Adamová: Navrhuji spravedlivější vyplácení mateřské

1. 12. 2016

Pro ministryni práce a sociálních věcí Michaelu Marksovou (47, ČSSD) jen těžko hledá pochvalu. Podle místopředsedkyně TOP 09 Markéty Pekarové Adamové (32) totiž Marksové sice nechybí nápady, jenže je neumí dotáhnout. Ty by prý ale jinak zruinovaly státní kasu. Místopředsedkyně strany Miroslava Kalouska přitom sama „šije“ jeden návrh zákona za druhým. Teď se například snaží prosadit rodičovskou i pro prarodiče nebo štědrejší mateřskou pro bohatší ženy. A to až o dva tisíce.

Chystáte se představit vlastní návrh zákona o sociální podpoře. O co jde?

Projednáváme změny v poskytování rodičovského příspěvku. V rámci toho navrhuji, aby prarodiče mohli pobírat rodičovský příspěvek za rodiče mnohem snáze, než je tomu dnes. Dítě by nemuselo chodit do jeslí nebo jiného zařízení, ale postarají se o něj ti nejbližší, tedy prarodiče. Jenže ti, protože kvůli tomu budou muset třeba odejít ze zaměstnání - ne každý je totiž v důchodu – za současného stavu nemají hrazené zdravotní pojištění a nezapočítává se jim tato doba do důchodu. To bych chtěla změnit.

A pokud jsou v důchodu, dostávali by důchod i rodičovský příspěvek?

Těch v důchodu by se to netýkalo. Týká se to těch, kteří jsou ještě v produktivním věku, a není jich málo. Zvyšuje se věk pro odchod do důchodu, ženy obvykle mají děti kolem 30. roku života, babičce pak může být kolem pětapadesáti. Což je mimochodem věk, kdy lidé na pracovním trhu nejhůře hledají práci.

Tuto skupinu obyvatel dost často podporujeme i nějakými dotacemi zaměstnavatelům a myslím si, že bychom tak mohli vyřešit dva problémy jedním návrhem. Babička, která dnes těžko hledá práci, by se starala o dítě. A maminka by mohla pracovat a měla jistotu, že o dítě je dobře postaráno.

Takže je to vlastně praxe jako dnes, kdy dítě rodič „odloží” u prarodičů jen s tím rozdílem, že ti by za to dostávali peníze...

Ano. Jde ale o to, aby se prarodič nemusel před státem tvářit jako nezaměstnaný, byl opravdu uznán jako pečující, a tím pádem mu stát hradil veškeré potřebné věci, jako je zdravotní pojištění. Babičky a dědové přece hlídali děti odjakživa, neberu to jako nějaké odložení dětí, maminka může chodit do práce jen na částečný úvazek, na pár hodin denně.

A cítíte, že by to mohlo projít?

Doufám, že kolegové cítí, že potřeba podpořit rodiny je velká, pro mnoho matek by to jistě bylo dobré řešení, a proto věřím v podporu svých kolegů.

Další z návrhů, které předkládáte, má za cíl pomoci středně a vysokopříjmovým skupinám rodiček. Můžete uvést konkrétně, jak si taková matka polepší?

Představte si: Žena pracuje jako lékařka nebo vysokoškolská pedagožka a chce mít děti. V současné době se ale její příjmy při mateřské výrazně redukují, takže je to k ženám dost nespravedlivé. Ony celý dosavadní život studovaly a pracují, odvádějí do systému dost peněz. Chci zdůraznit, že toto nejsou sociální dávky jako takové, ale je to z dávek nemocenského pojištění. To si každý platíme ze svého příjmu a ta spravedlnost by měla být větší. Proto se snažím svým návrhem o nápravu, ten rozdíl na mateřské pak může být tisíc i dva tisíce korun.

Ještě zdůrazním, že mateřská není rodičovská, to se hodně plete, jedná se tedy o první půlrok, kdy je dítě nejmenší a kdy jsou maminky s ním doma. Propad životní úrovně by u nich pak nebyl tak velký. Hlavně si myslím, že když si peníze odvádějí a od státu už nic nechtějí - žádné přídavky na děti, porodné, protože na takové věci nikdy ani nedosáhnou, tak proč bychom je v mateřství měli trestat?

