Poláci ruší domácí úkoly. S pětadvacetiletou pedagogickou zkušeností si dovolím jasný názor.
Domácí úkol má jednoznačný cíl: Ověřit, zda žák zvládne nějaký problém (procenta, psaní mě/mně, ….) sám. Ve třídě má možnost využít spolužáka, učitele, tabule, atd. Pokud si problém nezažije mimo třídu, přijde konfrontace až při prověrce. Takové ověření nesmí být dlouhé, klidně dvouminutové, pokud plní parametr ověření samostatné práce.
A teď pozor! Absolutně zásadní je zpětná vazba. A tu přináší jednoduchý mechanismus, který jsem si jako češtinář prakticky ověřil. Domácí úkol žáci vypracují do školního sešitu (praxi extra sešitů na DÚ jsem zrušil) a následující hodinu začínáme společným rozborem úkolu prezentovaným samotnými žáky. Každý má možnost říci nahlas, že určitou část nezvládl, pak společně problém řešíme. Výsledky systému jsou obdivuhodné. Žáci úkoly dělají, nemají strach z chyby, další hodinu si díky rozboru na tabuli zopakujeme minulou látku, elegantně navazujeme a žáci jsou aktivně zapojeni.
Přesto chápu i debatu o rušení DÚ, vždyť kdo z rodičů nezažil zoufalou situaci dítěte zavařeného při plnění nesmyslně dlouhého úkolu. Můžou za to ti učitelé, kteří nechápou výše zmíněnou podstatu domácích úkolů. Řešení není složité, tkví právě v jasné metodice pedagogického nástroje, kterým efektivně zadaný domácí úkol určitě je. Využijme diskuze nastavené Poláky právě ke kvalitnímu nastavení domácích úkolů, včetně diskuze s rodiči, kteří často jsou v zajetí nepříjemné zkušenosti z dětství.
Proto apeluji, nevylejme s vaničkou i dítě a rozum do hrsti.
Pavel Klíma
Pavel Klíma, aktuálně.cz
