Adamová: Babiš nemá žádné vize a Krnáčová vymýšlí paskvily

Když jste byla loni v říjnu zvolena do Poslanecké sněmovny, byla jste vůbec druhá nejmladší mezi všemi zákonodárci. Politika je dnes kritizována ze všech stran, co ještě vůbec na ní může mladého člověka lákat?
Není mi lhostejné, jak vypadá společnost, ve které žiji, proto se snažím přispět k její kultivaci a k tomu, aby zůstávaly zachovány určité hodnoty, na nichž naše civilizace stojí. Došlo sice k frustraci z vývoje posledních let, ale ta je někdy neopodstatněná. Je tu celá řada věcí, jež fungují dobře. Máme hodně lidí, kteří dělají obdivuhodné věci. Nevidím to tak černě.

Jenže právě mladí lidé často říkají, že je politika nezajímá, že v ní nenacházejí nic zajímavého. Co byste jim na to odpověděla?
Často zapomínáme, že žijeme ve svobodné zemi, ale ještě před čtvrtstoletím tomu tak nebylo. Politika by nás proto měla zajímat. Každého, kdo říká, že ho nezajímá politika, se zeptám, jestli ho tedy zajímá stav věcí kolem nás. Na mikroúrovni to mohou být ceny jízdenek v MHD, na makroúrovni mezinárodní bezpečnostní situace a směřování naší země. A to už většinou lidi zajímá, i ty mladé. Ale to je přece to, co politika ovlivňuje, jde jen o to, zda se na to takto chceme podívat.

Nehrozí pak, že nakonec člověk stráví (příklady jsou Marek Benda či premiér Sobotka) celý svůj střední věk v politice a nic jiného nezažije?
Možná hrozí, ale je otázkou, zda je to tak nežádoucí, jak se mnohdy tvrdí. Dnes je trendy dělat z politiků spíše manažery. Politika se pak smrskává na řízení resortů a otázky personálií místo toho, aby se zabývala idejemi a vizemi. Proto slýcháme, že člověk, jenž nemá mnoho jiných pracovních zkušeností, nemůže být dobrým politikem. To si nemyslím. V politice mají být zastoupena nejen obě pohlaví, ale i různé generace. Já pracuji od svých dvaceti let, vedle toho jsem vystudovala. Teď jsme čtyři roky političkou, to je přece životní zkušenost, co je na tom špatně?

Nejste tím, co jste ve sněmovně za rok zažila, ale zklamaná?
Nepoužila bych výraz zklamaná. ČSSD vstupovala do koalice oslabena vlastními neshodami, které se za ten rok nevyřešily a tak je v současné vládě více vidět Andrej Babiš. Jeho ANO jsem vždy vnímala jako nebezpečný element, to se potvrzuje i ve sněmovně. Například zákon o registru smluv byl již z předchozího období připraven a stačilo by jej schválit. Avšak zákon koalice „zaparkovala“ na ministerstvu vnitra a náměstkyně Adriana Krnáčová, kandidátka na pražskou primátorku s ústy plnými hesel o transparentnosti, ho předělává do naprosto nesmyslného paskvilu. Jestli jsem tedy něčím zklamaná, tak tím, že tohle fungování koalici tak hladce prochází.

Je v politice ještě něco, co vás osobně hodně rozladilo?
Je to spíše soubor detailů. Ale třeba postoj, který sněmovna svou většinou zaujala k ruské agresi na Ukrajině, je něco, co nechápu a nesouhlasím s tím. Hlasovali jsme o usnesení, které znělo takto: „Poslanecká sněmovna České republiky odsuzuje agresi Ruska vůči Ukrajině a vyzývá vládu, aby ve shodě se západními demokraciemi důsledně hájila české bezpečnostní zájmy.“ To neprošlo! To je něco naprosto nepochopitelného.

Po listopadové revoluci, jejíž 25. výročí si brzy připomeneme, mladí lidé podporovali pravicové strany. Dnes někdy utíkají k něčemu, co se nedá ideově přesně definovat, například k hnutí Andreje Babiše či Úsvitu. Proč to zklamání z pravicové politiky?
Zklamání způsobovaly a stále způsobují různé kauzy, jež sice mají všechny strany, avšak těm pravicovým se tak nějak méně odpouští. Levicovým stranám u voličů procházejí, i když jejich významní představitelé jsou zapleteni do korupčních skandálů, nebo dokonce dojde k vraždě významného činitele, mám teď na mysli Romana Housku, a odkrývá se tím až mafiánské prostředí a fungování jejich politiky.

