Svoboda není samozřejmost a my věříme, že si to lidé uvědomují. V roce 1989 jsme ji získali a dvacet tři let jsme si lehkomyslně mohli myslet, že o ni nemusíme pečovat. V těchto volbách nepůjde jen o volební programy a levicové, nebo pravicové směřování. Volby rozhodnou o dalším osudu samotného systému parlamentní demokracie. Autokratický až totalitní systém je možné nastolit i v rámci české ústavy a nezabrání tomu ani naše členství v Evropské unii. TOP 09 jde do voleb s tím, že chce bránit současný ústavní pořádek v České republice. Nemá přitom mnoho partnerů, o které by se mohla opřít: sociální i občanští demokraté jsou oslabení, ať už prezidentem nebo vnitřními rozpory.
Prezident Miloš Zeman sestavil vlastní vládu nezávisle na tom, že existovala většina ve sněmovně. Podle všeho získává stále větší vliv v ČSSD, která už dávno není „jeho“ stranou.
Zcela jasně si vykládá ústavu ve prospěch své vlastní moci, což vede ke snižování vlivu parlamentu a menší pravomoci ústavních institucí.
Kdo žil v totalitě ví, že i za komunistů byl parlament a vláda, ovšem bez faktické moci, která se soustředila ve stranickém aparátu. Nechceme se ocitnout tam, kde je parlament a vláda poslušnou onucí prezidenta, který navíc bude říkat svébytným politickým stranám, s kým mohou či nemohou dělat koalice.
Miloš Zeman chce fakticky změnit systém, byť podle stávající ústavy. Čistě formální interpretaci ústavy už ve svůj prospěch zneužily různé vlády: v lednu 1933 v Německu a v únoru 1948 v Československu. TOP 09 pokládá ústavní zvyklosti za stejně důležité jako ústavu samu. Buď budeme dodržovat ústavu v jejím duchu i písemně, nebo se přikloníme k tomu, že termín ústavní zvyklosti je „idiotský“ a zvolíme si samovládu.
Poprvé od roku 1989 reálně existuje možnost vzniku ústavní levicové většiny v obou komorách parlamentu. To by ve spojení s postojem Miloše Zemana a obsazením ústavního soudu mohlo znamenat faktické změny ústavy. Skutečnost, že Zeman vyhlásil termín předčasných voleb v komunistických Haló novinách, je potom jen ilustrací toho, kterým směrem se chce Pražský hrad obrátit.
Nejde nám o odvetu za prezidentské volby, nepíšeme „pohádku o zlém Zemanovi a hodném knížeti“. Za poslední tři roky se nám i přes ekonomickou krizi podařilo stabilizovat veřejné finance, posílit nezávislost soudnictví. Máme za sebou výsledky.
Sázíme na tradice, odpovědnost každého a úsporný stát a naši voliči vědí, že tyto postoje neměníme. Nemusíme si vymýšlet.
Chování prezidenta Zemana ale podkopává důvěru lidí ve stabilitu systému i jeho instituce. Prezident, který představuje v tuto chvíli hlavu státu a vládu – tedy jednu ze tří složek státní moci (výkonnou moc), se snaží ovládnout, popřít a zpochybnit další dvě součásti moci ve státě - zákonodárnou a soudní. Miloš Zeman už ukázal, že mu nevadí ignorovat vůli většiny v parlamentu a veřejně zpochybnil důvěryhodnost Nejvyššího soudu.
Nejde o Zemana, jde o to, že chceme zamezit jakýmkoli autoritářským choutkám.
Protože ve sněmovně přestala existovat většina. Nebylo možné přijímat zákony , Rusnokovu vládu nikdo nezvolil, ani nezískala důvěru sněmovny. Nemusí se tak zpovídat politickým stranám ani voličům, ale pouze Miloši Zemanovi.
Upozorňovali jsme na to, že vládě jde jen o to, aby prosadila co nejrychleji personální změny, posílila osobní moc pana prezidenta a plnila jeho přání a příkazy. Pokud by sněmovna nevyvolala předčasné volby, vládla by Zemanova vláda až do řádných voleb v příštím roce. Jde o boj o moc. To potvrzují i lídři kandidátky prezidentovy strany SPOZ, kteří vzejdou z této vlády i z Hradu.
