Ministr pro lidská práva a rovné příležitosti Jiří Dienstbier předložil minulý měsíc návrh Strategie romské integrace do roku 2020, o němž bude česká vláda teprve jednat. Zmíněná Strategie navrhuje za účelem zlepšení situace Romů v České republice opatření, která v sobě zahrnují prvky pozitivní diskriminace romské menšiny.
Domnívám se, že řešit reálnou diskriminaci Romů jejich pozitivní diskriminací není vhodnou cestou k odstranění problému. Klíčem ke společenské soudržnosti a efektivní integraci menšin je poskytování rovných příležitostí všem bez rozdílu, nehledě na jejich etnicitu, náboženské vyznání nebo pohlaví. V tomto směru je podle mého názoru prioritou především vybudování systému inkluzivního školství, které bude schopno poskytnout romským dětem rovný přístup ke vzdělání, nebude nikoho diskriminovat ani zvýhodňovat a přizpůsobí se specifickým potřebám jednotlivce tak, aby byl v budoucnu schopen obstát na trhu práce.
V rámci komplexního řešení situace je rovněž nutné vytvářet jednotlivá opatření ve spolupráci s romskou komunitou, jejíž vlastní perspektiva musí být v celkové vládní strategii zohledněna. Systém „o nás bez nás“, který se neopírá o porozumění problému tak, jak ho vnímá samotná romská komunita, nebude schopný nabídnout jejím příslušníkům uspokojivé řešení jejich stížností. Současně je zapotřebí brát ohled na postoje většinové společnosti, která zvýhodňování romské menšiny v určitých oblastech přijme jen velmi negativně. Jsem přesvědčená, že podpora zaměstnávání Romů a důsledné uvádění příkladů dobré praxe, které v současné společenské debatě chybějí, jsou efektivnějším způsobem, jak zvrátit nepříznivý společenský trend stigmatizace Romů a jak je lépe začlenit do okolní společnosti.
6. 6. 2014
