Adamová: Životní prostředí se musí stát tématem, které rozhoduje volby

Od loňského listopadu jste předsedkyní TOP 09. Na sjezdu jste ve svém projevu zmiňovala otázky spojené s životním prostředím jako jednu z priorit. Nicméně ve veřejném prostoru TOP 09 o klimatické krizi mluví o poznání méně než třeba jiné opoziční strany. Když jsem si dělal menší analýzu v monitoringu, tak třeba Piráti měli za posledních šest měsíců k tématu dvakrát víc výstupů. Jak se tedy projevuje, že máte klima jako prioritu?

Pro nás je to priorita dlouhodobě. Nemluvíme o životním prostředí jenom teď, protože je to v módě. Na poměry české politické scény máme největší bázi odborníků, jako jsou třeba profesoři Hruška, Moldan nebo Šarapatka. Možná jste v tom výběru neměl výstupy pana Hrušky, který je v médiích často, nicméně jej novináři nespojují s námi. V Evropském parlamentu se tomu tématu věnuje intenzivně Luděk Niedermayer, na komunální úrovní taky přispíváme.

Odpovědná politika se nedívá na horizont jednoho volebního období, ale řeší udržitelnost a čistotu krajiny v dlouhodobé perspektivě. Téma klimatické krize je nezpochybnitelně nejpalčivějším problémem, který máme. Proto dáváme ve Sněmovně velkou spoustu pozměňovacích zákonů, naposledy k odpadovému zákonu, ale i třeba návrhy k zákonu o lesích. Nemáme tedy náš program pro životní prostředí jen na papíře, ale snažíme se ho přetavit do reálné politiky.

Nejviditelnějším a nejdiskutovanějším projevem klimatické krize u nás je sucho. Jakou cestou se chce při řešení sucha dát TOP 09?

Musíme tomu věnovat mnohem větší pozornost. Pro nás jedním z největších problémů spojených se suchem je vymírání lesů. Potřebujeme zmenšit velikost holosečí, zvýšit druhovou pestrost, ať nemáme jenom smrkové monokultury. Chystáme poměrně radikální návrh na úpravu pravidel hospodaření ve státních lesích, aby stromy nebyly nadále pojímány pouze jako zdroj finančního zisku.

Dále se potřebujeme věnovat proměně zemědělství, kde potřebujeme do krajiny zavádět často v médiích vzpomínané remízky, meze a další podstatné krajinné prvky. Potřebujeme zmenšovat lány s monokulturami, což už dneska nikdo nezpochybňuje. Nicméně my jsme byli mezi prvními, kteří o tom tématu začali hovořit a na komunální úrovni tato opatření zavádíme.

Tohle všechno víme, nicméně ministři životního prostředí a zemědělství o řešení sucha jenom mluví a realita značně pokulhává. Měli by se začít soustředit na řešení meliorací, které odvodňují krajinu, obnovování toků a koryt řek. Na všechna tato opatření jde z rozpočtu strašně málo peněz. Pro nás je to ale priorita.

Vláda oprášila plán na výstavbu desítek nových přehrad. Jaký máte na ně názor vy?

My s tím zásadně nesouhlasíme. Prioritou musí být, abychom zadržovali vodu přímo v krajině a ve městech. Chybí nám antierozní vyhláška, nenaplňujeme koncepce řešení sucha a místo toho se bavíme o zabetonování krajiny. Navíc i kdyby se to realizovalo, tak se začne stavět až za dlouho. My potřebujeme řešení teď. Téma vody je pro nás jedna z priorit pro nadcházející krajské volby, protože nechceme, aby lidi museli brát vodu z cisterny namísto třeba vlastní studny.

Ve městech potřebujeme zazeleňovat velké plochy a zavádět inovace na šetrné nakládání s vodou či technologie na její recyklaci. Jedním z principů veřejného prostoru musí být do budoucna zachytávání vody. V krajině se neobejdeme bez změny zemědělských postupů, což ale nehraje do karet ministrovi zemědělství Tomanovi a premiérovi Babišovi, kteří v tom oba mají svoje velké zájmy.

Musíme změnit dotační programy tak, aby motivovaly zemědělce k udržitelnému hospodaření a oni nadbytečně nepoužívali herbicidy a pesticidy, které ničí život v půdě a oslabují její retenční schopnosti. Přehrady sucho nevyřeší.

