Je po volbách. Jaké dojmy převládají?
Určitě jde o zklamání, a nejen z našich výsledků, protože 5,3 procent je méně, než jsme doufali. Když vidím, že na plné čáře uspěl Andrej Babiš, člověk, kterého mnohokrát usvědčili ze lží, který je podezřelý z podvodu, který byl estébákem a pochybně podnikal, dává mi to obraz i o tom, že jsme jako země v morální krizi. Občani takové lidi obdivují. Za Andrejem Babišem skončil Tomio Okamura, který vytuneloval svojí první stranu a obchoduje se strachem, na kterém založil celou politiku. Vnímám to tak, že se ve svých spoluobčanech nevyznám.
V kampani jste hovořili o ohrožení demokracie. Je po volbách demokracie ohrožená?
Řekla bych, že je ohrožená mnohem víc, než jsme si dokázali představit. Hrozí, že koaliční spolupráce bude založená na ideově neukotvené a populistické straně ANO, na protievropském Okamurovi a ve hře jsou i komunisté. Nemusí spolu vytvořit vládu. Stačí, když vznikne menšinová vláda hnutí ANO a tyto dvě strany ji při některých zákonech podpoří. Spojí se tak extremisté a populisti.
Jaký by to na zem mělo vliv?
Na stůl se může dostat zákon o všeobecném referendu, který může mít velmi nebezpečné následky a může nás dovést na cestu z Evropské unie. K tomu se možná přidají i Piráti, kteří mají mezi sebou extrémně smýšlející levičáky. U nich se kombinuje nezkušenost s naivitou. Čekají nás ještě zajímavé časy.
Nehrozí, že když demokratické strany odmítnou vládnout s Babišem, dotlačí ho do toho, že bude muset vládnout s extrémisty? Nebylo by lepší jít s ním do vlády a korigovat ho?
Všichni se poučili z posledních 4 let, kdy se ve vládě tvářil jako opozice. Úspěchy vlády prezentuje jako vlastní a při neúspěších se tváří, že ve vládě není. Také by tím legitimizovaly někoho, kdo by na pozici premiéra jako trestně stíhaný člověk dělal mezinárodní ostudu. Chápu i názor, že to máme zkusit, že je lepší, abychom připustili tuto vládu. Myslím si ale, že jako vítěz z toho může vyjít jen Babiš.
V dalších letech se v pravicových stranách očekává výraznější aktivita nových lídrů, mezi nimi jste i Vy. Jak plánujete bojovat proti Babišově růstu?
Musí se spojit strany s podobným programem, tedy Starostové a nezávislí, lidovci a TOP 09. Jestli vznikne nová strana, nebo budeme kandidovat v koalici, je otázka dalších jednání. O této nutnosti jsme mluvili už před volbami a výsledek voleb to jen potvrdil. V opozici musíme zkusit korigovat nejhorší nápady vlády a zastavit je, například referendum o vystoupení z Evropské unie. Také budeme muset víc mluvit s lidmi, na čemž si Babiš vybudoval popularitu. Mnoho politiků, kteří politiku dělají víc jak 10 nebo 15 let, se až teď probouzejí z představy, že se to dá dělat stále stejně. Naučili se sice používat Twitter a Facebook, ale nedokázali vystoupit ze svojí komfortní zóny. Je potřeba se rozjet po republice, po českých hospodách a nezůstávat jen na konferencích. Takovou práci si Babiš, Okamura i Piráti dali.
Do TOP 09 jste vstupovala v roce 2009, kdy Vám bylo pouhých 25 let. Proč jste do politiky šla?
Politiku jsem vždy brala jako součást našeho života. Když chci něco změnit, musím začít u sebe. Ještě před rokem 2009 jsem byla rozčarovaná z populistické politiky sociálních demokratů pod vedením Jiřího Paroubka. Levicová politika sice vnímá svět jinak, než já, ale stále je legitimní. Paroubek z ní však udělal populistickou frašku a nechtěla jsem, aby se stal opět premiérem. Smutné je, že to byl jen slabý odvar toho, co tu máme dnes, kdy je to mnohem horší. On měl na billboardech napsané, že 13. platy budou ze zisku ČEZ. Iritovalo mě, že takto lidi klame, protože se to tak udělat nedalo a na platy by to nestačilo. Lidem se mají říkat věci tak, jak jsou. Ne tak, jak by je chtěli slyšet. Tehdy vznikla TOP 09, která mi byla sympatická svými zakladateli Miroslavem Kalouskem a Karlem Schwarzenbergem a politikou, kterou chtěli prosazovat.
Čtyři roky jste působila v pražské politice, pak jste se dostala do sněmovny. Z opozice je ale těžké něco měnit. Nebylo to pro Vás zklamání?
