahraničí mnoho výborných žen, tady i v zahraničí. Myslím, že v tomto ohledu nebude nouze.
Jak jste vnímal informace o Vlastimilu Tlustém, který loni v době předsednictví EU pomohl svým hlasem svrhnout vládu, že by mohl být velvyslancem v Kazachstánu?
Upřímně, nejsem zastáncem něčeho takového, to je o mně známé. Opravdu jsem velice skeptický vůči politickým jmenováním. Není to dobré pro zahraniční službu, poněvadž tady máme vynikající diplomaty. Někdo se připravuje na nějaký post, a pak se mu před nos postaví nějaký politik, který tomu obyčejně rozumí... No, obvykle o něco méně. Ale někteří se výborně osvědčili, například bývalý velvyslanec v Bagdádu Petr Voznica, který přišel z armády. Někdy je to dobrý nápad, ale v zásadě si říkám: Proč? Nevidím důvodu, aby se ministerstvo zahraničí a diplomatická služba stávaly odkladištěm vysloužilých politiků. Ať se ráčí živiti normálním povoláním. Je to špatná tradice, že se u nás toto děje.
V zemích s diplomatickou tradicí k něčemu takovému nedochází?
Spojené státy mají určitou možnost - jmenování tzv. political nomination, ale v evropských státech se to stává jen velmi výjimečně. Znám několik případů, ale je to spíše výjimka. Každý, kdo se tím zabývá, ví, že to zahraniční službě nedělá moc dobře. Samozřejmě, že když je někdo vynikající, tak o tom člověk musí uvažovat. Odmítám ale, když si někteří politici myslí, že mají přirozený nárok usadit se do velvyslaneckého křesla.
Utváření diplomatického sboru je dlouhodobý proces, u nás tuto kontinuitu přetrhl komunistický režim. Stačil se již diplomatický sbor stabilizovat?
Máme dějiny, jaké máme. To má jistý vliv i na ministerstvo zahraničí. Zásadně nedělám rozdíl v tom, kdy kdo vstoupil na ministerstvo nebo jaké vystudoval školy. Pro mě je podstatné, jak pracuje, jak přistupuje k práci a jaký postoj má dneska. To je důležité. Určité prvky dané tradicí tady jistě chybí. Je co zlepšovat, ale jsme snad díky tomu i pohyblivější. Na druhé straně, kdo byl například v Bruselu a zažil při jednání Francouze, před nimi tedy klobouk dolů. Ve velké míře jde o otázku školení, a právě tam je dobré uvést Francii jako příklad. Francouzi mají vynikající úřednické školy, u nich bychom se mohli v mnohém poučiti. Například ENA, Ecole nationale d'administration, tedy vysoká škola pro vzdělávání státních úředníků , to je institut, který je opravdu úctyhodný. V tom máme co dohánět.
Jak pohlížíte na úřad pro vnější služby EEAS, tzv. ministerstvo zahraničí EU, který ustavila Lisabonská smlouva a vede ho baronka Ashtonová? Jaká bude česká role?
Ten úřad se rozvíjí, nyní se teprve sestavuje. Pro nás je důležité, aby Česká republika byla u zahraniční služby Evropské unie zastoupena a aby tato spolupráce bezvadně fungovala. Právě tam by naši lidé mohli získat zkušenosti. To bude jeden z hlavních úkolů na příští léta: co nejlépe připravit a rozvinout spolupráci s těmito úřady. Navázat co nejužší spolupráci a zavést nové tradice. Evropská zahraniční politika nemůže fungovat, pokud by úřad jednal odděleně od ministerstev zahraničí evropských států.
Na jaká další témata se chcete zaměřit?
Zahraniční politika vždy do jisté míry vychází od místa, kde se nalézáme.Takže teď se musíme zabývat hlavně tou evropskou zahraniční strukturou. Získat dostatečné zastoupení, aby spolupráce dobře fungovala. Ve středu naší pozornosti budou ale ovšem také místa, na která jsme se zaměřovali už dříve, tedy například země západního Balkánu. Budeme usilovat o urychlení jejich přístupu do EU. V té řadě menšin, národnostních, náboženských, nebo jakýchkoli jiných, se vše mnohem více ulehčí, ztratí-li svou působnost státní hranice. Taktéž se zaměříme na státy, kterým jsme se věnovali v době našeho předsednictví. Budeme dál rozvíjet projekt Východního partnerství, tedy nástroj sousedských vztahů, který jsme tehdy nastartovali s Poláky a Švédy.