Vy už jste zmínila, že jeden z problémů je střet zájmů premiéra Babišem a jeho propojení s Agrofertem, který je založený na intenzivním zemědělství, produkci chemických přípravků a zabírá velkou část zemědělské půdy v České republice. Jak tedy chcete řešit tento podnik, který snahám o transformaci zemědělství brání?

Důležitá je změna legislativy, které vládní strany brání. Už v minulém roce jsme spolu s dalšími stranami předložili návrh na omezení biopaliv první generace. Tento návrh byl samozřejmě vládními poslanci zamítnut, i tak to nechceme vzdát a předložit ten návrh znovu. Proto ale potřebujeme změnit celou politickou scénu. Lidi si musí uvědomit, že ministři a pan premiér na současné situaci vydělávají. Dokud nebudou vládnout strany, které mají zájem dělat změny ve prospěch životního prostředí, což je většina stran současné demokratické opozice, tak se dál nepohneme.

I současná pandemie ukázala, jak jsme na přírodě závislí, i když jsme si to pyšně neuvědomovali. Už i prezident Zeman, se kterým ve většině věcí absolutně nemohu souhlasit, považuje sucho za závažnější problém než jaký představuje koronakrize. Přišel čas udělat z životního prostředí zásadní politické téma, které bude rozhodovat volby. 

Česká republika patří ke čtyřem zemím EU, které v přepočtu na počet obyvatel vypustí nejvíce emisí skleníkových plynů, oteplujících planetu. Přispíváme tak zásadně i k zhoršování příčin sucha. Lví podíl na tom má těžba a spalování uhlí. Máme se zbavit uhlí? A pokud ano, pak kdy a jakým způsobem?

Není pochyb, že uhelné elektrárny jsou technologií minulého století. Pro nás je jejich útlum samozřejmostí. Obzvláště tam, kde má stát zákonné možnosti zasáhnout. Nepovažuji vůbec za téma, pokud některé z elektráren překračují limity vypouštění rtuti nebo jiných látek do ovzduší, aby dostávaly nějaké výjimky. Ministerstvo životního prostředí naproti tomu k výjimkám přistupuje velmi benevolentně. Nepřekročitelný je pro nás rok 2030 u většiny uhelných elektráren, u některých trochu později. Útlum uhlí nesmí podléhat nějakým výjimkám, nemůžeme se vracet do minulosti.

Vláda chce jít cestou stavby nových bloků jaderných elektráren. Nedávno schválila dvě smlouvy s ČEZem, podle kterých stát bude z veřejného rozpočtu garantovat výkupní ceny. MPO představilo v pondělí návrh zákona o přechodu k nízkouhlíkové energetice, kde navrhuje v případě vysoké výkupní ceny rozpočítat rozdíl prostřednictvím speciálního síťového tarifu, jinými slovy případné předražení zaplatíme na ceně elektřiny všichni. Dává takový projekt vůbec smysl?

Když to vezmu od základu, hlavní problém je, že o celém projektu nejsme vůbec informováni a nemůžeme se transparentně účastnit politické diskuze. Dozvídáme se kusé informace, neúplné, často z médií. Přitom mluvíme o projektu, který určitě bude stát stovky miliard korun, navíc má nejistou budoucnost z hlediska vývoje cen elektřiny. Nikdo z nás neví jak to za pět nebo deset let bude s cenami elektřiny, a proto obzvlášť důležité je, aby opozice byla od začátku do rozhodování zapojená. 

Za dva roky můžeme mít jinou vládu a nelze proto o takto zásadní zakázce rozhodnout bez nás. My neodmítáme jádro jako takové, jsme zastánci širokého energetického mixu. Primární cesta pro nás vede přes obnovitelné zdroje, které mají špatnou pověst kvůli solárním baronům a tunelu z roku 2013. To je chyba, obnovitelné zdroje musíme co nejvíce podpořit.

Každopádně pokud chceme utlumit uhlí, tak jaderné elektrárny určitou dobu ještě budou muset fungovat. Já bych si přála, až mi bude osmdesát, abychom jaderné elektrárny uzavírali a fungovali na čistých zdrojích.

To se bavíme o současných zdrojích, co ale se stavbou nových bloků v Dukovanech nebo Temelíně? Ty podporujete, pokud by ten proces byl transparentní?

