Adamová: Zákoník práce aneb s vaničkou vyléváme i dítě

V souvislosti s novelou zákoníku práce se často zmiňují velmi nepovedené a tedy křiklavé perly jako jsou nové podmínky pro práci z domova (včetně povinnosti zamezit izolaci zaměstnance) nebo povinnost zaměstnavatele chránit zaměstnance před stresem. Anebo naopak vcelku vítané zpřesnění pravidel pro pracovní agentury či písemné zdůvodňování neochoty poskytnout zkrácený úvazek rodičům vracejícím se z rodičovské dovolené.

Stranou pozornosti ale stojí další změny, které ministryně Marksová navrhuje. Přitom i ty jsou docela zásadní a o politice socialistů mnohé vypovídají. Řada z nich na první pohled vypadá nevinně anebo naopak prospěšně. Opak je pravdou.

Povinnost poskytnout stejné pracovní místo rodiči vracejícímu se z rodičovské dovolené.

Zdá se to být opatření na ochranu maminek (tatínků), které díky nové povinnosti jedině získají. Jak to ale mnohdy ve skutečnosti dopadne? Většina zaměstnavatelů se raději zaměstnání mladých žen vyhne. Ne, že by už dnes někteří s budoucím mateřstvím nekalkulovali (jasně, jde o diskriminaci, ale prokažte ji, pokud není přiznána otevřeně). Tahle novinka je k tomu ale bude hnát v ještě větší míře. Zaměstnavatel se rozhoduje pragmaticky. Bude-li pro něj zaměstnání mladé ženy z jeho pohledu rizikem (riskuje budoucí nemožnost dostát povinnosti a s tím spojené „oplétačky“ s novým zákonem), raději zvolí jednodušší cestu – zaměstná někoho jiného, s menšími riziky. Ač by možná rád zaměstnal šikovného rodiče, bude to pro něj větší komplikace než dosud a pro mnoho rodičů, zejména maminek, se tím z ochrany stává trest. Pracovní místa se v některých oborech proměňují velmi dynamicky, několikaletý výpadek z důvodu rodičovské dovolené je pro řadu povolání už dnes obrovskou překážkou k nastoupení na stejnou pozici. Když jsou obě strany rozumné, není problém se dohodnout na jiném postupu. Jenže ne vždy jsou obě strany rozumné a toho se právě zaměstnavatelé budou obávat, raději „preventivně“ vyloučí možnost se do sporné situace v budoucnu dostat.

Krácení dovolené z důvodu absence zaměstnance

Pokud je zaměstnanec absentér, krátí se mu za nezdůvodněnou absenci dovolená. Dnešní podmínky stanovují jako „nedotknutelné“ 2 týdny z celkové dovolené. Nově to budou 3 týdny. Doposud má zaměstnavatel možnost zkrátit dovolenou o 1 až 3 dny za každou zameškanou směnu, nově bude muset poměr krácení odpovídat počtu hodin zameškané době. Preventivní efekt stávajících pravidel je rázem pryč. Můžete přece dotyčného vyhodit z práce pro neplnění povinností, ne? Můžete, když se vám podaří prokázat všechny náležitosti. Ale pro obě strany to mohlo dopadnout i jinak. Příklad ze života: zaměstnanec Honza nepřijde do práce, den předem oslavoval, nezvládl vstát na směnu a nedal ani vědět svému šéfovi. Ten jej následně potrestal, firma s tím měla nemalé komplikace a Honza přišel o dva dny dovolené. Díky tomu si uvědomil, že takhle to fakt nelze vést, že k chození do práce bude muset přistupovat zodpovědněji. Podle nových pravidel by ho zaměstnavatel potrestal jen jedním dnem dovolené, přičemž o tom si Honza pomyslí – no co už, tak jsem vybral den dovolené – ale jako trest to ani vnímat nebude. A příště se opět neomluví, až se mu to zase bude hodit. Sice po čase přijde o práci úplně, ale mohlo se tomu zamezit. Stačilo jen chápat, že metoda „cukru a biče“ opravdu u některých lidí pomáhá formovat pracovní návyky. Koho tím tedy ministryně chrání? Nezodpovědné. A komu tím škodí? Samozřejmě zejména zaměstnavatelům, ale dá se říci, že v konečném důsledku i těm, kteří k nalezení vlastní zodpovědnosti potřebují trochu dopomoci.

Zrušení možnosti přivýdělku na dohodu o provedení práce pro nezaměstnané

Jako nezaměstnaný si máte možnost přivydělat (do výše poloviny min. mzdy) na dohodu, pokud nepobíráte podporu v nezaměstnanosti. Dnes je to možné, aniž byste vypadli z evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce. Nově tato možnost nebude. K čemu to povede? Místo motivace k alespoň nějaké pracovní činnosti zůstanou lidé zcela závislí na sociálních dávkách. Ministryně má pocit, že tím lidem pomůže, protože donutí firmy zaměstnat lidi na klasickou pracovní smlouvu. Jenže to pro zaměstnavatele u řady pozic nemusí být rentabilní, protože takové náklady práce jsou pro něj příliš vysoké a tak najde jinou cestu. Třeba začne některé činnosti outsourcovat. Raději než bychom se snažili udržet nezaměstnané aktivní, se snahou zachovat si pracovní návyky a pokoušet se hledat stálé, plnohodnotné zaměstnání, tak je raději budeme opečovávat dávkami, nakonec z nich budeme mít dlouhodobě nezaměstnané a ze spárů sociálního systému je už horko těžko vymaníme.

To jsou jen tři příklady toho, jak se dá s vaničkou vylít i dítě. Příklady, jak socialistické ochraňovatelské tendence vedou v konečném důsledku naopak k poškození těch, které měli původně ochránit. Pokusíme se ve sněmovně těmto nesmyslům zabránit a naopak navrhnout do pracovní legislativy takové změny, které nebudou příliš svazovat trh a přinesou potřebnou flexibilitu, z níž plyne užitek pro všechny zúčastněné strany.