Adamová: Částečné úvazky – usnadnit, nebo ztížit?

ČSSD nám opět ukázala, jak si představuje zpružnění pracovního trhu. Tentokrát chce ministryně Maláčová zavést v rámci novely zákoníku práce takzvaná „sdílená pracovní místa“. Doufá, že tím vyřeší problém nedostatku flexibilních úvazků. Výhodou oproti klasickým částečným úvazkům má být to, že takové místo vytvoří vždy jeden plný úvazek, ačkoli de facto půjde pouze o kombinaci dvou úvazků zkrácených.

Nejde o nic jiného než o slovíčkaření, které v praxi nic neřeší – pro zaměstnavatele jsou důležité náklady na pracovní místo. Za stávající situace jsou pro ně dva částečné úvazky prostě a jednoduše z pohledu nákladů méně výhodné než jeden plný. Zaměstnavatel si umí poradit s organizací práce těch zaměstnanců, kteří společně vyplní jedno pracovní místo. To je pro něj to nejmenší a to jediné může takzvané sdílené místo řešit.

Mnohem důležitější jsou věci, které se tím neřeší. Fixní náklady, kupříkladu na zaškolení dvou nových lidí, ani papírování dvou úvazků místo jednoho se zaměstnavateli tímto nástrojem stejně nesníží a nezanedbatelná je i výše odvodů na zdravotním pojištění. Její minimální výše je stejná na částečném úvazku, i když zaměstnanec vydělá méně než minimální mzdu, jako kdyby ji vydělal.

Paní ministryně chce tento problém řešit tím, že by sdílená místa dotoval stát. Stát tedy bude nadále raději vybírat od lidí a firem vysoké daně a odvody, jen aby je vzápětí mohl přerozdělit na dotacích. Takové krkolomné řešení přinese další náklady pro stát (někdo bude muset dotace rozdělovat = noví úředníci) a další zátěž pro zaměstnavatele (místo aby zaplatili nižší odvody, budou vyplňovat žádosti o dotace) a pouze to přispěje ke složitosti celého systému.

Logickým řešením by přitom bylo naopak zjednodušení poskytování zkrácených úvazků skrze snížení zdravotních odvodů, jak to TOP 09 dlouhodobě navrhuje.

V této konkrétní věci jsem již loni předložila změnu zákona, aby se minimální výše povinných odvodů na zdravotním pojištění zrušila a všichni zaměstnanci platili spravedlivé pojistné ze svých skutečných mezd. Čisté příjmy zaměstnanců tak vzrostou a zaměstnavatelé získají větší motivaci takové úvazky nabízet.

Takové řešení by v konečném důsledku bylo levnější a jednodušší jak pro stát, tak pro zaměstnavatele. Snaha se cení, ale proč se drbat pravou rukou za levým uchem, když je efektivní řešení již dávno na stole.