Adamová: Neřešit důchody je časovaná bomba

Podle vládní studie, kterou prezentuje někdejší ministr práce a sociálních věcí a současný poradce premiéra Vladimír Špidla, nepotřebuje český důchodový systém reformu. Byl to přitom sám Špidla, kdo ještě v pozici ministra po reformě penzí volal. Už tehdy, před 17 lety, si vláda dlouhodobou neudržitelnost penzijního systému uvědomovala. 

Chápu, že názory se časem mění. Co se ale nezměnilo, je demografická křivka. Respektive se potvrzují prognózy, že populace rychle stárne a brzy nebudou na výplatu starobních důchodů peníze. Skutečně není reforma potřeba? 

Je nutné si připustit, že průběžný systém sám o sobě nikdy nezajistí důstojné penze pro dnešní ekonomicky aktivní generace. Podle ČSSD je to pouze „krátkodobý“ stav. Říká totiž: „V roce 2050 se budou na penzi jednoho důchodce skládat dva pracující, ale už v roce 2100 se situace vrátí do normálu.“ Je zajímavé číst takovéto predikce od strany, která vždy razila heslo „po nás potopa“ a nedohlédla dál než za jedno volební období. I kdyby to tak bylo, má pro nás v roce 2017 být útěchou, že v roce 2100 už bude všechno v „normálu“? 

Reformu penzijního systému zkrátka potřebujeme. Na tom se shodují skutečně objektivní experti, ekonomové i sociologové, kteří upozorňují, že průběžný systém je dlouhodobě neudržitelný. Světové ekonomické fórum před nedávnem varovalo všechny vyspělé země, kam Česká republika patří, že neřešení důchodových systémů je časovaná bomba. Ta tiká i u nás, ale vládní strany dělají, že když si dají špunty do uší a tikání neuslyší, je vše v nejlepším pořádku. Podle nich zkrátka peníze jsou. Ty jsou však v peněženkách daňových poplatníků. 

Agrosocialistická vláda zrušila druhý důchodový pilíř a nenabídla žádnou alternativu. To považuji za obrovskou chybu. Občané přišli o možnost si v rámci povinného pojištění sami spořit na své vlastní důchody. Třetí pilíř doplňkového pojištění to nikdy nezachrání. Dnes na stole neleží otázka, jak na tom budeme s důchody v roce 2100. Otázka dneška je, jestli se ti, kdo nyní pracují a odvádí do systému významnou část svých výdělků, dočkají svých důchodů. Odpověď vidím v reformě důchodového systému. Protože existují pouze dvě možnosti: buďbudou v budoucnu důchody mizerné a nebude se z nich dát přežít, nebo vezmeme rozum do hrsti, zapomeneme na ideologické rozpory a začneme společně vytvářet dlouhodobě fungující systém, který budoucím důchodcům zajistí důstojnou penzi. 

Neudržitelnou situaci musíme řešit neodkladně během příštího volebního období, jelikož již včera bylo pozdě. Peníze v budoucnu totiž nebudou potřeba jen na penze, ale zvýšené nároky budou logicky i na zdravotní a sociální péči. Proto považuji penzijní reformu za zásadní politické téma.