Program TOP 09 byl založený na úsporách a škrtech. Čekají úsporná opatření i váš resort?
Samozřejmě. Nemohu kázat vodu a pít víno. Úspory nařídím i ve vlastním baráku. Ačkoli musím přiznat, že ministerstvo zahraničí už značné úspory v minulosti provedlo. Ale budeme muset pokračovat, to je mi jasný.
Třeba další uzavírání ambasád?
Ještě nemohu mluvit o konkrétních krocích. Něco se má uzavřít, něco už je v běhu, to bylo rozhodnuté už dřív. Jestli uzavřít i něco dalšího, na to se musím podívat, to nemohu říkat spatra. Pochopitelně, každé místo, které se uzavře, je ztráta. Ale prostě bez peněz do hospody nelez. Když nemáš peníze, nemůžeš provozovat mnoho úřadů. Volba je zkrátka jen v tom, kde je to zlo nejmenší. Nikoli, že by bylo dobré, někde něco uzavřít.
V programu TOP 09 dále stojí, že se budete zasazovat o odmítání obnovení ruských sfér...
Ovšem nejen Ruska. To se týká jakéhokoli státu. Odmítám myšlenku, že by velmoci měly mít sféry vlivu nebo nějaké privilegované postupy. Že se to někdy děje, to vím taky - ve světě a v životě se odjakživa dějí nemravnosti. To ale neznamená, že je budu vítat a podporovat. (smích).
Jak vidíte pokračování mise v Afghánistánu? Jste pro navýšení účasti českých vojáků v zemi?
Tak to je na rozhodnutí aliance NATO. Teď bude schůzka ministrů, kde si vyslechneme zprávu vrchního velitele a uvidíme, jak se to vyvíjí. V zásadě si myslím, že musíme své závazky vůči spojencům dodržovat. Jak konkrétně, to je otázkou diskuze.
Americký prezident Barack Obama se v Praze setkal se svým ruským protějškem při podpisu smlouvy START, přičemž českou organizaci schůzky si v zahraničí pochvalovali. Bude se Česko zasazovat o další podobná setkání?
Něco takového se děje výjimečně. Já ale nebudu usilovat o nějaké prestižní akce. Můj úkol je hájit a posilovat české a zároveň evropské zájmy. Někdy je taková prestižní akce užitečná, jindy méně. Jsou to veleakce, které na okamžik zapůsobí, to ale není ve středu mé pozornosti. Teď je spíše na čase důslednou drobnou prací v zahraniční politice vylepšit český obraz ve světě. To je můj úkol, ne abych se setkával se všemi velepostavami světové politiky.
Nedávno USA otřásl skandál velitele mezinárodních spojeneckých sil generála McChrystala, který v tisku kritizoval členy vlády. Myslíte, že jeho odvolání bylo adekvátní?
Je pravda, že by se generál, tedy voják zásadně neměli míchat do politické diskuze, pokud ho k tomu nevyzve parlament nebo tak něco. Není dobré, když se v médiích vyjadřuje kriticky k civilnímu vedení. To byla zásadní chyba generála McChrystala. Jenže když tam stojíte na frontě... To byl odvěký problém všech vrchních velitelů, že si zoufali nad tím, co se řešilo v hlavním městě nebo na panovnickém dvoře. Mám k tomu vlastní rodinné historky. Například od maršála Schwarzenberga, když velel spojeneckým vojskům proti Napoleonovi. ( Karel Filip Schwarzenberg, zakladatel orlické větve Schwarzenbergů, který se proslavil především při bitvě národů u Lipska - pozn. red .) Zachovaly se určité rukopisy, kde si někdy velice stěžuje, že se mu různí panovníci nebo lidé z jejich okolí snaží míchat do jeho velitelských rozhodnutí.Tak to zkrátka bejvá.
idnes.cz, 11. 7. 2010, Rubrika: Zahraničí