Toho Andrej Babiš ale dokonale využil, ne?
Babiš se snaží vyvolat dojem, že jeho hnutí je pro všechny, že už nepotřebujeme pravolevé vnímání politiky. Lidé dnes ve firmách také neslyší nic jiného, než že se musí orientovat na výkon, všechny zajímá pouze růst, takže jsme si tímto pohledem zvykli posuzovat i politiku.  Ideje a vize se do čistě ekonomického vnímání světa moc nehodí a hovořit o hůře uchopitelných věcech, jako jsou třeba lidská práva a jiné demokratické hodnoty, se už také moc nenosí. Babišovo myšlení pouze přes kalkulačku je ale z dlouhodobého hlediska nebezpečné. Okamurův Úsvit se zase veze na vlně populistických témat, v některých návrzích nabízejí doslova totalitní praktiky, jež předčí i komunisty, a přitom to maskují referendy.

A není to tak, že zejména pro mladší generace je klasické dělení na pravici a levici už nezajímavé a vyčpělé, že nevidí rozdíl v programech, ale chtějí hlavně jakousi akci, která je okamžitě zaujme?
Částečně to tak může být. Politika se více než soubojem idejí stává soubojem PR a marketingu. Žijeme rychle, chceme se ve všem bleskově orientovat a nevynakládat na to mnoho energie. Ale právě dělení na pravici a levici nám pomáhá se zorientovat v životě, takže bychom jej neměli zatracovat. Pokud je nějaký subjekt hodnotově nečitelný, tak co vlastně lidé volí? Na to by si však měl každý odpovědět sám.

Vy jste se už předtím věnovala pomoci sociálně slabším. Je to sice záslužné, ale není to moc vidět. Nelitujete toho, že nemáte něco, co by přitáhlo větší pozornost veřejnosti a médií?
Nelituji, má to smysl. Možná to není vděčné mediálně, ale z pohledu společnosti se jedná o velmi důležitou oblast.

Kromě toho, že jste poslankyně, tak pracujete i jako zastupitelka na Praze 8. Jde ta práce sladit dohromady?
Jde, i když je to časově náročné a za cenu omezení osobního života. Komunální politika se s tou vrcholovou srovnává velmi složitě, zvlášť když ve sněmovně jsem v opozici a v městské části naopak ve vládnoucí koalici. Ale poznatky z komunálu se v Poslanecké sněmovně rozhodně moc hodí.

Buďte konkrétnější.
Díky této zkušenosti si umím představit, jak konkrétní zákony dopadnou na samosprávy. Třeba již zmíněný registr smluv. Někteří poslanci se snaží vyvolat dojem, že se samosprávy pod novým úkolem, zveřejnit každou smlouvu, zhroutí. Je to naprostý nesmysl. A ještě jedna věc: Politikou nepolíbení lidé přicházejí do sněmovny se značně zkreslenými představami o fungování politiky. Když jsem vstupovala do komunální politiky, měla jsem také značně naivní představy. To je ale dávno pryč.

O TOP 09 se říká, že ji pevnou rukou řídí především její místopředseda Miroslav Kalousek. Dokonce, že na své poslance a poslankyně na schůzích klubu křičí. Zažila jste něco podobného?
Jedinkrát jsem zažila, že na schůzi klubu zvýšil hlas, ale rozhodně bych to nenazvala křičením. On je vůbec Miroslav Kalousek značně mytizován.

A jak tipujete výsledek pro svoji stranu v nadcházejících komunálních a senátních volbách?
Nebudu tipovat procenta či počty mandátů, ale náš program je jasný, čitelný a splnitelný. To je opravdu dnes poměrně vzácnost. Věřím, že lidé nechtějí po 25 letech směřování na Západ opět otočit kurs směrem k Východu. Proto nás čekají daleko významnější volby, než si možná jsme schopni připustit. Záleží na nich budoucí vývoj české politické scény.