Vy jste poměrně ostrá kritička sociálních návrhů ministryně Marksové, tvrdíte, že přivedou státní kasu na buben. Tento váš návrh ale - jak se uvádí v návrhu zákona - zatíží rozpočet více než 800 miliony ročně...

Je potřeba ještě jednou zdůraznit, že se jedná o nemocenské pojištění a na účtu nemocenského pojištění jsme dlouhodobě v přebytku, ročně mezi třemi až čtyřmi miliardami. Takže systém se kvůli tomu určitě nebude muset zadlužovat, a ten výpadek nezasáhne systém tak výrazně, jako právě některé jiné návrhy, které cílí na zvyšování dávek bez principu zásluhovosti. Lidí, co mají nižší příjmy, se to nijak nedotkne.

Předkládáte ještě návrh na změnu trestního zákoníku. Ten počítá s tím, že neplacení alimentů by bylo trestné už po dvou, místo současných čtyř měsíců. Nemyslíte, že to totálně zahltí soudy?

Určitě ne. V této oblasti je třeba změnit strašně moc věcí. Vymahatelnost práva není na dobré úrovni a ministerstvo spravedlnosti pod panem ministrem Pelikánem dosud mnoho neudělalo. V případě neplacení výživného je celkový dluh 13 miliard korun, které se vymáhat nedaří. S kolegou Martinem Plíškem jsem chtěla tímto návrhem poukázat na to, že je dost rodičů, kteří na své děti neplatí, a část platí jenom sporadicky, protože se tím chtějí vyhýbat své povinnosti. Dost často je to právě třeba jednou za čtyři měsíce, ačkoliv dluhy se sčítají, jenže to často ani policie pak nechce řešit s vysvětlením: Posílá aspoň něco, buďte ráda.

Cílem samozřejmě není dostat ty dlužníky do vězení, protože pak už je šance na vymožení čehokoliv minimální. Je možné je trestat i zabavením řidičáku a dost se to osvědčuje. Když dáme signál, že chceme v této problematice postupovat přísněji, tak pro spoustu z neplatičů to bude více motivující, a budou se třeba snažit hradit jednou za dva měsíce, což je lepší něž dosud.

Nemyslíte si, že by těmto ženám pomohlo zálohované výživné, které navrhuje ministryně Marksová, kdy by dluh na výživném zaplatil matce stát a pak to po dlužníkovi vymáhal?

Stát, který by to zaplatil, jsou vlastně daňoví poplatníci. Jsou to peníze, které jdou z daní těch zodpovědných a myslím si, že povinnost by neměla být snímána z jednotlivce, který neplní své povinnosti. Stát není schopen vymáhat právo vůči jednotlivci – což přiznává i sama ministryně, a ukazuje se to i ve státech, kde zálohované výživné zavedli, jako třeba na Slovensku. Vymahatelnost se nezlepšila a je to jen nová sociální dávka.

V uplynulých dnech se skloňovala jména ministrů, kteří budou z vlády odejiti. Čekala jste, že to bude právě paní Marksová?

Myslím si, že paní ministryně toho za poslední tři roky opravdu mnoho pozitivního nepředvedla a některým věcem, které by měla zlepšovat, spíše škodí. Mohu dát spoustu příkladů...

Řekněte tři nejkřiklavější.

Například teď projednáváme změny zákoníku práce. Návrhy paní ministryně by opravdu výrazně zkomplikovaly život zaměstnavatelům, a ve svém důsledku také zaměstnancům. Tak třeba práce z domova. Rádi jí využívají rodiče malých dětí. Jestli projdou změny, které chce paní Marksová, tak je to konec práce z domova u nás, firmy ji raději přestanou nabízet, nebudou schopné dodržovat nová pravidla.

Další problém se týká koncepce rodinné politiky, která je postavena na dost pochybných základech. Rodina v pojetí paní ministryně, to mohu být s nadsázkou já a můj pes, může se za ni prohlásit kdokoliv. A to moc nepřeháním. Podpora fungující rodiny je minimální. Spoustu dávek, jako porodné, chce řešit plošně. To je dávka, která by měla být určena pro lidi v opravdu tíživé situaci, ale ne pro bohatší rodiny, protože pak akorát plýtváme penězi.

A do třetice?

