Anna Putnová se narodila 24. 7. 1960 v Brně. Vystudovala UJEP v Brně a v roce 1993 dokončovala studium MBA na Nottingham Business School. V roce 1997 se stala Master of Business Administration. V České republice obhájila v roce 2000 Ph.D. v oboru Ekonomika a management. Od roku 1992 pracovala na pozici manažerky v Business Innovation Center v Brně. O rok později dala přednost vysokoškolskému prostředí a nastoupila na FP VUT v Brně, kde od roku 1999 do roku 2002 působila na postu proděkanky pro zahraniční studia a doplňkovou činnost. Od roku 2008 úspěšně působí jako děkanka FP VUT v Brně. Během své kariéry se věnovala celé řadě projektů. Byla zakládající členkou Asociace podnikatelek a manažerek v Brně. Od roku 1995 je členkou výboru Společnosti pro etiku v ekonomii a byla aktivní členkou ARARE - mezinárodní skupiny proti rasismu. Díky svým znalostem a předchozím zkušenostem byla mezi lety 2002 a 2004 členkou týmu expertů Ekonomické komise OSN pro podnikání žen. Do současné doby je lektorkou v manažerských kurzech MBA, členkou redakční rady Journal of Global Business and Technology (NY, USA) a je aktivní členkou týmu Regionální inovační stratie Brno. Nadále se angažuje jako viceprezidentka Svazu podnikatelek ČR a podílí se na přípravě mezinárodní normy ISO 26 000. Nelze opomenout její ochotnou pomoc pro Charitu a Nadaci pro důstojné stáří. Je lídryní TOP 09 v Jihomoravském kraji.
To je častá otázka, protože teď, když jsem děkankou, tak to vypadá, že nemám dost starostí a mohlo by se říci, že když je koze dobře, tak se jde klouzat na led. Ale skutečnost je taková, že já jsem člověk politický, a kdybych to měla vyjádřit několika větami, tak si myslím, že v té osobní rovině je to pro mě velká výzva. A v té rovině politické si myslím, že je potřeba vyzkoušet, zda se ta naše politika dá změnit. Já jsem nikdy předtím v žádné straně nebyla. Toto je moje první politické angažmá. Ale na druhou stranu se cítím být člověkem politickým a jsem člověkem, který se ve veřejné sféře angažuje minimálně 15 let. Když o tom přemýšlím, tak se mi zdá, že politika a politici se v poslední době stali terčem zábavy, tak jako třeba v minulosti to byli policajti. A nutno podotknout, že tyto skupiny si za to asi mohou samy. Protože svým chováním si vysloužily takové přezíravé nahlížení a já se domnívám, že je potřeba vrátit politiku tam, kam patří. Ukázat, že je to práce, která má smysl.
Pro mě ten význam Brna je v tom, že je to město, které je vysokoškolské. Na počet obyvatel má Brno největší počet vysokoškoláků a to se pochopitelně odráží, jak v té skladbě, tak také v koncetraci problémů, které vysokoškoláci a zejména systém vzdělávání s sebou přinášejí.
To je začarovaný kruh. Já se domnívám, že vzhledem k tomu, že politika a politici ztratili určitý morální kredit, tak se to stává prostorem, který je přitažlivý pro určitou skupinu. Ale pokud bychom to chápali jako veřejný zájem, tak si myslím, že to zase naopak bude přitahovat lidi, kteří jsou ochotni přispívat a kteří dokáží dát stranou své osobní zájmy. Čili, je to věc, která není jednosměrná. Ta politika vytváří prostor pro lidi, které vychovává a platí to i naopak. Vždy to bude soupeření vlastního sebezájmu a vlastního sebepotlačení a prospěchu té veřejnosti. Na druhou stranu to prostředí, které se v poslední době formovalo, tak evidentně ukázalo, že lidé, kteří přicházeli s nějakými ideály, byli vytlačováni z té politiky a byli považování za nekompetentní. A to je věc, kterou se domnívám, že je nutné změnit.
Já mám soukromý email, také facebook a občas si se studenty také dopisujeme na toto téma. A řekla bych, že většinově by se ty názory daly shrnout do takového jednotného sloganu: Jsme rádi, že máme děkanku s názorem.
Já jsem od začátku říkala, že chci zůstat na fakultě, že fakulta je něco, co mně dává jistotu, že budu spjatá s praxí, že neztratím kontakt s realitou, tak jako se naším politikům stává, že si vytvoří nějaký prostor, vytvoří si prostředí, které s tou realitou již nemá příliš mnoho společného. A domnívám se, že ti poslanci a senátoři, kteří mají charakter práce, která umožnuje, aby zůstali alespoň částečně v zaměstnání, by toho měli využít, protože to je přesně ta situace, ve které oni mohou přenášet tu svojí kompetenci, mají každodenní vztah ke konkrétním problémům lidí a za další, mají se kam vrátit po svém funkčním období a nejsou tak snadno korumpovatelní. Já bych v tom viděla více výhod, než nevýhod. Bude to samozřejmě vyžadovat profesionální přístup, logistický a organizační.
Špatných vlastností mám celou řadu. Já jsem hodně impulzivní a myslím si, že toto je věc, která pro tu politiku není až tak vhodná. Ale jsem organizačně schopná a mám lidi ráda a ráda se s nimi bavím. Myslím si, že to se v politice může dobře projevit.
Sledovat českou politiku z pozice médií nebo člověka, který přijde ze zahraničí, musí být docela komické. Protože jsou to vztahy, které jsou tak sepjaté navzájem, někdy netransparentní, ale ty zájmy jsou tak jednoznačně viditelné, že si myslím, že pro lidi, kteří třeba přijdou ze zahraničí, to musí být tragikomický pohled.
Ne to se nedomnívám. Nedomnívám se, že bychom byli podstatně horší něž lidé jinde, jenom ta veřejná kontrola a korumpovatelnost našich politiků je prokazatelnější a viditelnější. Možná, že politici jinde jsou pod tlakem většího veřejného mínění a prostě si nemohou dovolit to, co si dovolují běžně naši politici.
Přála bych si, aby si děti pamatovaly, že TOP 09 byla strana, která byla ukotvena v konzervativních hodnotách, která měla jasnou vizi a která se rozhodla říkat lidem pravdu a získávat je na nepopulární opatření, která jsou pro jejich, rozumí se tím pro dobro té nové generace.
Humor má samozřejmě místo v politice. Kromě toho, že polici jsou někdy směšní, tak je potřeba, abychom si dokázali udělat také legraci sami ze sebe. A témata, která unesou humor, abychom mu zpřístupňovali a tím bychom si byli navzájem bližší. Je to charakter české povahy a politika k tomu má hodně blízko. Humor je cesta. Humor je ventil i v okamžicích, které jsou vážné. Humor by měl být v pozadí, abychom i ty vážné situace dokázali zvládnout.
Já bych si přála, aby voliči věděli, že teď je situace, která je vážná, ve které se rozhoduje o budoucnosti, obávám se že nejen na 4 roky, ale na mnohem delší období. Nicméně s úsměvem a s humorem nám to půjde lépe.