Pro nás je strašně důležité bezpečnostní riziko, které je s jadernou energií vždy spojené. Stejně tak musíme brát v potaz ekonomické riziko. Pokud budeme mít možnost seznámit se s celým tím projektem, jak je v současnosti připravovaný, tak budeme schopní posoudit, jestli se vydat cestou nových bloků. Informace v současnosti nemáme. Já neříkám, že to je apriori špatná cesta, nicméně vidíme všude po světě předražení a zdržování u podobných staveb. Nedělejme si iluze, že u nás takové riziko není a nemůže se to nakonec projevit i v koncových cenách elektřiny. Potřebujeme vědět, jestli ten projekt výrazně neprodraží lidem elektřinu.

Kromě zemědělství a energetiky je doprava dalším důležitým sektorem, kde vznikají emise skleníkových plánů. Jaká opatření pro snižování emisí v tomto sektoru byste zavedli?

Musíme posilovat železniční dopravu, investovat do obnovy koridorů a celé sítě. Motivovat lidi, aby přecházeli do hromadné dopravy a tam, kde máme možnosti, tak zavádět infrastrukturu pro elektromobily. Kromě vysoké ceny je nedostatečná infrastruktura jedním z hlavních důvodů, proč si je lidé nepořizují. V Praze takové projekty rozjíždíme, nicméně musí se i víc zapojit stát. 

Když mluvíme o té Praze, napadá mě aktuální kauza rozšiřování pražského Letiště Václava Havla, kde ministerstvo financí chce do jeho rozvoje investovat 55 miliard. Celou situaci může ovlivnit i magistrát, kde jste ve vládnoucí koalici. Jaký máte názor na rozšiřování letiště?

Ještě to nemáme rozhodnuté, v klubu pražských zastupitelů probíhá intenzivní debata. Já nejsem v jádru těch diskuzí, takže nevím závěry, jak se k tomu nakonec náš zastupitelský klub postaví.

Řešení klimatické krize není představitelné bez mezinárodní spolupráce. Česká vláda útočí na evropskou Zelenou dohodu s argumentem, že si při blížící se ekonomické krizi spojené s pandemií investice do ekologizace nemůžeme dovolit. Co říkáte na tento vládní argument?

Považuji to za nehorázný přístup. Ze Zelené dohody se u nás vytváří zbytečně strašák, místo abychom jí pojímali jako příležitost. Mě těší, že je zaměřená na inovace a moderní přístup k udržitelnosti. Přístup vlády je návratem do minulého století, možná dokonce ještě dále. Česká republika by se naopak měla v Zelené dohodě intenzivně angažovat a pojmout to jako příležitost pro průmysl a naše lidi.

Zelená dohoda nám může přinést nové technologie a posun od podniků, které fungují jako subdodavatelé k tomu, že budeme schopni sami vytvářet přidanou hodnotu. Od zlatých českých ručiček se potřebujeme posunout ke zlatým českým hlavičkám. Nemůžeme stát opodál.

Zároveň v evropské debatě o Zelené dohodě se ozývá i kritika z druhé strany, že sama o sobě nestačí, je pomalá a nemá ambiciózní cíle. Evropská komise navrhuje zvýšit cíl pro snižování emisí do roku 2030 ze 40 na 50-55 %, ekologické organizace jako Greenpeace chtějí přinejmenším 65 %, někteří i více. Česká vláda jakékoliv zvyšování odmítá. Jaký je váš názor?

Musíme být ambiciózní, protože vidíme, že planeta se otepluje ještě rychleji, než vědci předpokládali třeba před deseti lety. To tempo je děsivé. Potřebujeme velké cíle. Nicméně celá transformace musí být zároveň sociálně citlivá. Celý ten proces bude mít negativní vliv na některé skupiny lidí, což je potřeba vnímat a mírnit je. Pro to je ale důležitá aktivní role České republiky při jednáních. Mě děsí, že se vyspělé Evropě čím dál více vzdalujeme. 

Nicméně na evropské úrovní ani TOP 09 příliš nevyniká. Podle ekologických organizací sdružených v evropské koalici Climate Action Network (CAN), které publikovaly minulý rok před evropskými volbami souhrné hodnocení všech europoslanců a europoslankyň, hlasovali zástupci Vaší strany jen ve 12 % případů pro příznivou klimatickou politiku. Jste součástí frakce evropských lidovců (EPP), která klimatická opatření v předchozích letech brzdila, za což si právě ve stejném hodnocení vysloužila nálepku dinosaurů.

Už se to mění. U nás mluvčím té změny je Luděk Niedermayer, pro kterého je téma klimatické krize zásadní. I celá evropská frakce lidovců si začíná uvědomovat, že je to velké téma a musí přehodnotit dosavadní politiky a začít být v ochraně klimatu více proaktivní.

