Adamová: Příspěvky na péči a rodičovská - valorizace místo hádek

Za těch šest let, co jsem poslankyní, jsem se setkala s mnoha lidskými osudy, které ve mně zůstaly a na které často myslím. S jednou paní, říkejme jí třeba Eva, jsem se potkala už vícekrát. Paní Eva pečuje o dva své dospělé těžce zdravotně postižené syny. Manžel rodinu opustil a ona je nejen na péči o syny, ale i na vše ostatní už desítky let v podstatě sama. Dlouhodobé fyzické i psychické vypětí se podepisuje na jejím zdraví, ale nikdy nemůže polevit, starat se sama o sebe, odpočinout si. Lidí, jako je paní Eva, kteří se dostávají na hranice svých možností v péči o své blízké, již jsou na jejich pomoci závislí, žije mezi námi mnoho. Zejména v nejtěžších případech zdravotního postižení jsou tito lidé zcela závislí na příspěvku na péči, přičemž musí být každých pár let svědky toho, že se politici mezi sebou hádají, jestli příspěvek zvýšit, o kolik a proč.

Jsem přesvědčena, že dávka tak zásadního významu pro pobírající, jako je právě příspěvek na péči, by měla být oproštěna od politikaření kolem jejího zvyšování. Podobná situace je i u rodičovského příspěvku, i ten je často zásadním příjmem rodiny s malými dětmi.

Navrhuji proto zavedení valorizačního mechanismu, jenž by navázal pravidelný každoroční růst příspěvku na péči a rodičovského příspěvku na jasné ekonomické ukazatele, podobně jako to již dnes funguje u důchodů. Tím ukazatelem by mohla být například inflace, od které by se vypočítávalo navýšení příspěvku, nebo určitý násobek minimální mzdy. Zvýšení by se pak vždy týkalo všech kategorií osob s postižením. Všichni zúčastnění by tak měli jistotu pravidelné změny výše příspěvku, mnohem lépe reflektující ekonomiku, a zejména politici by mohli svou energii soustředit na to, jak těmto lidem v jejich každodenním náročném úkolu ulehčit a vyjít vstříc. Jak například zajistit větší dostupnost denních stacionářů, posílit síť odlehčovacích služeb, dohodnout se na lepším způsobu financování těchto služeb i platů pro sociální a zdravotní pracovníky v terénních službách, jejichž pomoci by pečující blízcí mohli využít.

Pečující osoby i rodiče malých dětí si, stejně jako senioři, zaslouží žít v prostředí, kde mají jistotu, že se jim dávka každoročně zvýší. Valorizací by se také předešlo velkým rozdílům pro příjemce podle toho, jestli se například rodičům narodí dítě na konci období před navýšením, nebo až po navýšení.