Já jí hodně vyčítám neschopnost přijmout jakoukoliv reformu důchodového systému. Když se díváme na data, tak nemusíte být ani velcí odborníci, abychom viděli, že se ženeme do velkého průšvihu. Dnes je každý šestý občan Česka důchodce a na důchody jde třetina rozpočtu. Za pár let už to bude každý třetí a na důchody nebudou peníze. Celá země tím bude trpět a v tom mám paní ministryni za asociální, problémy neřeší, pouze odsouvá. Za několik let budeme tvrdě platit za to, že jsem teď nebyli schopni přijmout dobrá opatření.

Našla byste aspoň jednu pochvalu pro Marksovou?

Možná, že se rozhodla řešit zákon o sociálních službách. Zákon určitě potřebuje změny a v tomto případě jsem ráda, že se do toho pustila. Nakonec mě výsledek mrzí, a mrzí mě také, že se to nestihne. Všichni zúčastnění mají v připomínkovém řízení stovky oprávněných výhrad a mně v tomto směru od ní chybí schopnost dotahovat věci do konce.

Má prostě moc nápadů...

Ano, a realizace nakonec pokulhává. Když se podívám na tři roky jejího působení, tak se jí podařilo opravdu dotáhnout jednu jedinou novelu, za kterou ji mohu pochválit, a to jsou dětské skupiny. Ale to jsou věci, které připravila už TOP 09 v minulém volebním období a které jen s pomocí opozice dotáhla do konce.

Zmínila jste, že máme moc dávek. Které byste zrušila, pokud by bylo na vás?

Rozhodně bych sloučila dávky určené na bydlení. Jedna z nich se týká lidí na ubytovnách, je to doplatek na bydlení. Tato dávka bývá velmi často zneužívána příjemci, ale také různými spekulanty. Systém je chybně nastaven, ti spekulanti jsou vždy o krok před státem, ve Sněmovně se přitom tento návrh během tří let projednává už potřetí. Pak bych se určitě podívala na to, jak je systém nastavený a jak jsou dávky vypláceny. Úředníci, jejichž počet za paní ministryně nabobtnal jen na ministerstvu o 40 procent, by měli být schopni kontrolovat, kam ty dávky jdou. Kdo si na samoživitele před státem jenom hraje, aby měl víc peněz, a kdo samoživitelem opravdu je. To se dost přehlíží a za současné vlády se na to rezignovalo.

V rámci projektu idnes.cz jste několik dní žila za životní minimum. Zjistila jste něco při tom něco zajímavého, nového?

Ani ne. Spíše jsem si potvrdila to, co jsem si už dříve myslela. Je to 113 korun na den a ten experiment trval jenom pět dní, takže to není nijak reprezentativní doba, a hlavně jsou to náklady, které jsou spojené s živobytím, jako je jídlo, ošacení nebo hygienické potřeby, bez bydlení. Takže jsem věděla, že budu schopná si to z toho uhradit. Spíš jsem se ale svou účastí v experimentu snažila poukázat, do jaké míry je vinou systému, že je člověk závislý jen na 113 korunách denně, a do jaké míry si z té situace může pomoci sám. Snažila jsem se tam vnášet i mé rady a postřehy, co by člověk mohl udělat, aby si tu situaci zlepšil svojí zásluhou.

Kolik lidí si myslíte, že se do takové situace dostalo svou vinou?

To lze samozřejmě zjistit jen velmi těžko. Čísla z úřadu práce říkají, že zhruba polovina lidí, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní a jsou hlášeni na úřadu práce, jsou práceschopní a nemají například překážky pracovat ze zdravotních důvodů, přesto nepracují a nesnaží se tu situaci svým přičiněním nijak zlepšit.

Z mé zkušenosti, kdy jsem strávil osm měsíců na úřadu práce, nemám dojem, že bych se nesnažil najít si práci.

To je vaše zkušenost a určitě patříte do té druhé půlky. Aktivně jste se snažil najít si práci. Je tady ale část spoluobčanů, která si místo toho snaží zařídit jen to povinné, nějaké potvrzení od zaměstnavatele, že se ucházeli o práci, ale ve skutečnosti to vážně nemyslí, že by se nechali zaměstnat. Určitě nechci všechny házet do jednoho pytle, ale data přímo z úřadu práce říkají, že v mnoha případech jsou lidé dlouhodobě bez práce vlastním zaviněním.