Vy už jste o tom trochu mluvila, že důležitá otázka taky je, kdo za celou transformaci zaplatí. Známe příklad z Francie, kde zvýšení ceny pohonných hmot vyvolalo sociální napětí a vznik hnutí Žlutých vest. Kde na tu transformaci vzít peníze a jaké opatření zavádět, aby ekologická politika nevyvolávala sociální napětí?

Musíme více komunikovat s lidmi a vysvětlovat důležitost těch opatření. Neměli bychom jít cestou restrikcí, ke kterým se lidi staví odmítavě i když se za nimi skrývá dobrý úmysl. V České republice je navíc problém, že je u nás stále silný hlas popíračů změn klimatu, kteří se smějí mladým lidem stávkujícím za klima. Bohužel tady historicky měly velký vliv názory bývalého prezidenta Klause. I tohle se mění, protože si čím dál víc zažíváme na vlastní kůži, že je to vážný problém, který musíme řešit.

Já se často setkávám s názorem, že jako jednotlivci nic nezmůžeme. Ale my u každého nákupu můžeme spoustu věcí ovlivnit, stejně jako dobrovolným snížením spotřeby. V každém z nás je síla to alespoň částečně ovlivnit. Samozřejmě největší možnost máme u voleb, kde musíme začít volit strany, které chtějí klima skutečně chránit.

Kdo jsou pro vás nejbližší partneři pro prosazování ekologické politiky?

Přirozeně se na tom tématu shodneme například s Piráty. Společně už prosazujeme třeba i zálohování pet lahví, předkládali jsme společné návrhy k lesnímu zákonu nebo k omezení biopaliv první generace. Vidím s nimi velký programový průnik. Podobně tak hnutí STAN má podobné cíle. Všimla jsem si, že i předseda lidovců Marian Jurečka se začíná projevovat více zeleně, což mě těší. Partnery tedy máme. 

Vaše strana se v posledních průzkumech pohybuje okolo pěti procent, někdy i pod touto hranicí. Jak už jste zmiňovala, o klimatické krizi hovoří i další opoziční strany, se kterými se ucházíte o podobné voliče. V čem se chcete od nich odlišit?

My se odlišujeme tím, že o životním prostředí nemluvíme jenom poslední rok, kdy je to trendy téma. Máme větší odbornost, jak už jsem říkala, na tom tématu u nás pracují odborníci jako pan Hruška nebo Moldan. Pro mě ale není cílem krást si voliče navzájem, naopak potřebujeme spolupracovat. Důležitých změn nedosáhneme hašteřením o voliče, ale naopak vzájemnou spoluprací. 

Jinak neporazíme oligarchy, kterým ten současný systém vyhovuje. Oni například k půdě přistupují jenom jako k výrobnímu prostředku. Musíme je v té vládě nahradit lidmi, kterým na životním prostředí záleží. Pokud bychom někdy vyjednávali o vládě, tak pro nás bude právě ministerstvo životního prostředí a zemědělství klíčové, budeme se o ně ucházet.

A co například spolupráce s ODS, která je v průzkumech třetí a někdy druhá nejsilnější strana, a bez které by za současného stavu opozice vládu nemohla postavit. Nicméně ODS v minulosti klimatickou politiku blokovala, její zástupci otevřeně vystupují proti ekologickým aktivistům? Jak byste s nimi spolupracovali v těchto tématech?

ODS oficiálně proklamuje, že si nutnost řešit zelenou politiku uvědomuje. Bude mít určitě příležitost prokázat, že hlasy zpochybňující vážnost toho tématu jsou extrémní výjimkou, která neurčuje celostranickou agendu. Nicméně to si musí vyřešit a obhájit oni sami, do toho nemůžu zasahovat. Pokud ale říkají, že jsou liberálně konzervativní stranou, tak jestli je něco skutečně konzervativní téma, tak je to ochrana planety. Ona bez nás přežije, ale my bez ní ne.

Pokud máme planetu předat dalším generacím v alespoň takovém stavu, v jakém jsme ji přebírali my, tak to je vrcholně konzervativní přístup. Není to levicově progresivní agenda, jak se i někteří zástupci ODS snaží tvrdit. My bychom byli rádi, kdybychom s nimi mohli nalézt shodu nejen v otázce podpory podnikání, ale i při ochraně klimatu a životního prostředí.