Byla jsem zklamaná, že pro mnoho lidí není politika o tématech, ale o opozici a koalici. Nepodpoří nic od opozice, anebo musíte zobchodovat něco za něco. Mezi čtyřma očima mi mnoho kolegů z jiných stran vyjadřovalo podporu, ale když se o tom hlasovalo, i tito lidé hlasovali proti.
Co byl Váš největší cíl, který jste chtěla prosadit?
Věnuju se sociálním tématům. Navrhovala jsem například, aby prarodiče dítěte mohli jít na rodičovskou dovolenou. Rozpočet by to příliš nestálo, protože mateřskou i tak nikdo nečerpá. Nepodařilo se mi to však prosadit, což mě velmi mrzelo. Stejně tak rezoluce o Severní Koreji, kdy jsem jako předsedkyně podvýboru pro lidská práva navrhovala odsoudit porušování lidských práv v této zemi. Kromě komunistů by to měli podpořit úplně všichni, možná i někteří komunisté. Zkoušela jsem to asi pětkrát. Ani jednou se to nedostalo ani na program jednání.
Jak to v soukromí odůvodňovali koaliční poslanci?
U rezoluce tvrdili, že je to zbytečné a počká to. U zákona o mateřské jsou sami překvapení, že se taková dobrá věc nepodařila, i když oni hlasovali proti. Naučila jsem se, že pro každý zákon je potřeba hledat dlouho podporu a chodit za klíčovými osobami ve straně.
Dávají Vám najevo i to, že jste mladší než většina sněmovny?
Ne, tento pocit jsem nikdy neměla. Naopak, mnoho kolegů respektuje, že už v tomto věku mám chuť a ambice do něčeho takového jít. Když vidí, že jsem schopná dobře a kvalifikovaně hovořit na plénu, respektují mě.
V posledních letech o Vás bulvár píše jako o Kalouskově potetované krásce. Jaký je to pocit, když se člověk o něco snaží a mediální obraz je tento?
Kdybych si to měla brát osobně, tak bych se musela zbláznit. Beru to s nadhledem. Kdyby o mě psali jen takto, tak by mi to vadilo. Na druhou stranu jsou určitě i jiné typy článků. Když není poslanec moc známý, novináře to svádí ho nějak zaškatulkovat. Máme výrazného předsedu a jeho jméno prodá článek víc než moje. Pořád nejsem moc známá, i když po této kampani se to možná zlepšuje.
Zmiňovali Vás jako adeptku na předsedkyni strany po Kalouskovi. Do této pozice by se řadový člen strany asi nedostal.
Myslím, že tomu velmi pomáhají vystoupení v jiných televizích než ČT24, v soukromých a často pochybných televizích, například na TV Barrandov. Nechtěla jsem tam původně chodit, ale donutili mě a tehdy jsem si uvědomila, že to sleduje mnohem víc lidí, něž sleduje ČT24. Potom mě začali víc poznávat. Nikdy jsem neplánovala kandidovat na pozici předsedkyně. Začalo se o tom hovořit až po volbách. Máme 7 poslanců. Já jsem místopředsedkyně. Mám tedy zkušenosti z předsednictva i ze sněmovny. Proto se objevuje moje jméno. Mnozí kolegové se na tu představu upnuli. Když jsem o tom začala přemýšlet, byla jsem vůči tomu skeptická. Z osobního hlediska pro mě není správný čas.
Existuje ve straně nástupce Kalouska a Schwarzenberga?
Žádná strana nemá v popředí 8 nebo 9 lidí. Vždy je to maximálně 5 lidí, kteří jsou vidět. Jinak by všichni splynuli do jednoho davu. I volič pozná jen 3 nebo 4 osoby. Nemohli jsme proto propagovat příliš mnoho lidí. Neřekla bych, že nám chybí noví lídři. To je daň za to, že máme velmi výrazného předsedu i čestného předsedu. Očekává se, že po nich vygenerujeme třetího podobně výrazného. To je ale naivní představa, jako kdyby takoví lidé rostli na stromě a my jen přijdeme a sebereme je. V současnosti takto mnozí vidí Jiřího Pospíšila.
Chystáte se založit si rodinu a mateřskou spojit s prací ve sněmovně. Nebojíte se, že se z Vašeho soukromí stane veřejné téma a stanete se terčem urážek?
Když to tak bude, určitě to nebude příjemné. U nás je to ale velmi potřeba. Vnímám to jako příklad ženám, které vidí mateřství ze širší perspektivy. Tím, že se z nás stanou matky, neztrácíme zbytek života. Ženám může dodat odvahu, když uvidí, že se dá práce sladit s mateřstvím. Bude to vyžadovat velkou trpělivost vůči kritickým názorům, ale prosazuji, abychom měli možnosti i svobodu. Když chce matka zůstat na mateřské, ať si tam zůstane 3 roky. Když chce pracovat po pár měsících, je třeba jí v tom pomoci.
Zdroj: SME.sk, 6. 11. 2017
